EU – Rusko: Je strategické partnerství možné?

Moderátor: Misha Glenny

Hlavní projev: Grigory Yavlinsky

Další účastníci: Gregory Feifer, Mirek Topolánek, Fyodor Lukyanov, Gesine Schwan

 

 

V úvodní řeči poukázal někdejší ruský prezidentský kandidát Grigory Yavlinsky na zásadní otazník vztahu EU–Rusko: způsob, jakým se Evropa zařadí po boku Severní Ameriky a Asie jako třetí mocnost 21. století. Yavlinsky přivítal pokrok, jehož dosáhl proces evropské integrace, přičemž EU považuje za „jeden z největších úspěchů v historii.“ Upozornil však, že pro Evropu 21. století zatím neexistuje žádná společná strategie. V tomto ohledu ruský delegát zdůraznil nutnost ukončit staromódní lpění na tzv. „realpolitice“. Yavlinsky pro utužení evropsko-ruského vztahu do budoucna doporučil posílení Rady Evropy, vytvoření společného raketového obranného systému a změkčení tvrdě nastavené vízové politiky EU vůči Rusku. V závěru Yavlinsky shledal, že Rusko musí své problémy řešit samo, nicméně dodal, že se EU musí naučit jednat s takovým Ruskem, jaké v současnosti je.

 

Německá sociálně-demokratická politička Gesine Schwan odsoudila usazení debaty do čistě ekonomické roviny a upozornila na nadměrné užívání paradigmatu národních států. Schwan dále poukázala na roli společnosti, když uvedla že „nejen státy jsou nezbytné pro vytvoření funkčního partnerství.“ Pokud mají EU a Rusko opravdu zájem o kvalitní vztah musí si položit otázku: „Jak sjednotit své společnosti?” Tak by se oba aktéři dostali blíže ke spolupráci v ekonomické a politické sféře. Evropské státy by se tedy měly osvobodit od historického dědictví a pokud mají opravdu zájem o společenské a politické partnerství s Ruskem, je nutné „vyměnit si své pohledy na svět.“ Schwan poté debatu označila za mírně tradicionalistickou a staromódní, reflektujíc fakt, že Rusko ona sama nepovažuje za homogenní mocenskou entitu. „Neměli bychom se tolik soustředit na hardpower ale naopak na softpower,” dodala.

 

Podobnou pozici jako Gesine Schwan zaujal i šéfeditor časopisu Russia in Global Affairs Fyodor Lukyanov, který apeloval na uplatňování „moderní verze realpolitiky“. Zdůraznil, že Rusko se v současné době nachází na křižovatce a jeho někdejší model „kompenzačního růstu“, který byl uplatňován po pádu Sovětského svazu, je již dávno vyčerpán. Po neúspěchu Lisabonské smlouvy jako nástroje pro zvětšení evropské moci ve světě je zároveň i Evropa na pomyslné křižovatce, neboť hledá svou novou identitu. Jako zastřešení specifické situace na obou stranách pro Evropu Lukyanov navrhl „velkou myšlenku“: Evropu od Atlantiku po Vladivostok.

 

Bývalý český premiér Mirek Topolánek svůj příspěvek začal reformulací tématu celého panelu na „EU-Rusko – kdo potřebuje strategické partnerství?“ Dle Topolánkova názoru „Rusko sleduje politiku zájmů, nikoliv politiku hodnot“, zároveň trpí mesianismem a nadále se snaží udržovat své někdejší sféry vlivu. Ačkoliv Topolánek nevěří, že se Rusko může změnit, a nepředpokládá, že by Rusko a EU měly někdy společnou politiku, zároveň zdůraznil, že jsou Rusko a EU na jedné lodi a musí se navzájem respektovat. Přes celkově skeptický tón svého příspěvku Topolánek závěrem poznamenal: „Rusko a EU musí spolupracovat, protože mají stejné obecné cíle. (…) Pravděpodobně budou muset spolupracovat, a to kvůli hrozbám, kterým budou v budoucnu čelit.“

 

V závěru diskuze předložil dopisovatel Rádia Svobodná Evropa Gregory Feifer svůj podrobný pohled na stav energetického obchodu mezi Ruskem a Evropou. Popsal, jakým způsobem jsou ropa a plyn klíčové pro návrat Ruska na pozici světové ekonomické a politické mocnosti. Feifer nastínil skryté taktiky ruských energetických společností, které operují na evropském trhu. Upozornil, že jediná cesta, jak čelit tomuto náporu, je stanovení jasných kolektivních priorit evropských zemí a jejich následování. Evropské státy by měly být schopny ustavit silná energetická lobby a zároveň zformovat efektivní vztah k Rusku.

 

Ačkoliv mezi panelisty panovaly názorové rozdíly, na konci debaty připustili, že jediná cesta, která Evropu a Rusko může posunout do pozic ekonomických a politických mocností, musí být vytyčena v rámci efektivního strategického partnerství.