Mezináboženský dialog 2007
O projektu
Hlavní část mezináboženského dialogu se zaměřila na otázku měnícího se vztahu politiky a náboženství. Socio-kulturní a politická role náboženství v posledních desetiletích prodělává určité změny. Náboženství hraje stále významnější roli ve světové politice, zvláště v místech regionálních konfliktů.
Panelisté se snažili hledat odpovědi na následující otázky:
- Je náboženství cesta k míru nebo nástroj války?
- Jak je možné mobilizovat „mírový potenciál náboženství“?
- Existuje prevence násilí páchaného ve jménu náboženství?
- Jak mohou náboženské komunity pomáhat při prevenci a terapii konfliktů?
- Je oddělení náboženství a politiky stále globálně platným ideálem, anebo existují možnosti pozitivní spolupráce politiky a náboženství?
V druhém panelu se řešila témata změn a trendů na dnešní světové náboženské scéně. Dnešní sociologie náboženství změnila “paradigma sekularizace” – sekularizace již není považována za klíčové slovo k porozumění dnešnímu vývoji náboženství ve společnosti.
Panelisté se snažili odpovídat na tyto otázky:
- Jaké jsou hlavní trendy vývoje náboženství v posledních desetiletích?
- Jak se mění vztah sekulární a náboženské sféry?
- Mění se v důsledku globalizace socio-kulturní a politická role náboženství?
- Hrozí “kulturní válka” mezi náboženským radikalismem a radikálním sekularismem?
V podvečer mezináboženský program konference Forum 2000 pokračoval setkáním v kostele sv. Salvátora, kde se za přítomnosti široké veřejnosti představitelé judaismu, křesťanství a islámu zamýšleli při společné meditaci nad otázkou svobody a odpovědnosti z pohledu tří Abrahámovských náboženství.
Shrnutí
Proměny ve vztahu náboženství a politiky
Datum: Úterý, 9. října 2007, 10:00 – 11:15
Místo: Velký sál Paláce Žofín
Organizátor: Nadace Forum 2000
Charakter akce: Kulatý stůl
Zaznamenala: Camilla Reksten-Monsen
Přeložila: Marie Kavanová
Diskuse, jejíž hlavním tématem byl měnící se vztah mezi náboženstvím a politikou, se nesla v duchu spolupráce a zaměření na společné cíle.
Moderátor Vartan Gregorian, prezident společnosti Carnegie Corporation (USA), zahájil debatu poznámkou, že náboženství v minulosti často sloužilo jako nástroj rozdělení. Vyzýval proto k toleranci, která by byla založena na soucítění a porozumění, nikoli jen na pouhé lhostejnosti. Tato myšlenka zazněla v průběhu diskuse z mnohých úst.
Viceprezident International Center for Religion and Diplomacy (USA) Azhar Hussain navázal na slova moderátora tvrzením, že náboženství je jakási identita, která byla jak světskými, tak církevními silami využita k vytvoření hranice mezi „námi“ a „těmi druhými“. Azhar Hussain zároveň dlouze hovořil o schopnosti náboženství být pojítkem mezi lidmi; podle něj může být např. diplomatický přístup – založený na víře, kdy spolupracují představitelé různých náboženství – vysoce efektivní. Během své práce měl možnost se zblízka přesvědčit, že se náboženství může stát „součástí řešení“.
Jako další promluvil profesor Tomáš Halík z Univerzity Karlovy v Praze, který připomněl úzké sepětí mezi náboženstvím a politikou. Náboženství a politika pro sebe vzájemně představují významný kontext a proto mezi nimi existovat musí „živý dialog a vztah“.
Mohamed Bashar Arafat, prezident Civilization Exchange and Cooperation Foundation (USA), vyjádřil politování nad faktem, že se média vždy zaměřují pouze na negativní stránku náboženství, jíž jsou různé skandály a konflikty. Řekl, že slovo boží je uměním, jímž nás bůh obdařil v lidskosti. Mohamed Bashar Arafat volal rovněž po hlubším porozumění mezi náboženstvími a vyzýval k většímu soustředění na skutečný význam náboženských textů namísto plamenných projevů.
Profesor Aaron T. Wolf z Oregonské státní univerzity zdůraznil, že lidé si v dnešní době navykli vymezit pro věci duchovní jen některé dny a některé hodiny v týdnu, ale že je však velmi důležité včlenit duchovní složku do každodenního života.
Děkan Lee Kuan Yew School of Public Policy v Singapuru Kishore Mahbubani podtrhl, že příčinou konfliktů není náboženství, ale politika. Dodal, že je také nezbytné si uvědomit, že konflikty mají globální dopad – problémy mezi Palestinou a Izraelem nejsou lokálního charakteru, ale ovlivňují celý svět.
Farish Noor, malajský výzkumník, kladl důraz na nutnost vidět víru v praktické zkušenosti; v tomto ohledu jsou pro něj symbolem buddhističtí mniši protestující v Barmě. Hovořil také o nebezpečí komercionalizace náboženství a zdráhání teologů účastnit se veřejného života a politiky; význam tohoto nebezpečí je patrný, zejména uvědomíme-li si obrovskou schopnost náboženství spojovat jednotlivé společnosti.
Prezident Arab American Institute James Zogby prohlásil, že „ve jménu božím bylo více duší zabito než spaseno“. Poté vyzdvihl význam komunikace a nezaštiťování konfliktů jménem božím.
