Estetika: Hledání harmonie a krásy

Panel se zabýval otázkou vlivu architektury a prostředí na lidské životy a osobní identity. Kladl důraz na význam spolupráce mezi politickými osobnostmi, architekty a jejich zákazníky. Jeho hlavní řečník, finský architekt Juhani Pallasmaa, kritizoval současnou architekturu a vznesl otázku: „Neměla by architektura směřovat k posílení rovnosti, lidské důstojnosti a optimismu namísto bezpodmínečného nabízení sebe sama účelům spotřeby a soukromým zájmům korporací?” Podle něj jsou hodnoty v architektuře důležité, protože prostředí ovlivňuje lidi zevnitř. Vyjádřil domněnku, že lidé kvůli dnešní posedlosti spotřebou ztrácejí pocit, že někam patří. Zdůraznil proto roli kulturní identity, kterou by architektura měla odrážet. Tato reflexe je důležitější než vynucená estetická hodnota a budování staveb kvůli „sobeckým, sebestředným ekonomickým zájmům.” Dodal, že důraz na kulturní identitu by neměl být konzervativní, ale spíše zaměřený na znovuvytvoření kultury každou generací. Nakonec Pallasmaa vyzdvihl rostoucí význam udržitelnosti pro budoucnost architektury. Vyzval k užívání „čistších, důmyslnějších a vnímavějších technologií jako systému a procesu v kontextu času, nikoli jako estetizovaných objektů,” což je podle něj cesta k dosažení udržitelnosti.

 

Japonský architekt Fumihiko Maki se věnoval procesu architektonických soutěží a nutnosti rozlišovat mezi pozorováním krásného a prožívání radosti z architektury. Věří, že krása je ovlivňována kulturou a může být posuzována jen s odstupem času, kdežto radost je prožitek, který je univerzální a „hluboce zakořeněný v lidských emocích.“ Maki popsal svoji zkušenost s navštěvováním knihkupectví a trhů za účelem lepšího porozumění místních kultur a života předtím, než přistoupí k vlastní práci architekta. „Porozumění,“ řekl, „dodává prostoru základní hodnotu.“

 

Na příkladech modernizace městské kanalizace a ochrany historického centra Budapešti ukázal bývalý starosta města Gábor Demszky, že silná vláda a předpisy jsou nutností pro městský rozvoj. Vyzval k silnější roli městských orgánů, jejichž aktivita je nutná pro zachování historického dědictví a ochranu veřejného zájmu před zájmy developerů. Demszky vyzdvihnul myšlenku „otevřených prostor proti odcizení a vyloučení s vysokou architektonickou kvalitou,“ jež spatřuje u některých současných projektů v Budapešti.

 

Nizozemský architekt Willem Jan Neutelings se s Demszkym shodl v názoru na vliv regulací na městský rozvoj. „Krása měst spočívá v jednoduché rovnováze mezi soukromým a veřejným zájmem,“ řekl a dodal, že „budovy, ze své podstaty, nejsou jen soukromé objekty.“ Snažil se dokázat, že rozvoj města nemůže být ponechán pouze trhu, musí být veden silným městským plánováním. Dále se Neutelings připojil k Pallasmaaově názoru, že návrh budov by měl respektovat kulturní identitu. Připomněl však, že architektura ji také může formovat, jako tomu bylo v případě Eiffelovy věže. Později užil příklad užívání současných ornamentů a spolupráce s místními umělci jako cestu k posílení kulturní identity městských částí.

 

Pallasmaa uzavřel diskusi opětovným vyzdvižením významu spolupráce mezi politickými vůdci a architekty. Ocenil například starostu francouzského Lyonu za těsnou spolupráci s renomovaným profesorem architektury, která vyústila ve vzrušující architektonický rozvoj města.