Budoucnost svobody a demokracie

Jacques Rupnik zahájil diskusi úvahou o „autoritářském kapitalismu“ v zemích, jako Čína či Rusko, a otázkou, zda by měl Západ v obdobných režimech podporovat demokratické změny. Hlavního řečníka, Fareeda Zakariu, představil jako „hlas jasné a racionální analýzy mezinárodních vztahů v době, kdy se média často uchylují k emocionálním a zaslepeným reakcím na důležité události.“

 

Zakaria svůj projev zahájil v optimistickém duchu: „Svět, ve kterém chceme žít, nápadně připomíná svět, ve kterém žijeme.“ Současný svět podle něj charakterizují čtyři příznivé fenomény: V historickém srovnání panuje relativní mír mezi hlavními mocnostmi, vymizení fenoménu inflace a s tím související bezprecedentní růst střední třídy; technologická revoluce změnila toky informací tak, že nyní již neproudí od „jednoho k mnoha“, nýbrž „od mnohých k mnohým“, přičemž každý se může zapojit, ale nikdo nemá systém pod kontrolou; „anglo-americký konsenzus“ představuje model, k němuž svět konverguje, a přebírá tak hodnoty jako svoboda, individualismus a oceňuje roli žen.

 

„Svět, ve kterém nyní žijeme, prochází změnami v rozložení moci,“ připomněl Zakaria vzestup „nezápadního“ světa. Vyjádřil znepokojení zejména nad státy, které se chlubí „okrasami demokracie, avšak postrádají demokratický obsah“. Na závěr ještě poukázal na neutěšený stav demokracie v západním světě, kdy se demokratická vláda většiny dostává do střetu s „nedemokraticky garantovanými“ základními právy jednotlivce.

 

Na Zakariu navázala íránská právnička a nositelka Nobelovy ceny míru Shirin Ebadi, která tezi, že vlády nezískávají svou legitimitu výhradně prostřednictvím volebních uren, doložila příklady ze své domovské země. „Na začátku 20. století se mělo za to, že svobodné volby znamenají demokracii. Nezapomeňme, že se mnoho diktátorů dostalo k moci prostřednictvím vítězných voleb, například Hitler,“ poukázala Ebadi s tím, že demokracie musejí respektovat základní rámec demokracie včetně lidských práv, jinak postrádají legitimitu. V Íránu a v některých dalších zemích se vládnoucí vrstvy dostaly k moci volbami, přesto se nedají považovat za demokracie, dodala. Svůj projev uzavřela popisem íránského volebního systému, který má podle ní do svobodných voleb daleko.

 

Profesorka sociologie z LSE a Columbia University Saskia Sassen promluvila o nové klauzuli, která se objevuje v některých moderních ústavách. Podle ní si ani „legitimně zvolený zástupce nemůže přisvojit právo být exkluzivním zástupcem státu v mezinárodním společenství.“ Tento přístup otřásá základy francouzské a americké ústavy, jelikož podle starších ústav se na mezinárodním foru klade mezi stát a jeho představitele rovnítko. Sassen také nastolila otázku, zda výskyt násilí ve městech vytváří jakýsi „ontologický horor“, což může plynout z rozdílného vnímání násilné smrti oproti podlehnutí smrtelné chorobě. Města jsou však podle ní místy, která se neodmyslitelně snaží vyhnout se konfliktu a napomáhají demokratickému vývoji.

 

Profesor zUniversity of Warwick Colin Crouch se zamyslel nad tím, jak před nás byla postavena hegemonie anglo-amerického finančního systému a jak se tento systém vymkl kontrole. „Finanční systém, přestože se stal neudržitelným, musí být a bude udržen, jelikož neznáme žádný jiný, neznáme žádný lepší. Jedině tak totiž můžeme zajistit prosperitu,“ vysvětlil. Zmínil i rostoucí roli velkých společností v politice a demokratickém systému, zejména v souvislosti s lobbyingem.

 

Bývalý ruský prezidentský kandidát a zakladatel strany „Jabloko“ Grigory Yavlinsky nastolil otázku, jaké problémy způsobují problémy jádrových západních demokracií ve zbytku světa. S Fareedem Zakariou nalezl shodu na tom, že nemají „žádnou starost o demokracii v Rusku, jelikož tam jednoduše žádná demokracie není.“ Zprávu organizace Freedom House, která zaznamenala úpadek svobody ve světě, ovšem připisuje absenci „pozitivního příkladu pro svět“. Spojené státy totiž podle něj v posledních letech žádný nenabídly, čímž popřel Zakariovu tezi o „anglo-americkém konsenzu“. Yavlinsky závěrem předložil dvě doporučení pro zlepšení stavu svobody a demokracie ve světě: zvýšení kvality vládnoucích elit a prosazování politik, které se vracejí k principům a hodnotám.

 

Šéfredaktorka listu International Herald Tribune Alison Smale charakterizovala svou činnost, jako „snahu o to, aby jazyk měl svůj význam“. Poukázala na sametovou revoluci jako příklad triumfu těch, kteří chtěli dát jazyku význam, nad režimem, jehož jazyk byl vyprázdněný. Zmínila rovněž mezigenerační propast, která je podle ní v postkomunistických zemích větší než kdekoli jinde. Na jedné straně stojí ti, kteří zakusili nedostatek svobody za vlády komunistů; na druhé straně vyrůstá generace, která zažila pouze moderní, globalizovanou společnost. K překonání této bariéry je podle Alison Smale nutné, aby obě skupiny navázaly mezigenerační dialog.