Přírodní limity naší planety

Moderátor: Bedřich Moldan

Hlavní projev: George Monbiot

Další účastníci: Stephan Behnisch, Ladislav Miko, Peter Thum

 

„Potřebujeme zcela zásadní změnu,” shodli se na diskusi o limitech naší planety všichni panelisté. Environmentální problémy nemizí, naopak jim čelíme stále naléhavěji. Panel svým názvem odkazoval ke konceptu popsaném v časopise Nature (Vol. 461/24 Sept. 2009) profesorem Johanem Rockströmem, který spolu se svými spolupracovníky přehodnocuje rizika klimatické změny. Moderátor Bedřich Moldan se na úvod dotázal po relevanci a možnostech této koncepce proniknout do běžné politické praxe.

 

První diskutující, britský spisovatel a novinář George Monbiot, se netajil úmyslem „vyprovokovat ostrou diskuzi.” Od konceptu „planetárních mezí“ se Monbiot dostal až k radikální kritice nadnárodních korporací. Právě ty podle něj nastolily stávající rétoriku sobecké společnosti založené na čirém individualismu. Bez hodnot apelujících na společnost jako celek však není změna v přístupu k otázkám životního prostředí vůbec možná. Překročení „planetárních mezí“ může podle Monbiota mít pro lidstvo jedině katastrofální důsledky.

 

Německý architekt Stephan Behnisch argumentoval, že chceme-li změnit svět, v němž žijeme, musíme změnit parametry, ve kterých se naše uvažování o něm pohybuje. Zdůraznil své přesvědčení, že změna je možná jedině prostřednictvím impulsů vycházejících ze zájmových skupin a občanské společnosti jako celku. Zároveň tak vyjádřil svou skepsi vůči zavedeným politickým strukturám. Jejich zájmy totiž často nepřesahují čtyřleté volební období.

 

Podle Ladislava Mika, ředitele odboru pro ochranu přírodních zdrojů a biodiverzity Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise, je především důležité, aby si lidé uvědomili, že „přírodu svým jednáním zcela zásadně ovlivňují, ale nejsou jejími pány.“ S odkazem na titul konference je podle Mika „svět, ve kterém chceme žít,” pouze takový, jaký ho lidé chtějí mít, resp. jaký lidem vyhovuje. Miko upozorňoval, že lidé jsou spíše konzervativní a často se jednoduše spokojí se situací, jaká je. To ovšem dává prostor pro nejrůznější manipulace a vyvolávání obav z případných změn, které by důsledná implementace environmentální politiky potencionálně přinesla, například ztrátu pracovních míst. Ty však Miko považuje za přetrvávající mýty.

 

Naopak vyjádřil své překvapení nad tím, nakolik nechávají probíhající klimatické změny veřejnost chladnou. Jednat lidé podle něj začínají až ve chvílích katastrofy, jakými jsou např. současné ničivé povodně, což je však pozdě; lidé musí být více informováni o skutečném stavu životního prostředí. V reakci na Stephana Behnische pak zdůraznil, že kroky podporující zásadní změnu postojů a hodnot musí být podniknuty také na úrovni vysoké politiky. Bez ní nelze změnu v přístupu k životnímu prostředí očekávat.

 

Peter Thum, zakladatel firmy Ethos Water a šéf společnosti Fonderie47, adresoval hned v úvodu publiku otázku: „Kolik z vás řídí luxusní velká auta?” Svou následnou argumentaci pak stavěl na tom, že luxusní auta, jako jakékoli jiné spotřební produkty jsou tím, co veřejnost nejvíce zajímá a baví. Stejně tak je podle něj dobré adresovat environmentální otázky zajímavým způsobem, měly by pro veřejnost „být sexy”. V politice je podle něj totiž „těžké být progresivní a je třeba pracovat s tím, co je k dispozici, v rámcích, které jsou nastaveny.“ Svou řeč Thum završil konstatováním, že je důležité se individuálně rozhodnout, v jakém stavu chceme svět, v němž žijeme, předat dalším generacím.