Trendy a změny na současné religiózní scéně
Datum: Úterý, 9. října 2007, 11:30 – 13:00
Místo: Velký sál Paláce Žofín
Organizátor: Nadace Forum 2000
Charakter akce: Kulatý stůl
Zaznamenaly: Camilla Reksten-Monsen a Katie Plat
Přeložila: Marie Kavanová
Moderátorka panelu – profesorka religionistiky na The Cardial Center ve Spojených státech Doris Donnelly připomněla v úvodu roli náboženství v kontextu svobody a odpovědnosti. Doris Donnely použila paralelu mostu: prohlásila, že mosty nejsou exkluzivní, nýbrž jsou otevřeny všem, a náboženství se může stát mostem přes rozbouřené vody. Vyjádřila také obdiv na adresu Václava Havla pro jeho neustávající aktivity na poli světové politiky. Václav Havel podle ní ukázal, jak se mosty mají stavět.
Emeritní profesor sociologie na London School of Economics and Political Science David Martin se ve svém příspěvku věnoval problematice religiozity a sekularity v dnešním světě. Podle něj je v této souvislosti možno hovořit o západoevropském a východoevropském způsobu myšlení. Zmínil se o tom, že vývoj po druhé světové válce podporoval typ demokracie položený na křesťanských základech, který byl vlastní vítězům války, Američanům. Promluvil také o významném zlomu, který nastal v šedesátých letech, kdy Spojené státy revoltovaly proti kapitalismu a zaměřily se více na morálku a estetično – čímž se do jisté míry vyčlenily v rámci západní civilizace. Následoval přechod k postmodernímu a postsekulárnímu vnímání světa, ke vzniku generace, kterou nazval David Martin generací „novopohanského pantheismu“. V období zmatení byl každý donucen hledat své vlastní duchovní cesty. David Martin také vyzdvihl ideu sekularizace před sekularitou: sekularizace je pro něj „vzorem, jemuž by se měly ostatní kultury přizpůsobit“. Dále vyslovil myšlenku, že v západní společnosti je sekularismus a náboženství součástí seberealizace, zatímco ve východní Evropě sekulární totalitarismus doprovází náboženství. V závěru svého proslovu se věnoval otázce nové politické generace v Řecku, která vznikla v důsledku rozdělení katolíků a pravoslavných.
Íránská laureátka Nobelovy ceny za mír Shirin Ebadi označila radikalismus za „jednu z nejnebezpečnějších hrozeb“ současného světa. Shirin Ebadi však také připomněla, že radikalismus se netýká pouze náboženství, ale „může se projevit i v mnoha jiných ideologiích“. Jako doklad svého tvrzení použila příklady Kuby a Kambodži. Problém radikalismu spočívá v tom, že „radikalismus nepřipouští žádné jiné názory“, což má za následek nástup světového terorismu. Ebadi apelovala na to, abychom nenechali náboženství a ideologie ovlivňovat politiku, neboť extremisté dokáží zneužít náboženství k válce. Ve své řeči Shirin Ebadi dále uvedla, že v muslimském světě je oddělení náboženství a ideologie od světské vládnoucí moci vnímáno jako sekularistický pokus o podkopání autority náboženství. Vyzdvihla však také, že sekularismus není něco, co stojí v protikladu k náboženství.
Shlomo Avineri, ředitel izraelského Institutu pro evropská studia, znovu zopakoval, jak je důležité oddělit náboženství a vládní moc, neboť „náboženství je koneckonců soukromou věcí“. Avineri však také reálně uznal, že „stát a náboženství nemohou být bezproblémově rozděleny na veřejnou a soukromou sféru“, protože, jak dále poznamenal, „soukromé i veřejné záležitosti ve veřejných věcech lehce splývají“. Jako příklad pro podložení svého tvrzení uvedl příklad potratů a toho, jak rozdílně je k nim přistupováno v různých zemích světa.
Shlomo Avineri také poukázal na to, že v případě náboženských textů „není důležitý pouze citovaný text, ale kontext“. Ve své řeči také vyjádřil nesouhlas s tvrzením, že islám a demokracie jsou neslučitelné, přičemž problémy islámu a demokracie nejsou zas až tak neobvyklé: každé náboženství se v jistých ohledech střetává se společenskými a politickými principy demokracie. Dále pak připomněl, že pokud chceme pochopit současnou situaci, nestačí pozorovat islám zvenčí, ale musíme se snažit do něj proniknout a vzít v potaz i jeho vnitřní rozepře.
Mohammed Bashar Arafat, prezident Civilizations Exchange and Cooperation Foundation, promluvil o účelu islámu coby náboženství. Stejně jako Shirin Ebadi zastával názor, že sekularismus neznamená nutně nevíru v Boha. Cílem islámu je studium celého univerza, islám nebyl stvořen pro muslimy, aby se uzavřeli do své ulity, ale aby mohli „žít uprostřed lidstva“. Korán byl sepisován ve snaze obsáhnout i tehdejší problémy každodenního života. Nebyl vytvořen přes noc a fakt, že jeho vznik trval tolik let, ukazuje, že problém, kterému dnes čelíme – islámský fundamentalismus a extremismus – není problém islámu jako náboženství, i když někteří mají sklon nečinit mezi jeho vyznavači rozdíly. Arafat také věří a doufá, že mladá islámská generace vnese do islámského světa reformy, inspirované islámskou moudrostí.
Profesor Tomáš Halík krátce promluvil o jeho naději a optimismu do budoucna, a důležitosti hledání společných cest mezi náboženstvím a sekularitou.
Fotogalerie
