Ekonomie jako nástroj, nikoli cíl

Moderátor: Hana Lešenarová

Účastníci: Tomáš Sedláček, Peter Eigen, Mirek Topolánek, Peter Thum

 

Hlavní makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček si v úvodu diskuse povzdechl, že dnešní ekonomové ignorují normativní otázky a na hlavní otázku letošní konference, tedy „Svět, ve kterém chceme žít“, nehledají odpověď. Odpovědí na všechny ekonomické problémy se stal růst, avšak nikdo si neklade otázky typu: „Je růst produktem kapitalistické demokracie, či její nutnou podmínkou?“ Sedláček upozornil, že pokud jsme pobouřeni nynějším dočasným zpomalením ekonomického růstu, „nevypovídá to nic dobrého o naší víře v dlouhodobou funkčnost demokratického kapitalismu.“

 

Sedláček dále poukázal na to, že vnější hrozby, jako terorismus a přírodní katastrofy, škodí ekonomice méně než „vnitřní barbarismus,“ kterým je podle něj například bezhlavé zadlužování státu v době ekonomického růstu. „Keynes by byl z dnešního pohledu radikální pravičák, jelikož by světu mezi lety 2001 a 2008 nařídil rozpočtové přebytky,“ prohlásil Sedláček.

 

„Rozpočtové politiky fungují podobně jako alkohol,“ míní Tomáš Sedláček. Podobně jako peníze cestují z budoucnosti do přítomnosti pomocí půjček, „naše nálada může také cestovat v čase pomocí alkoholu; můžete si více užít páteční večer, ale bude to na úkor sobotního rána. Energie víkendu je konstantní,“ upozornil s nadsázkou Sedláček. Jeho metaforu dále rozvedl bývalý premiér Mirek Topolánek: „Čím se večer pokazíš, tím se ráno spravíš,“ popsal současné chování většiny vlád, které je podle něj hlavní hrozbou pro ekonomiku.

 

Státy podle Topolánka selhaly v jedné ze svých stěžejních úloh, a sice nepřebírat více moci. V souvislosti s finanční krizí se spustila vlna nenávisti a kritiky vůči bankéřům, avšak vlády jejich jednání podporovaly, a proto jim podle Topolánka patří stejný díl viny. „Je to právě stát, co pokřivováním pravidel trhu chamtivosti otevírá dveře. (…) Pokřivení trhu pak vydává za tržní selhání,“ upozornil. Topolánek dále vyjádřil politování nad úpadkem starých kapitalistických hodnot a rozmachem negativních hodnot sociálního státu a populismu. Podle něj by si ekonomika měla udržet na státu nezávislou sféru vlivu a měla by ji řídit jednoduchá, přísně dodržovaná pravidla.

 

Topolánkovi oponoval zakladatel organizace Transparency International Peter Eigen, podle něhož by politická sféra měla být nadřazena sféře ekonomické. „Účinná regulace je vysoce selektivní a ponechává trhu nemalou svobodu,” tvrdil s tím, že nelze odebrat moc politikům, protože to by podle Eigena znamenalo narušení demokracie. Politici podle něj musí disponovat autoritou potřebnou k ochraně a nápravě trhu. Státy ztratily schopnost ovlivňovat ekonomiku a lokální zájmy jim brání řídit se dlouhodobou perspektivou. Eigen navrhuje, aby se organizované občanské společnosti dostalo dostatečné moci, která by byla srovnatelná s vládním i soukromým sektorem.

 

Šéf společnosti Fonderie47 Peter Thum na příkladu své organizace ukázal, jak se byznys se správnými úmysly může stát nástrojem k dosažení sociálních cílů. K roli vlády v ekonomické sféře zaujal neutrální stanovisko, ale rovněž podotkl, že pokud se vláda a byznys příliš sblíží, může to vést k problémům.

 

Mluvčí se závěrem shodli, že ekonomie by měla být chápána jako nástroj a ne cíl sám o sobě, avšak na to, jak by politika měla zasahovat do ekonomické sféry, se jejich názory lišily. Sedláček vidí správný přístup k nápravě naší ekonomiky ve vyvinutí konceptu nezávislé fiskální politiky, podobně jako k tomu už došlo u politiky monetární. Mělo by podle něj dojít k vytvoření přísných směrnic, které by navázaly povolené rozpočtové schodky na růst domácího produktu.