Shrnutí

 

Konference Mosty přes globální propasti (BGG) 2003 byla sedmou akcí svého druhu pořádanou Nadací Forum 2000. Tato konference, stejně jako další aktivity probíhající pod záštitou prezidenta Václava Havla, poskytla otevřený a neutrální prostor pro dialog, který se snaží o hlubší a důkladnější analýzu současného stavu globálních problémů. V roce 2002 se Nadace rozhodla odstartovat projekt BGG, jehož cílem je usnadnit diskusi mezi představiteli rozdílných a často protichůdných pohledů na současné globalizační procesy.

K účastníkům workshopů Konference BGG mimo jiné patřili Frederik W. de Klerk (bývalý prezident Jihoafrické republiky), Eveline Herfkens (výkonná koordinátorka generálního tajemníka OSN pro kampaň "Rozvojové cíle milénia"), Joshua Karliner (bývalý výkonný ředitel nevládní organizace CorpWatch), Michael Klein (viceprezident Světové banky, hlavní ekonom Mezinárodní finanční korporace), Lord Holme z Cheltenhamu (předseda Komise pro životní prostředí při Mezinárodní hospodářské komoře), Thomas Dawson (ředitel Odboru vnějších vztahů Mezinárodního měnového fondu), Deborah Doane (programová ředitelka New Economics Foundation), Davison Mulela (náměstek ministra zahraničí, Zambie) a další význační představitelé mezinárodních organizací, korporací, vlád a neziskových organizací.

Toto je shrnutí obsáhlejší analýzy názorů a pozic prezentovaných na Konferenci BGG 2003. Další podrobnosti jsou k dispozici na www.forum2000.cz. Konference se skládala ze čtyř workshopů, v nichž probíhaly diskuse na základě pozičních dokumentů, a které byly moderovány s cílem vytvořit stručnou závěrečnou zprávu. Zprávy z workshopů, které jsou rovněž k dispozici na webových stránkách Fora 2000, shrnuly diskutovaná témata, oblasti shody a neshody a navrhly cesty ke zlepšení. Toto shrnutí stručně analyzuje konferenci, zasazuje čtyři základní témata do širšího kontextu a pokouší se identifikovat potenciální překážky pro změnu a podmínky nezbyné k "přemosťování" globálních propastí. Dva dny diskusí ukázaly, že potřebné kroky k vyřešení globálních problémů vyžadují jak přehodnocení pohledu na globální správu (global governance) tak i zvýšení pozornosti věnované vlastnímu procesu řešení problémů.

Jiný pohled na globální správu

1) Mezinárodní obchod

Navzdory neúspěchu Ministerské konference WTO v Cancúnu se účastníci pražského setkání jasně shodli, že multilaterální jednání je třeba obnovit. Současný systém nicméně obsahuje nespravedlivá pravidla a dvojí měřítka. Názory se proto rozcházely v otázce, zda nové kolo obchodních jednání z Dauhá znovu nastartovat v původní podobě nebo zda celý jednací proces potřebuje zásadní přehodnocení. Hlavní odpovědnost za obnovení jednání leží na Spojených státech a Evropské unii. Odpovědnější politiku na národních úrovních by měly doprovázet demokratičtější procesy stanovování obchodních pravidel a mezinárodního rozhodování. Účastníci se shodli, že mnohostranný obchodní režim zejména v zemědělství, potřebuje pokročit od volného obchodu k obchodu spravedlivějšímu.

Spravedlivější obchodní politika by měla být otevřená, vyvážená a zodpovědná. Přítomní naléhali na bohatší státy, aby poskytly přístup na své trhy těm chudším, z nichž mnohé jsou závislé na exportních příjmech. Mělo by existovat rozlišení mezi dobrými a špatnými subvencemi: domácí subvence do rozvoje venkova by mohly být označeny za dobré, ale všechny špatné (například exportní) subvence musí být zcela zastaveny. Zodpovědná obchodní politika by neměla maskovat dumping nebo protekcionismus pod zástěrkou přísnějších sanitárních předpisů nebo vysokých cel na dovoz zpracovaných produktů. Neshoda panovala v otázce přínosu velkokapacitní produkce a možnosti mezinárodní kontroly komoditních cen.

