Voda na Blízkém východě 2009
V roce 2009 projekt Voda na Blízkém východě uspořádal v rámci 13. výroční konference Forum 2000 jednu panelovou diskuzi.
Mírový proces a význam problematiky vodních zdrojů
Diskuze se věnovala současnému problému přístupu k vodním zdrojům v povodí řeky Jordán, možné formě izraelsko-palestinské dohody o vodě a jejímu dopadu na samotný mírový proces.
Hillel Shuval, expert na vodu z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, na úvod podtrhnul, že Palestinci dnes mají nejméně vody z celé oblasti povodí řeky Jordán, přičemž problém nedostatku vody se bude pravděpodobně zhoršovat, a je tedy nutné problém řešit. V této souvislosti zmínil tzv. Ženevskou iniciativu (2003), jejíž cílem je nabídnout model, jak dosáhnout platné mírové dohody mezi oběma národy, také v oblasti využívání vodních zdrojů. Iniciativa je postavena na vzájemném uznání práva na vodu, zvýšení palestinských zásob vody a vytvoření spravedlivého rozdělení společných vodních zdrojů.
Hillel Shuval zmínil trvání izraelské strany na historických právech na vodu a strach izraelské vlády z neomezeného čerpání vody na palestinském území, které by mohlo v budoucnu způsobit nedostatek vody pro celý region. Nicméně dostupnost vody v Palestině jako cesta k ekonomické prosperitě Palestiny je dle něj také v izraelském zájmu. Palestinci by měli také hledat způsoby jak zásoby efektivně využívat. Na Shuval závěr dodal, že spravedlivá dohoda o vodě může být i motivací pro celkový mír.
Palestinský expert na vodu, Abdulrahman Tamimi, v reakci na prezentaci Hillela Shuvala zdůraznil potřebu vytvoření dvou států, protože pokud v oblasti vznikne akutní nedostatek vody, bude potřeba dvou rovnocenných partnerů, aby nalezli společné řešení. Právo na vodu by podle Tamimiho přitom mělo být garantováno jako lidské právo. Tamimi zdůraznil, že pokud je Palestincům dáno právo sebeurčení, měli by mít právo spravovat své vlastní vodní zdroje. Uvedl také, že národy nemusí mít přátelské vztahy, aby sdíleli vodní zdroje, jako tomu je například v Evropě, Asii nebo v Africe.
K otázce liberalizace a privatizace vodního průmyslu Tamimi poznamenal, že může sice zvýšit efektivitu alokace, ale možné navýšení cen, či tvorba monopolu, by mohla podrývat právo na vodu jako lidské právo.
Oba řečníci se přihlásili k nutnosti vzájemného respektu Palestinců a Izraelců, bez něhož dle Tamimiho potenciální dohoda nepřekročí „akademické cvičení“. Ženevská iniciativa je tak velkým krokem vpřed, protože přiznává práva na vodu oběma národům a také uznává právo na vodu jako základní lidské právo. Hosté se rovněž shodli, že jakákoli dohoda o vodě by měla být flexibilní a odpovídat změnám klimatu.
Dohoda o vodě je dle Hillela Shuvala a Abdulrahmana Tamimiho klíčovým prvkem budoucího, a především trvalého míru.
