Téma

1. Občanská společnost v politice – staré slabosti či nová síla?

Občanská společnost představuje amalgám nejrozmanitějších zájmů, organizací a aktivit, který stále nabaluje další a další prvky. Tento svět většinou funguje paralelně k národním státům, někdy státní a mezistátní instituce doplňuje, jindy popírá. Kde vlastně existují hranice tohoto světa a co jeho obyvatele spojuje? V čem se organizace občanské společnosti (ne)liší od státních a ziskových organizací? Jaké zájmy se mohou také skrývat pod hlavičkou "nevládní" či "neziskové"? Má vůbec smysl hovořit o globální občanské společnosti? Může občanská společnost existovat bez právního systému národního státu? A globální občanská společnost bez určitého rámce globálního?
V užším – více politickém - slova smyslu se o globální občanské společnosti hovoří zejména v souvislosti s globalizací. Globální občanská společnost nezřídka vystupuje coby symbol celosvětového hnutí, jež se proti současné podobě globalizace ohrazuje a přichází s návrhy na alternativní "politiky globalizace". Chce-li toto "portoalgreské hnutí" ovšem klást zásadní otázky ohledně legitimity, reprezentativnosti či průhlednosti stávajících politických institucí a nadnárodních korporací, nemělo by být s to uspokojivě zodpovědět tytéž otázky do vlastních řad? Koho zastupuje globální občanská společnost? Z jakého titulu prosazuje své zájmy? A jaké zájmy to vlastně jsou – nakolik univerzální a do jaké míry partikulární? Neexistuje i zde nějaká skrytá, postranní agenda?
Globální občanská společnost zdaleka není homogenním celkem. Její mnohotvárnost, kreativita a nejrůznější experimenty, jež rodí, patří mezi její silné stránky. Avšak existuje v jejím nitru dostatek odvahy kriticky reflektovat své stinné stránky? Charakter občanské společnosti na Jihu a na Severu se liší. Posouvá se těžiště globální občanské společnosti, např. v důsledku Světového sociálního fora, od západní podoby velkých nevládních organizací spíše směrem k sociálním hnutím a tzv. grassroot organizacím typickým pro země Jihu? Do jaké míry vládne globální občanské společnosti západní myšlení, metody, struktury, aktivity a peníze? Na jakých finančních a jiných zdrojích vlastně závisí organizace globální občanské společnosti a existuje mezi nimi také jakýsi politický trh? Co si od podpory slibují dárci? Jaké jsou hlavní příležitosti či naopak rizika portoalegreského hnutí?

2. Dilemata globálního řízení - demokracie versus efektivita?

Politickou mocí rozhodovat o globálních záležitostech však disponují výhradně národní státy či jimi zřízené mezinárodní organizace. Rozhodnutí, jež zástupci států činí na mezivládní půdě, mají značný dopad na životy zastupovaných občanů. Důsledky těchto rozhodnutí jsou nezřídka daleko větší, než možnost občanů tato rozhodnutí ovlivnit. Na konferencích Forum 2000 se o demokratickém deficitu mnoho hovorřlo. Péče o demokratický charakter společnosti je občanské společnosti velmi blízká. Mnohé přeshraniční aktivity občanské společnosti proto usilují o reformy vedoucí k větší průhlednosti, odpovědnosti a inkluzivitě mezinárodních institucí, jako jsou MMF, WTO či EU. Ti radikálnejší požadují jejich zrušení a návrat k rozhodovaní na místní úrovni. Potřebujeme skutečně menší, pomalejší a více kontrolované mezinárodní organizace? Anebo je naopak třeba multilaterální spolupráci posílit tak, aby vedla k efektívnějšímu řešení rostoucí řady problému, jež překračují hranice států? Je vůbec myslitelný kompromis mezi plnou demokratickou participací a akceschopností? Jak těší toto dilema velké nevládní organizace? Jak by mohl vypadat globální systém "checks and balances"? Zástupci mezinárodních ekonomických institucí na konferencích BGG opakovaně připustili, že otázky po rozhodovacích mechanismech (tzv. governance) Světové banky, MMF či Světové obchodní organizace jsou na mí stě. Jaké reformy mezinárodní ekonomické a politické správy se nabízí? Proč mají tak malou šanci na úspěch? Je zvýšení vyjednávacích schopností rozvojových zemí a užší zahrnutí nevládních organizací odpovědí na volaní po větší demokratičnosti globálního řízení? Je vůbec možné demokraticky rozhodovat ve skupině takřka dvou stovek zemí? A nevede to pak ke snížení akceschopnosti, čehož se po rozšírení mnozí obávají u EU, či zablokovaní organizace parciálními zájmy nedemokratických šil, z čehož je často obviňovaná OSN? Může v současné mocenské konstelaci tato dilemata překonat nějaké nové forum, jaké např. navrhovali účastníci loňského workshopu o GPG? Jaká by mohla a měla být role globální občanské společnosti v procesu politického rozhodování o globalizaci?
Jedním z ústředních dilemat globalizace je rozpor mezi potřebou globálních ŕešení a potřebou lokální politické kontroly. Do jaké míry se daří různým multilaterálním institucím naplňoval principy subsidiarity? Do jaké míry se daří bezpočtu aktérů globální občanské společnosti vskutku koordinovat své úsilí, cíleně prosazovat konkrétní politické změny? Dává občanská společnost vzniknout nové politice? Anebo jsou postoje NGOs příliš idealistické, odtažité skutečnému životu, prakticky neproveditelné - lze globální změny prosadit demokraticky a nenásilně mimo rámec tradiční politiky? Existují například úspešné alternatívy WTO - příklady lokálního, spravedlivého a udržitelného obchodu? Do jaké míry je možné jednotlivé ostrůvky pozitivní deviace využít k systemovějšímu řešení? A naopak jsou dnešní mezivládní organizace vůbec s to získat od národních vlád mandát, pŕíslib spolupráce a podporu k účinnému odstraňovaní globálních problému? Není onen zakopaný pes nakonec v nedostatku odvahy, demokracie a konzistentnosti v politikách národních? A nespočívá hlavní role globální občanské společnosti právě v účinné mobilizaci, zvyšováné občanské účasti na politickém životě a prosazovaní alternativních strategií na národní úrovni?

