Základní informace
Výchozí situace v cílových zemích (Bělorusko, Gruzie, Arménie, Moldavsko, Ukrajina) do jisté míry připomíná situaci ve střední Evropě na začátku devadesátých let minulého století. Tyto země se – s výjimkou Běloruska, kde je situace velmi neutěšená kvůli absolutnímu mocenskému monopolu prezidenta Lukašenka- nacházejí v počáteční fázi transformačního procesu. Jednotlivé cílové země mají samozřejmě specifické problémy a charakteristiky, přesto lze určit několik zásadních společných bodů:
Oslabená občanská společnost
Dlouhodobá vláda komunistické ideologie uvrhla velkou část obyvatel do apatie a odradila je tak od dobrovolného zapojení do společenských aktivit. Autoritářský styl politiků, kteří zemím vládli po pádu komunistických režimů, dále znemožňoval a v některých zemích dosud omezuje růst občanské společnosti, zakládání a svobodné působení nestátních neziskových organizací (NNO), nestátních médií atd. Přes všechny překážky lze pozorovat postupný nárůst počtu NNO a nezávislých médií, často za zahraniční podpory.
Chybějící tradice demokratické politické kultury
Obecným problémem cílových zemí je silné postavení uzavřených politických elit, které jsou spojeny s dřívějším nedemokratickým režimem a brání plnému rozvinutí demokratické správy veřejných věcí. S nadějí však lze sledovat nástup mladých politiků, kteří nejsou s těmito elitami spjati neodvolatelně a mají zájem, aby se jejich země plně demokratizovaly. Dalším problémem jsou často zmanipulované volby (Bělorusko, dříve Gruzie, Ukrajina).
Problémy ekonomické transformace
Proces úspěšné ekonomické transformace je ohrožován zejména korupcí, netransparentní privatizací a nepříliš příznivým podnikatelským prostředím.
Existence vnitřních štěpných linií
Pokojná transformace k demokracii je v některých cílových zemích dále ohrožována politickým zneužíváním štěpných linií ve společnosti (náboženské, národnostní, jazykové a kulturní). Některé z cílových zemí dokonce zažily občanský konflikt (Arménie) nebo čelí separatistickým tendencím (Moldavsko).
