Joshua Muravchik
Autor, Expert na zahraniční politiku
Podle neziskové organizace Freedom House je demokracie napříč celým světem „oslabená a zbitá”. Organizace za uplynulý rok zaznamenala pokles svobody v sedmdesáti jedna zemích, naopak blíže ke svobodě se posunulo pouze 35 států. To završuje dvanáctiletý trend, v němž u celkem 113 zemí prošlo oslabováním svobody, zatímco 62 zemí zaznamenalo pokrok.
Na těchto číslech je mnoho, co by mohlo demokraty vyděsit. Nicméně, se špatnými zprávami bychom to neměli přehánět. „Třetí vlna“ demokracie, abychom použili metaforu Samuela Huntingtona, se totiž nehroutí. První vlna podle Huntingtona vyvrcholila po skončení první světové války, kdy byly národy Evropy osvobozeny od Habsburské, Hohenzollernské, Romanovské a Osmanské říše. Zanedlouho poté se tato první vlna svobody zhroutila, když Mussolini nastartoval autokratický trend, jenž zničil rodící se demokracii ve všech zemích jižní a východní Evropy vyjma Československa.
Druhá vlna demokracie podle Huntingtona začala porážkou fašismu ve druhé světové válce. V průběhu následujících dvaceti let pak postupně sílila díky dekolonizaci a vznikem nezávislých národů napříč Afrikou, Blízkým východem a částmi Asie. Tato vlna se ale zhroutila, když téměř všem těmto novým zemím, zrozeným s demokratickými ústavami, brzy začali vládnout domorodí tyrani.
Třetí vlna demokracie začala obnovením volené vlády v Portugalsku v roce 1974, šířila se dál do zbytku jižní Evropy, Latinské Ameriky a částí východní Asie a Afriky. Celý proces pak vyvrcholil rozpadem sovětského impéria a samotného SSSR v letech 1989 a 1991.
Státy bývalého impéria, zahrnující všech patnáct bývalých sovětských republik – stejně jako státy jižní a východní Evropy ve dvacátých letech a státy Afriky a Asie v padesátých a šedesátých letech – se ze začátku řídily demokratickými rámci, z nichž se ale mnohé brzy rozpadly. Z patnácti sovětských republik se devět opět vrátilo k diktatuře a ve třech dalších je demokracie, zdá se, značně vratká.
Třetí vlna se nicméně nezhroutila a bylo by unáhlené předpokládat, že tomu tak bude. Organizace Freedom House v jednotlivých zemích měří dopodrobna míru svobody a demokracie a výše popsané poklesy jsou povětšinou malé. Freedom House rozděluje státy podle výsledků do tří kategorií – svobodné, částečně svobodné nebo nesvobodné. V rámci těchto tří kategorií funguje navíc ještě podrobnější odstupňování, v němž každá země dostane skóre od 1 do 7, přičemž 1 představuje největší svobodu a 7 zase nejméně svobody. Země s hodnocením od 1 do 2,5 jsou označeny jako svobodné, ty od 3 do 5 bodů jsou částečně svobodné a ty se skóre 5,5 až 7 jsou nesvobodné.
Vedle této škály existuje dokonce ještě podrobnější skóre – od 0 do 100 – sestavené ze zkoumání tuctů aspektů svobody. Donedávna organizace Freedom House odmítla syrové výsledky zveřejnit kvůli obavám, že jsou natolik esoterické, že by mohly být matoucí.
Když dnes Freedom House informuje o faktu, že 113 zemí zažilo úbytek svobody, jedná se právě o toto poslední, nejvíce podrobné skóre. Ve skutečnosti se poměrně málo zemí v rámci měřítka 1 až 7 posunulo a u ještě menšího počtu se změnil status ze svobodného státu na částečně svobodný nebo z částečně svobodného na nesvobodný. V uplynulém roce například ze 71 zemí zaznamenávajících poklesy, se pouze dva státy přesunuly do horší kategorie, zatímco tři se přesunuly do lepší. Ano, dochází k celosvětovému poklesu svobody, přesto ale většina změn není dramatická.
V třicátých a sedmdesátých letech po zhroucení první a druhé vlny zůstal na světě jen malý počet demokracií. Ty navíc byly v podstatě omezeny na anglicky mluvící svět a severozápadní Evropu. Třetí vlna sice ustoupila, ale úplně se nezhroutila. Většina zemí zůstává demokraciemi se svobodnými volbami a 45 procent splňuje náročná kritéria, aby mohly být klasifikovány jako svobodné.
Je určitě mnoho věcí, kterých se zastánci svobody mohou obávat. Nedemokratické mocnosti, jakými jsou Rusko, Čína nebo Írán se chovají čím dál agresivněji, zatímco demokracie v různých státech se zdají být sami sebou přinejmenším nejisté. To především platí pro Spojené státy americké. Po osmi letech prezidenta s averzí k vykonávání vůdčí demokratickou roli USA, se Amerika nyní nachází v ještě horším stavu: současný prezidentem, jenž projevuje spíše spřízněnost s autokraty než s demokraty a zdá se má zájem pouze o ekonomické, nikoliv politické cíle.
Dokud Amerika znovu objeví svou roli obhájce svobody, vedení demokratického tábora bude muset, do té doby, vycházet z jiných zemí a od oddaných demokratů mimo vládní půdorys.
Autorem článku je Joshua Muravchik, který vystoupí na 22.konferenci Forum 2000.