3. Občanská společnost a globální ekonomika - kritika nebo spolupráce?

Občanská společnost v každé zemi představuje také zásobárnu solidarity, spolupráce a pomoci. Rodí sociální kapitál a dokáže mobilizovat netušené lidské a jiné zdroje. Globální občanská společnost generuje dodatečné zdroje a zprostředkovává rozvojovou pomoc pro chudé země, slabé regiony a občany kdekoliv, kteří se ocitli na okraji globální ekonomiky. Avšak není na globální ekonomice závislá daleko více, než globální ekonomika na občanské společnosti? Vede ekonomická globalizace k rozmachu či spíše úbytu globální občanské společnosti? A naopak nešíří se ekonomická globalizace i díky globalizaci občanské společnosti? Ovlivňuje tržní logika způsob, jakým se chovají, řídí a myslí i velké nevládní organizace? Jak rozdílné jsou představy o změně kurzu globalizace, strategie změny a překážky pro změnu u různých aktérů globalizace a mohou investice do rozvoje sociálního kapitálu tyto propasti překonat?
Je globální občanská společnost schopná nějak ovlivnit světové toky zdrojů? Je schopna zmobilizovat zdroje pro rozvoj v zemích, jimž se investice úzkostlivě vyhýbají? Mohou fungovat globální partnerství pro rozvoj mezi nevládními organizacemi, vládami a podnikatelským sektorem? Za jakou cenu? Může občanská společnost spoléhat na podporu od soukromého sektoru i tehdy, když jeho fungování vystavuje nevybíravé kritice? Nejsou globální partnerství jen vítanou PR příležitostí pro TNC? Vítaným odpoutáním pozornosti od neschopnosti bohatých vlád přesvědčit vlastní občany o potřebě rozvojové pomoci a řešení globálních problémů? Proč nejsou vlády s to dostát svým závazkům a své zodpovědnosti vzhledem k Rozvojovým cílům tisíciletí – jak je k tomu přimět? Je občanská společnost s to vyburcovat země bohatého severu k větší solidaritě a pomoci zemím chudého jihu? Je schopna prolomit vzmáhající se étos "něco za něco" či probudit pocity morálního či historického dluhu? Anebo je třeba řešení všech globálních problémů účinně reinterpretovat čistľ v intencích osvíceného vlastního zájmu a promítnout je do ekonomických pravidel?
Rovnice rozvojové pomoci a spolupráce má však dvě strany. Je významnější globální přerozdělování možné bez kladení podmínek těm, k nimž zdroje směřují, bez kritizované "kondicionality" ve světě financí a "vázanosti" ve světě rozvojové pomoci? Kdo a jak by o nich měl rozhodovat? Je možné bez demokratizace a reformy veřejných politik mnoha chudých zemí? Avšak je demokratizace a silná občanská společnost předpokladem ekonomického rozvoje či spíše jeho důsledkem? Neměl by pak rozvoj občanské společnosti a sociálního kapitálu být hlavní prioritou v programech rozvojové pomoci? Nevyžadují ale udržitelné investice do jiných forem kapitálu, aby se občanská společnost zasazovala o změnu ekonomické logiky, pravidel už doma na severu?