Svět, ve kterém chceme žít: Asijská perspektiva

Moderátor: Surendra Munshi

Hlavní projev: Dewi Fortuna Anwar

Další účastníci: Yohei Sasakawa, Martin Davidson, Keizo Takemi, Daud Khattak, Tain-Jy Chen

 

Panelisté rozmanitých národností a profesí, které spojoval především asijský původ, se sešli k diskusi nad výzvami a příležitostmi, jež v současnosti před největším kontinentem stojí. Kladli přitom důraz na různorodost a dynamiku regionu. Yohei Sasakwa, předseda Nippon Foundation a jeden z duchovních otců Fora 2000, vysvětlil, že výzvy, se kterými se Asie potýká, jsou výzvami pro celý svět. “Asie tyto problémy nemůže vyřešit sama, ale ani svět je nemůže vyřešit bez Asie.”

 

Dewi Fortuna Anwar, zástupkyně předsedy Indonéské akademie věd, popsala Asii jako „region superlativů a protikladů.” Vyzdvihla význam spolupráce a integrace mezi asijskými zeměmi pro předcházení konfliktů způsobených náboženským extremismem či nacionalismem. Dále vyzvala k zákazu zbraní hromadného ničení, což je podle ní cesta k odvrácení násilí. Anwar vyjádřila svou víru, že Asie dokáže přijmout univerzální hodnoty lidských práv a že hospodářský růst nebude prosazovat na jejich úkor. Nakonec vyzvala, aby se Asie v rámci svého pokroku poučila z minulosti Západu.

 

Výkonný ředitel české pobočky British Council Martin Davidson mluvil o způsobech, jakými by Západ měl reagovat na vzestup Asie. Podle něj by měl k Asii přistupovat s větší pokorou a porozuměním její komplexnosti. Navrhl především, aby se lidé učili asijské jazyky, byli empatičtí a zajímali se o rozličné asijské kultury. „Rozdíl nebude mezi starou Evropou a novou Asií, ale mezi těmi, kteří si osvojí ty správné dovednosti, a těmi, kdo ne,“ zakončil svou řeč Davidson.

Bývalý ministr zahraničí Japonska Keizo Takemi představil koncept nové mocenské politiky pro 21. století. Ta je založená na boji s globálními problémy, jako klimatické změny či pandemie. Dále navrhl, aby politiky vlád byly více zaměřené na tzv. lidskou bezpečnost (human security), především sociálně zranitelných lidí. Závěrem krátce zmínil stárnutí populace a roli, jakou v jeho řešení může hrát Japonsko, které má s touto problematikou bohaté zkušenosti.

Daud Khattak, novinář z pakistánského Radio Mashaal, mluvil o etnických a náboženských problémech v Pákistánu a Afghánistánu. Zmínil roli cizinců, většinou Arabů, kteří narušují místní komunity, a jsou tak příčinou nestability a násilí. Jako řešení Khattak navrhuje vzdělání: „Kde není vzdělání, tam jsou lidé snadno přitahováni k programu Talibanu.“ Naopak řešením není pouhá vojenská síla, kterou užívá mezinárodní komunita, varoval.

Tain-Jy Chen, bývalý předseda Rady pro rozvoj a hospodářské plánování na Taiwanu, upozornil, že asijské hodnoty se příliš neliší od hodnot evropských. Co se liší, jsou spíše jednotlivé instituce. Čínu a Jižní Koreu uvedl jako příklady zemí, které dosáhly hospodářského růstu i s odlišnými politickými a hospodářskými institucemi. Poté Chen vyjádřil naději, že asijské země „převezmou více zodpovědnosti” v mezinárodních institucích, které byly dosud ovládány Západem.

 

Moderátor Surendra Munshi diskusi shrnul: „Lidstvo stojí před vážnými příležitostmi i výzvami. Dnes mají Asiaté a další možnost společně se podílet na svém zániku, nebo na větší prosperitě.”