Budoucnost palestinsko-izraelských vztahů

Moderátor: Jaroslav Bureš

Hosté: Hillel Shuval, Izzeldin Abuelaish, Irena Kalhousová, Luboš Kropáček, Jana Hunterová

 

 

 

Expert na problematiku vodních zdrojů na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a opoziční politik Hillel Shuval představil na úvod svou vizi Palestiny a Izraele jako dvou států existujících bok po boku v bezpečí, vzájemném respektu a spolupráci, což jsou i cíle tzv. Ženevské iniciativy, neoficiální mírové smlouvy sepsané v roce 2003 významnými palestinskými a izraelskými osobnostmi. V této souvislosti zmínil i práci palestinské doktorky Fadia Diabes Murad, jejíž úsilí je příkladem snahy Izraelců a Palestinců, kteří „mohou a budou pracovat společně, aby dosáhli dohody”. Shuval zdůraznil nutnost vzájemného porozumění. Zejména vyzdvihl význam porozumění palestinskému strachu, že Izrael nevyjednává s cílem dosáhnout míru, a strachu izraelskému, že u Palestinců neexistuje strana, se kterou by bylo možné vyjednávat. Hillel Shuval věří, že nyní existuje naděje na usmíření vzhledem k rostoucí podpoře regionálních a světových lídrů, pozitivnímu vývoji v přístupu pravicových stran a obecné podpory veřejnosti. Shuval rovněž vyzdvihl klíčový vliv amerického prezidenta Obamy na celkovou atmosféru a pocit naděje, který do regionu vnesl.

Izzeldin Abuelaish, lékař a mírový aktivista z pásma Gazy, přikládá větší význam konkrétním krokům a potvrzuje to slovy „naděje a ochota nejsou vše”. Pozastavil se nad neúspěšnými snahami o dosažení míru pomocí prostředků jako je násilí, nepřátelství, budování osad nebo odpalování raket do Sderotu. „Toto jsou prostředky, které nikdy nikam nepovedou”, jelikož to, „co je vybudováno silou, nevydrží”, řekl Abuelaish. Zdůraznil také, že otázka bezpečnosti státu Izrael v žádném případě neospravedlňuje budování dalších osad na palestinském území. Postup pro vyřešení současné situace přirovnává k léčení pacienta a hledání možných příčin jeho obtíží: „Na pacienta musí být nahlíženo celistvě,“ říká Abuelaish. Podobným způsobem by mělo být nahlíženo i na Palestince a Izraelce. Izzeldin Abuelaish nicméně podotýká, že pojem „míru” zůstává stále nedefinován.

 

Irena Kalhousová z Blízkovýchodního programu Asociace pro mezinárodní otázky se věnovala otázce Evropské unie, jakožto „patriota“ Palestinců, a její roli v řešení konfliktu. „Na jedné straně Evropané hovoří o vytvoření samostatného palestinského státu, ale na straně druhé ještě neupřesnili, jak bude Izraeli zaručena bezpečnost proti útokům.” Dodala také, že Evropa stále neuznala existenci islámského fundamentalismu, přičemž „Korán neakceptuje možnost ne-muslimského státu”. Co se týče budoucího vývoje, Irena Kalhousová naznačila, že Izrael si bude stále více uvědomovat, že i přes současnou vzájemnou nedůvěru může být Evropa pozitivním partnerem. Předpokládá rovněž přehodnocení současného evropského přístupu, který bude více brát v potaz měnící se demografické podmínky evropských zemí, a dosavadní finanční pomoci Palestincům. „[Evropané] si nepřejí prosazovat zkorumpované hnutí. Evropané si začínají být vědomi toho, že musí zároveň kontrolovat, kam jejich peníze směřují.”

 

Na náboženské aspekty izraelsko-palestinského konfliktu se zaměřil profesor a islamolog Luboš Kropáček z Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Přestože izraelsko-palestinský konflikt považuje především za boj o půdu a zdroje, náboženství ve „Svaté zemi” podle něj hraje důležitou roli a je hluboce propojené s politikou. Obě strany by se tak měly zaměřit na to, co mají jejich náboženství společné. Dodává, že jak hebrejská Bible, tak Korán obsahují podobné glorifikace násilí, ale prosazují i podobné ideály míru. Poukázal na potřebu aplikovat tzv. „zlaté pravidlo”, které ukládá: „Nedělej druhým to, co bys nechtěl, aby oni dělali tobě”, obsažené ve všech náboženstvích knihy.

Fotografka Jana Hunterová za Nadaci Anny Lindhové následně představila své fotografie z Izraele a Západního břehu. Pokusila se jejich prostřednictvím ukázat každodenní život Palestinců a Izraelců jak z pohledu náboženské kultury, tak politické atmosféry.

Na závěr měli možnost přispět svými komentáři i návštěvníci diskuze. Velvyslankyně Egyptské arabské republiky, Amal M. Mourad, projevila nesouhlas s Irenou Kalhousovou, co se týče role Evropy na Blízkém východě, a zároveň zmínila velkou historickou zodpovědnost evropských států v tomto regionu. Náboženský aspekt konfliktu, reprezentovaný sílící rolí islamistického hnutí Hamás, je podle velvyslankyně produktem nedávného vývoje, vzhledem k původně sekulárnímu charakteru palestinského hnutí. Uvedla rovněž, že blokováním vyjednávání se pouze posiluje role islamistů.