Zdravotnictví: Čí je to tedy zodpovědnost?

Moderátor: Pavel Hroboň

Hlavní projev: James A. Rice

Další účastníci: Rudolf Zajac, Jana M. Petrenko, Octavian Purcarea, Marek Vácha

 

Ve svém úvodním proslovu vznesl James A. Rice, viceprezident společnosti Integrated Healthcare Strategies, otázku: „Kdo je vlastně zodpovědný za problémy ve zdravotnictví?“ Popřel, že by tyto problémy vznikaly vinou lékařů a politiků, když dodal, že „odpovědnost má samozřejmě každý.“ Podle Rice je zapotřebí ji rozvrhnout mezi veřejnost, občanskou společnost, rodinu a jednotlivce. Vysvětloval, že zdravotní péči je důležité nejen zajistit, ale též určit někoho, kdo by dohlížel na její kvalitu, podával zprávy příslušným institucím a shromažďoval potřebné zdroje. Zmíněné vnější faktory však vyžadují náležitou odpovědnost jednotlivce. Rice proto vyjádřil názor, že budoucí diskurs ve zdravotnictví by měl vládám doporučit, jakým způsobem vyvíjet tlak na odpovědnost jednotlivce.

 

Když moderátor Pavel Hroboň přenesl pozornost k otázce vyhlídek, jež ze současné diskuze ve zdravotnictví plynou do budoucna pro pacienta, Jana M. Petrenko, ředitelka společnosti Koalice pro zdraví, zdůraznila nedostatečnou informovanost veřejnosti v otázce zvyšujících se nákladů zdravotní péče. Když je občan nemocen, přirozeně očekává tu nejlepší a nejúčinnější péči. Petrenko proto vyzdvihla potřebu občany lépe informovat o nákladech, které si žádá příslušná úroveň zdravotní péče. Pak se podle ní sníží současný značný nepoměr mezi očekáváním a realitou. Petrenko dále vyzvala pacienty k intenzivnějšímu kontaktu s nevládními organizacemi, které se zaměřují na zdravotnictví a jejichž význam tkví právě v podávání informací. Též pomáhají pacientům vypořádat se se závažnou diagnózou. Tyto organizace označila za „velice důležitý mezispoj ve zdravotnickém systému, jemuž se zřídkakdy dostane uznání.“

 

Stejně jako Petrenko, i Rudolf Zajac, bývalý ministr zdravotnictví Slovenské republiky, se zastavil u „nekonečných požadavků pacientů, kteří žijí v iluzorní představě bezplatné lékařské péče.“ Zajac podtrhl odpovědnost pacienta ve smyslu zdravé výživy a častých lékařských prohlídek jako faktor, díky kterému se jednotlivec může vyvarovat vážných zdravotních problémů.

 

Octavian Purcarea, ředitel skupiny Microsoftu pro světové zdraví, jako prostředek zajištění pacientovy poučenosti tak, jak o ní mluvili Petrenko a Zajac, navrhl informační technologie. Podle něj „vzrůst počítačové gramotnosti znamená rovněž vzrůst schopnosti rychleji reagovat.“ Navíc s tím jak se počítačové technologie vyvíjejí, se mění také způsob, jakým mohou lékaři poskytovat informace a ovlivnit tak průběh lékařské péče. Tyto technologie umožňují intenzivnější a efektivnější komunikaci mezi lékařskou sférou a veřejností. Purcarea přiřkl velký význam také modelům zdravotnictví, které pacienty vybízejí ke změně životního stylu. Zmínil americký systém Kaiser Permanente, v rámci něhož funguje podnět ke zdravější životosprávě formou desetiprocentní slevy na zdravotním pojištění.

 

Pavel Hroboň dále posunul diskuzi od tématu odpovědnosti směrem k hodnotám ve zdravotnictví a změnám chování. Podle katolického kněze a odborníka na etiku Marka Váchy, je důležité, aby se veřejnost namísto práva na zdravotní péči, soustředila na vlastní zodpovědnost vůči svému zdraví. Podotkl, že v České republice je takové zodpovědnosti nedostatek, což dokládá tím, že „počet lidí nakažených virem HIV navzdory snahám o osvětu stoupá.“ Tendence zaměřovat se spíše na svá práva než na svou odpovědnost je podle Váchy nešťastná a dobrá zdravotní péče podle něj bude záviset na tom, jak si „osvěžíme své vědomí o odpovědnosti.“

 

Rice diskuzi uzavřel výzvou publiku, aby posoudilo „nejen význam, který klademe na zodpovědnost jednotlivce, ale také skutečnost, že se na základě této odpovědnosti určují finanční zdroje pro zdravotní péči.“