Zahájení jednání konference a Panel 1

Václav Havel

Dámy a pánové, vážení hosté,
především vás všechny srdečně zdravím na pracovním zasedání letošního Fóra 2000. Dovolte mi, abych se úvodem dotkl jedné dimenze problému, jímž se tato konference zabývá už po deváté, to jest soužitím různých civilizačních okruhů a kultur v dnešním světě. Poté, co se zhroutilo bipolární rozdělení světa a zřítila se železná opona, stalo se něco, co leckdos nečekal. Svět stanul před úkolem nalézt nový světový řád, nový systém soužití národů, kontinentů, států. Toto soužití je přitom konfrontováno se závratným rozvojem moderních technologií, s nesmírným vlivem moderních médií a s ohromnou mobilitou. Jsme svědky takového pohybu obyvatelstva po planetě, že se za jeden den přesune z místa na místo možná tolik lidí, jako před sto lety za celý rok. Lidé cestují či prchají ze svých zemí do zemí jiných, jsou daleko těsněji, než dříve, konfrontováni s jinakostí ostatních a z toho vznikají nejrozmanitější napětí a problémy. Co by tedy mělo být duchovním východiskem či principem nového světového řádu, co by mělo být klíčem k novému typu soužití? Všechna světová náboženství mají v sobě cosi příbuzného a podobného, artikulují tytéž základní mravní imperativy, které jsou - pravda, v každém náboženském systému jinak - zakotveny metafyzicky, ale které jsou si nakonec velmi podobné. Existuje tedy jisté, řekl bych, duchovní a posléze mravní minimum, které je společné všem, nebo alespoň veliké většině kultur, civilizačních okruhů či nábožensky ohraničených částí dnešního světa. A o tomto tématu jsem vícekrát mluvil i na tomto Fóru 2000.
Vzpomínám si na jednu příhodu, o kterou se tu s vámi podělím. Blížilo se padesáté výročí založení OSN a já jsem měl na summitu, kde bylo soustředěno veliké množství hlav států, zastupovat Českou republiku. Jeden významný zahraniční politik mě vyzval, abych se pokusil napsat krátký vzletný manifest, jakési stanovisko, v němž bych se pokusil formulovat společnou vůli spolupracovat na bázi duchovního a mravního minima, na základě společných imperativů, které chtějí všichni ctít a zároveň manifestovat vůli ctít jinakost ostatních, nepovyšovat jeden civilizační či kulturní okruh nad jiné a respektovat vše, čím se navzájem mezi sebou liší. Slovy jednoduchými, prostými a srozumitelnými jsem měl napsat text, který by posléze prošel složitou procedurou, až by se stal manifestem summitu. Návrh jsem tedy napsal a politikovi, který mě k tomu vyzval, jej odevzdal. Jemu se to neobyčejně líbilo, ale asi po čtrnácti dnech mi vzkázal, že se text sice líbí všem, že s ním každý souhlasí, ale že nemůže projít. Myslím, že tato příhoda ilustruje jednu věc, o níž často na Fóru mluvíme, totiž rozpor mezi reflexí a skutky. Kolik chytrých knih bylo napsáno o hrozbách, které se vznášejí nad dnešním světem, o nebezpečích, o nichž lidstvo ví a o tom a co by mělo dělat, aby je odvrátilo. Pravděpodobně jsme nikdy neměli tak důkladné a dokonalé povědomí o sobě samých. Jako bychom však jakýmsi slepým samopohybem jeli všichni určitým směrem, o němž sice říkáme, že není dobrý, že je nebezpečný - přinejmenším dvojsmyslný - ale zároveň jako bychom nebyli schopni vzít si z této reflexe poučení a něco praktického dělat. Je to jako s oním summitem OSN. Jakoby existovala záhadná překážka mezi reflexí a činem.
Jak víte, Forum 2000 se mělo konat původně jen jednou a všichni jsme překvapeni, že je už po deváté. Sisyfovské úsilí znovu a znovu věci připomínat, analyzovat je, mluvit o nich v naději, že si z toho někdo vezme něco, co promění v konkrétní skutek, se možná zrcadlí i v tom, že se tu znovu a znovu scházíme, abychom navázali na rozpravu tam, kde jsme minule skončili a abychom ji prohlubovali. Jsem velmi zvědav na všechny moudré věci, které tu budou proneseny a přeji této konferenci úspěch.
Děkuji vám za pozornost.

Redigováno.

Originální verze projevů pronesených na této části konference najdete v anglické verzi této stránky.