Mohou volby Barmě přinést změnu?

Moderátor: Kristina Prunerová

Účastníci: Jiří Šitler, Marek Benda, Cheery Zahau, Sabe Soe

 

Všichni čtyři hlavní účastníci diskuse se shodli, že blížící se listopadové volby v Barmě nebudou svobodné, ani spravedlivé. Slovy poslance Parlamentu ČR Marka Bendy: „Je evidentní, že tyto volby nezmění vůbec nic.“

 

Cheery Zahau, aktivistka žijící na barmských hranicích, vysvětlila, že navzdory volbám k žádné demokratické změně dojít ani nemůže, neboť ústava Barmy diktaturu chrání a volby jsou pro vládnoucí juntu pouhým nástrojem získání legitimity na mezinárodní scéně. Ústava garantuje armádě 25% zastoupení v parlamentu, uvaluje na opozici různá omezení týkající se účasti ve volbách a zabraňuje dokonce i skutečné politické diskusi. „Je na mezinárodním společenství, kam se postaví. Neuznávejte volby v Barmě,“ vyzvala Zahau.

 

Volby budou zřejmě připomínat ty, které dobře známe z 80. let ve východním bloku. Nicméně ředitel odboru Asie na MZV ČR Jiří Šitler připomněl, že kromě katastrofálního stavu ekonomiky a politických represí trápí Barmu ještě velký problém etnických menšin. Volby dokonce neproběhnou v celé šestině správních okrsků, neboť ty nejsou pod plnou kontrolou vlády, a není tedy možné zaručit zde výsledky. Obývají je zejména etnika nepřátelská vůči centrální vládě a jako tzv. „černé zóny“ představují oblasti častých násilností a porušování lidských práv. Šitler poukázal na válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, které tam podle něj junta zřejmě páchá.

 

Ani poslanec Marek Benda neměl pro barmskou „hru na demokracii, kterou východní Evropa dobře zná,“ ani kapku naděje. Zdůraznil nutnost podpořit vyšetřovací komisi OSN a varoval, aby se ekonomické zájmy nedostaly do popředí, dokud vláda v Barmě nepřejde do rukou skutečné demokratické většiny.

 

Netrpí ovšem jen Barmánci přímo v Barmě. Ředitelka Barmského centra Praha Sabe Soe zmínila problematiku uprchlických táborů. V Indii, Thajsku či Bangladéši v nich žijí tisíce Barmánců, kterým po volbách podle Soe hrozí repatriace bez jakékoli ochrany. Západní vlády by podle ní měly tuto otázku nastolit také při jednání se zástupci cílových zemí barmských uprchlíků.

 

Vojenská vláda nebyla do Barmy dosazena žádnou velmocí, ale chopila se moci sama. První ústava nedokázala všem hlavním etnickým skupinám žijícím na území Barmy nabídnout smysluplný podíl na vládnutí, což bylo také hlavní příčinou občanské války, která vojenskou juntu v roce 1962 vynesla k moci. Abychom však mohli Barmě věštit naději na konec represivního režimu, muselo by podle diskutujících dojít ke změně mezinárodního prostředí. Cheery Zahau ovšem věří, že změna bude muset nakonec znovu přijít zevnitř, ačkoli následující volby ji nepřinesou.