Ekonomická krize: Evropské vs. americké řešení

Moderátor: Michal Vít

Hosté: Luděk Niedermayer, Jan Švejnar

Hlavním tématem diskuze s profesorem Janem Švejnarem abývalým vice-guvernérem České národní banky Luďkem Niedermayerem bylo srovnání evropského a amerického přístupu k řešení současné ekonomické krize a faktorů, které je formovaly.

Oba panelisté hlavní rozdíl spatřují v koordinaci a načasování přijatých řešení jednotlivými vládami. Zatímco v USA realizace státního stimulu probíhala jednotně, Evropa nebyla schopna nalézt společnou cestu. Jan Švejnar také rozlišil rozměr přijatých opatření, přičemž americká reakce byla více razantní nežli ta evropská. V obou případech Jan Švejnar hledal odůvodnění v míře integrace států, v odlišných sociálních a ekonomických podmínkách, ale také v historických zkušenostech z krize třicátých let.

Luděk Niedermayer podotkl, že finanční krize měla na Evropu stejný dopad jako na Spojené státy, a to především vzhledem k jejímu napojení na „komplikované finanční struktury“. Poukázal také na ekonomickou lehkomyslnost některých politiků, kteří se dlouho domnívali, že se jedna krize na Wall Street nemůže dotknout států střední Evropy.

Jan Švejnar nicméně uvedl, že průběh krize byl na obou kontinentech odlišný.V USA začala krize nejprve jako finanční, zapříčiněna mj. vytvořením nových finančních instrumentů, snížením úrokových sazeb a následným „nafouknutím bubliny“ v realitním sektoru, což bylo doprovázeno selháním regulačních mechanismů. V Evropě se mělo stát to samé v menší míře, především zde ale poklesla poptávka a krizi tak pocítila i řada dalších států.

K důvodům krize v USA podle Luďka Niedermayera patří spojení vysoké spotřeby a nízké výroby, deficit obchodní bilance a nízká míra úspor.Vysvětlení pádu finančních institucí nalézá ve špatném ohodnocení aktiv. Situaci v Evropě zhoršila krátkozraká fiskální politika v některých zemích s cílem podpořit poptávku a ovlivnit tak růst ekonomiky z politických důvodů, namísto zavádění reforem vedoucích k zajištění dlouhodobého růstu.

Jan Švejnar nastínil reakci Spojených států na současnou krizi jako krátkodobé nahrazení poptávky jednotlivců a podniků vládní poptávkou s cílem odstranit negativní očekávání, což by mělo následně vrátit ekonomiku do konjunktury i přes krátkodobě vysoký schodek státního rozpočtu, dosahující až deseti procent. Přijímání takto razantních opatření je umožněno, mj. dynamikou americké ekonomiky, a tedy i schopností jejího rychlého vzestupu. Je také motivováno zkušeností s vysokou nezaměstnaností během tzv. velké deprese, kdy bylo třeba zamezit další hluboké recesi.

Evropa se na druhé straně více spoléhá na automatické stabilizátory a snaží se vyhnout nežádoucí inflační vlně. Německo, které podle Jana Švejnara reprezentuje současný evropský přístup, ve třicátých letech zažívalo hyperinflaci a zachovalo si tak opatrnější postup i dnes. Evropská ekonomika je navíc obecně více regulována a její hospodářská politika musí brát v potaz vysokou „míru sociální koheze“ oproti vyšší toleranci pro nerovnost příjmů a bohatství v americké společnosti.

Oba řečníci se shodli, že koordinace při řešení krize je na evropské rovině z důvodu její větší diverzity ze zásady problematičtější,. Jak poukázal Jan Švejnar, v Evropě sice existuje silná centrální banka pro eurozónu, nicméně na rozdíl od Spojených států je zde nutné sladění kroků mezi jednotlivými ministerstvy financí členských států. Americký FED má navíc širší kompetence v oblasti konjunktury ekonomiky oproti Evropské centrální bance, která se zabývá pouze cenovou stabilitou. 

Podle Jana Švejnara Česká republika v reakci na krizi musela zohlednit skutečnost, že jako malá otevřená ekonomika má pouze omezené možnosti. „Základním kamenem“ se stala zaměstnanost, což Švejnar vzhledem k faktu, že v důsledku krize má nezaměstnanost v Evropě dále vzrůstat, hodnotil pozitivně. Vybočení z evropské normy by mohlo vyvolat negativní vnímání země ze strany investorů. Nicméně samotné řešení krize přišlo podle Švejnara velmi pozdě a poukázalo tak na nepřipravenost institucí na krizi, která měla být dle Niedermayera očekávána.

Co se týče současné situace, Jan Švejnar uvedl, že zcela „nevíme, kde jsme“, podařilo se však zamezit první vlně paniky a ukazatelé naznačují konjunkturu. Nicméně další vývoj není znám, jelikož se stále neví, zda zmíněné zlepšení situace je pouze výkyvem díky přijatým opatřením. Jan Švejnar také zdůraznil, že ani u velké deprese ekonomové neočekávali rozměr, kterého nakonec dosáhla. Co se týče důsledků krize, Luděk Niedermayer hovořil o návratu ekonomiky o dva až tři roky zpět u řady států, zároveň ale uvedl, že ekonomický cyklus není zcela „mrtvý“.
 

Vzhledem ke globálnímu charakteru krize jsme podle Luďka Niedermayera nyní na „jedné lodi“ se zbytkem světa. Uvedl také, že v budoucnu se svět již nevrátí ke stejné „lehkovážnosti“ bankéřů. Spojené státy se budou muset odvrátit od orientace na spotřebu k výrobě, zároveň ale musí být bráno v potaz, že jakékoli podobné změny budou mít vliv na výrobu jak například v Číně, tak v konečném důsledku i v Evropě. Jan Švejnar ideální přístup k řešení krize shledává v koordinaci mezi Spojenými státy, Evropou a Japonskem.