Chudoba a sociální vyloučení: Výzvy pro rozvinuté a rozvojové země

Moderátor: Jan Urban

Účastníci: Olusegun Obasanjo, Ján Kubiš, Tain-Jy Chen, Salil Shetty, Beatrice Mtetwa

 

Moderátor panelu Jan Urban se na úvod dotázal: „Je chudoba a sociální vyloučení nekonečným příběhem? Je na ústupu, nebo v rozpuku?” Účastníci se snažili vyhodnotit dopady globalizace, korupce a urbanizace na boj s chudobou. Přestože je každý z nich expertem v jiném oboru, převládla všeobecná shoda, že součástí řešení musí být důraz na vzdělání a schopnost rozvinutého světa zavázat se k pomoci.

 

Olusegun Obasanjo, bývalý president Nigérie, zahájil diskusi vysvětlením, proč chudoba pramení z nouze, nedostatku příležitostí, špatné distribuce zdrojů, nedostatku vzdělání a nedostatku odpovídajících prostředků. Věří, že nikdo se nenarodí do chudoby a že chudoba je pouze důsledkem okolností ve společnosti a neschopnosti vlády zajistit obyvatelstvu základní služby a zdroje. Vyzdvihl klíčové oblastí boje s chudobou včetně zdraví, zaměstnanosti a poskytnutí útočiště. Zdůraznil, že „jediným faktorem, který slouží jako klíč k odemknutí všech dalších, je bezpochyby vzdělání.“ Upozornil, že vzdát boj s chudobou není východiskem; namísto toho by měly být zavedeny mechanismy umožňující efektivní poskytování pomoci.

 

Ján Kubiš, výkonný tajemník Evropské hospodářské komise OSN, započal svou řeč rozborem problematiky urbanizace, přístupu k energii a hospodárnosti. Citoval Rozvojové cíle tisíciletí z roku 2000, které podle něj slouží jako forum a závazek dvoustranné pomoci třetímu světu. Přestože zatím cílů nebylo ani zdaleka dosaženo, nedávné schůzky svolané za účelem přezkoumání pokroku v jejich plnění vedly k opětovným závazkům v tíživém období po finanční krizi. Navzdory tomu je však nepravděpodobné, aby se dospělo ke konkrétním odpovědím na konferencích, protože skutečné řešení se nachází v jednání.

 

Bývalý ministr Rady pro ekonomické plánování a rozvoj Taiwanu Tain-Jy Chen představil své postřehy krátkou analýzou ekonomické perspektivy globalizace a provázaností ekonomik ve vztahu k chudobě. Vyjádřil znepokojení nad vývojem vnitřní distribuce příjmů, jelikož se podle něj zvětšuje propast mezi bohatými. „Městské oblasti jsou nejnáchylnější k  nepříznivému trendu v rozdělování příjmů,“ upozornil Tain-Jy Chen ve shodě s ostatními účastníky diskuse. Dodal, že Čína je vzorovým příkladem toho, že je třeba zlepšit postsekundární vzdělání v rozvojovém světě s ohledem na zvýšenou společenskou mobilitu.

 

Salil Shetty, generální ředitel Amnesty International, podle vlastních slov odvolal svou účast na mnoha konferencích a setkáních, neboť „jednoduše potřebujeme méně řečí a více akce”. S ohledem na svou roli v Amnesty International zdůraznil důležitost občanských a politických práv, které mají sloužit jako platforma pro následná sociální a ekonomická práva. Uvedl několik hlavních příčin chudoby, kterými jsou podle něj neschopnost státu vytvořit zdroje, nedostatečná společenská odpovědnost firem a porušování práv žen v rozvojovém světě.

 

Beatrice Mtetwa, právnička a obhájkyně lidských práv ze Zimbabwe, představila svůj náhled na začlenění demokracie a dobrého vládnutí do diskuse o chudobě a lidských právech, včetně zneužívání přírodních zdrojů v rozvojových zemích. Kritizovala rozvinutý svět za nedostatek mezinárodních standardů vůči zneužívání spojeného s praktikami soukromých korporací. Zpochybnila také motivy rozvinutého světa v upřednostňování terorismu nad poskytování pomoci a předcházení chudoby. „Místo aby mezinárodní společenství pohlíželo na rozvojový svět jako na žebráky, mělo by se raději zaobírat tím, jakým způsobem přerozdělit zdroje,“ vyzvala na závěr Mtetwa.

 

Moderátor Jan Urban zakončil diskusi dotazem na roli korupce, poukázal na několik pozitivních příkladů, které vznikly prostřednictvím programů pomoci a urbanizačního procesu. Všechny přítomné pobídl, aby následovali kroky účastníků diskuse, vzali na sebe zodpovědnost a vyvinuli iniciativu v boji s chudobou.