Občanská společnost v dnešním Rusku

Moderátor: Libor Dvořák

Hosté: Jegor Gajdar, Ella Kesaeva, Pavel Chikov, Anna Sevortian, Sergej Lukaševskij

 

Podle bývalého ruského premiéra Jegora Gajdara občanská společnost v Rusku existuje, ale „není dostatečně rozvinutá“. Tento pohled sdíleli všichni mluvčí přítomni na panelu zaměřeném na stav občanské společnosti v Rusku, který spoluorganizovalo sdružení DEMAS.

Jegor Gajdar ve své úvodní řeči hovořil o současné politické situaci v Rusku nacházejícím se pod „dvojím vedením“ prezidenta Medveděva a premiéra Putina a vyjádřil znepokojení nad nejasností v otázce, kdo Rusku opravdu vládne. V době, kdy se země potýká s ekonomickou krizí, je politická stabilita zásadní. Gajdar rovněž zmínil otázku amerického projektu protiraketové obrany v Polsku a České republice a označil krok prezidenta Obamy odstoupit od něj za chvályhodný.

Pavel Chikov, právník a předseda Mezinárodní interregionální asociace pro lidská práva AGORA v Rusku, poukázal na řadu nedostatků ruské občanské společnosti. V komentáři o vztahu občanských sdružení a organizací k ruskému státu uvedl, že ty „věrnější” mají větší možnosti zapojení se do dialogu se státními institucemi, především prostřednictvím tzv. občanské komory, zatímco „méně věrné” orgnizace nejsou k účasti vyzvány. Chikov dále uvedl, že „existují určité oblasti práce nevládních organizací, které jsou dokonce nebezpečné”. Mezi ně patří neonacismus, fašismus, anebo aktivity spojené s regionem severního Kavkazu.

Tento bod Pavla Chikova potrvdila i Ella Kesaeva, spolupředsedkyně organizace Hlas Beslanu: „Hlas Beslanu je velkým tabu; naše jméno nesmí být otištěno v žádných novinách.” Region severního Kavkazu je podle ní zatížen neustálým porušováním ústavy, potlačováním lidských práv, ale také přítomností ruských tajných služeb. Občanská společnost zde existuje pouze formálně. „Ano, můžeme zakládat nevládní organizace, ale tyto orgnizace jsou perzekuovány.” Ella Kesaeva uvedla příklad vlastní organizace Hlas Beslanu obviněné dokonce z extremismu. Hlas Beslanu se snaží shromáždit důkazy o společné odpovědnosti ruských bezpečnostních složek a bývalého prezidenta Putina na tragických událostech v Beslanu z roku 2004 a předložit je u nezávislého soudu. V této souvislosti Ella Kesaeva uvedla, že poslední nadějí je Evropský soud pro lidská práva, kde případ Beslanu čeká na vyřízení; současně je snahou přimět soud ve Štrasburku, aby případy obětí terorismu projednával přednostně.

V odpovědi na otázku novináře Libora Dvořáka o přístupu ruské společnosti vůči severnímu Kavkazu a menšinám obecně hovořila Anna Sevortian, zástupkyně ředitele Centra pro rozvoj demokracie a lidských práv, o roli ruských médií. Podle výzkumů provedených moskevským Centrem pro informace a analýzu SOVA převládá v médiích snaha o vytváření „anti-hrdinů” v souladu s určitými „trendy” ve společnosti. Těmito trendy jsou například anti-amerikanismus, nebo hnutí proti etnickým minoritám, přičemž důvody jejich vzniku jsou obojí politické i ekonomické. V současné době se v Rusku rozšiřují extremismus a nenávist vůči přistěhovalcům. Podle Anny Sevortian věnuje občanský sektor této problematice zvýšenou pozornost, nicméně veřejní aktivisté nemohou tento problém zcela vyřešit.

Sergej Lukaševskij, ředitel Muzea a sociálního centra Andreje Sacharova, vyjádřil znepokojení nad nedostatkem veřejného povědomí a informovanosti ruské populace. Částečně za toto viní stát: „Není možné mít veřejné povědomí, aniž by zde byla svoboda vyjádření nebo veřejná diskuze o problémech.” Ruská vláda je také zapojena do protiamerické propagandy, ve které hrají roli i státem kontrolovaná média.