Krize eurozóny: Konstituční výzva pro Evropu

Úterý 11. října 2011, 9.00–10.30, Městská knihovna

Ve spolupráci s CERGE-EI

 

Moderátor:

Karel Kovanda, bývalý zástupce generálního ředitele, Generální ředitelství pro vnější vztahy, Evropská komise, Belgie/Česká republika

 

Panelová diskuse:

Jan Macháček, novinář, Česká Republika

Alan Brown, investiční ředitel skupiny, Schroder Investment Management, Velká Británie

Vladimír Dlouhý, ekonom a mezinárodní poradce společnosti Goldman Sachs, Česká republika

Jacques Rupnik, politolog, Francie

Zdeněk Kudrna, ekonom, Institut pro výzkum evropské integrace, Rakousko/ Česká republika

 

 

Jan Macháček zahájil debatu prezentací a prohlášením, že se nejedná o finanční krizi, ale o krizi institucionální a tedy přímo konstitucionální. Upozornil na rozdíl mezi federalismem a centralismem a podpořil diskusi mezi politiky o konstitucionálních aspektech a počátku procesu k federalismu. Zdůraznil nutnost prostudovat různé návrhy evropských společných dluhopisů.

 

Vladimír Dlouhý naproti tomu označil za příčinu krize nedostatek konkurenceschopnosti v Evropě a uvedl, že pro zavedení společné měny je nutná podobná produktivita. Zdůraznil, že americký dolar byl vytvořen jako prostředek americké sounáležitosti spíše než rozhodnutím elit, zatímco v Evropě se jednalo právě o primární roli elit. Selháním evropských elit pak došlo ke krizi.

 

Alan Brown definoval krizi Eurozóny jako „fundamentálně politickou záležitost“. Souhlasil s Vladimírem Dlouhým ohledně evropských elit a upozornil, že integrace je řešení, ale problémem je nedostatek času a vedení a Evropa musí jednat rychle. Zdůraznil význam reálné úrokové míry a nominálního měnového kurzu a problém spojený se zablokovaným nominálním měnovým kurzem. Evropská centrální banka (ECB) při regulaci trhu selhala a její mechanismus již nefunguje.

 

Jacques Rupnik doplnil, že Evropa se již nemůže spoléhat na integraci. Vyjádřil nesouhlas s Vladimírem Dlouhým a argumentoval, že podobnosti v produktivitě a sociální stát nejsou nutnou podmínkou pro vznik společné měny, jako je euro. Prohlásil, že financování krize zvýšením daňové zátěže nebude možné, protože by se jednalo o „taxation without representation“ (zdanění nepodpořené mandátem voličů) a daňoví poplatníci jsou voliči. Kritizoval kritéria Maastrichstké smlouvy pro euro s tím, že jde o nejednoznačný dokument.

 

Zdeněk Kudrna připustil, že euro je stabilizačním faktorem i přesto, že nyní na finančních trzích způsobuje výkyvy. Připomněl hrozby, které by byly spojeny s kolapsem eurozóny a jako příklad uvedl Island, který odmítl splácet dluhy. Domnívá se, že k dosažení pokroku je nyní nejdříve potřeba učinit malý průlomový krok. S Vladimírem Dlouhým a Alanem Brownem se shodli, že ECB je schopná získat dostatek prostředků a vrátit peníze do oběhu, díky čemuž nebude krize tak tvrdá ani nákladná.