2) Oddlužení

Odpuštění dluhů Iráku odstartovalo širší diskusi o mezinárodní platební neschopnosti a mezinárodní finanční správě. Přítomní souhlasili, že pozornost se tradičně soustředila na schopnost státu splácet spíše než na legitimitu dluhu nebo na to, kdo o těchto záležitostech rozhoduje. Budou-li nelegitimní dluhy - které vznikly z nedbalosti věřitelů a kvůli zneužití nedemokratickými režimy - legitimizovány, riziko morálního hazardu se zvýší a tento účet nakonec zaplatí daňoví poplatníci. Některé země jsou chyceny v pasti mezi udržitelným rozvojem a udržitelností dluhu. Mezi diskutujícími panovala široká shoda na tom, že je třeba trvat na zvýšené průhlednosti a odpovědnosti při poskytování půjček jak u vládních, tak i u soukromých věřitelů. Vedle toho musí být přehodnoceny i podmínky, za nichž dochází k odpouštění dluhu. Bylo zdůrazněno, že fungující zdravotnické a vzdělávací služby, stejně jako dobrá správa a odpovědné investování vedou k udržitelnému rozvoji; státy by neměly být tlačeny k privatizaci základních služeb a snaha o makroekonomickou stabilitu by neměla podkopávat efektivnost výdajů v sociální oblasti.

Diskutující se lišili v názoru na možnost komerčního řešení zadlužení a na efektivnost snah o oficiální oddlužení v rámci Iniciativy pro vysoce zadlužené chudé státy (HIPC). Shoda nicméně panovala v tom, že chudé země potřebují více oddlužení a lepší oddlužení. Mechanismus oddlužení by měl být systémový, transparentní a postavený na jasných pravidlech. Hlavními kritérii by mělo být snižování chudoby a Rozvojové cíle milénia. Klíčoví aktéři by se měli účastnit jak vytváření tohoto mechanismu tak i rozhodovacího procesu. Účastníci se shodli, že mezi důležité otázky patří správa mezinárodních finančních institucí a konflikt vyplývající ze souběhu jejich expertní, věřitelské a rozhodovací role. Navzdory neshodám ohledně zdrojů dodatečného financování, konkrétních mechanismů oddlužení a otázky, zda by za ně měl být odpovědný MMF, by k oddlužení nemělo docházet ani na úkor rozvojové pomoci ani na úkor potřeb méně zadlužených států.

3) Regulace a sociální zodpovědnost

Regulace a sociální zodpovědnost firem patřily k nejkonfliktnějším tématům. Účastníci se shodli, že dobrovolná opatření a autokorekce nestačí. Odpovědnost musí být doprovázena vynutitelností. Na druhé straně může pozitivní přístup, zdůrazňující příležitosti stejně jako povinnosti, podpořit nástup nových vůdčích osobností a nových podnikatelských modelů, založených na konceptech, jakými jsou "trojí podnikatelský cíl" (lidé - planeta - zisk), integrovaná odpovědnost a udržitelný rozvoj. Regulační mechanismy pak musí doplňovat konkurence a úsilí zajistit vnitřní stejně jako vnější legitimitu podnikání.

Narušená legitimita ekonomické globalizace má rozsáhlejší kořeny. Zvýšená transparentnost všech aktérů musí být posílena bojem s korupcí, s financováním volebních kampaní a s nerovnováhou moci. Dobrá pověst nevládních organizací pomáhá politice otevírat nové cesty. N nicméně jasná shoda panovala v tom, že "smíšená ekologie" vzájemně se doplňujících a diferencovaných regulačních nástrojů se nestane realitou bez toho, aby se do ní zapojily vlády. Žádnou podstatnou změnu nelze očekávat, aniž bychom předefinovali současné ekonomické paradigma a nadnárodní demokratickou správu.

4) Globální veřejné statky

Diskuse o globálních veřejných statcích (GPG) pomohla vrhnout nové světlo na otázky obchodu, dluhu a regulace a poskytla užitečný rámec celé konferenci. Vyskytlo se minimum pochybností o tom, že globální veřejné statky , jako je životní prostředí, prevence nakažlivých chorob, mezinárodní bezpečnost nebo stabilita finančního sektoru, efektivně nezajistí tržní mechanismy ani izolované počiny vlád na čistě národní úrovni. Také zajištění de facto soukromých statků, jako je bezpečná voda, bylo vnímáno jako klíčová priorita pro mezinárodní společenství. Dokonce samotná mezinárodní spolupráce - její mechanismy, náklady a překážky - se umístila velmi vysoko mezi otázkami, na něž by se měla upírat světová pozornost.

Padaly různé návrhy na financování a účinnější zajištění globálních veřejných statků. Účastníci volali po efektivním mezinárodním fóru nebo seskupení formálních a neformálních fór. Shodli se na potřebě multilaterálního, otevřeného a transparentního fóra, které by sloužilo jako platforma pro komunikaci (a hledání konsensu) o globálních veřejných statcích. Shoda panovala v názoru, že cena za nečinnost narůstá, a že při řešení globálních problémů by bohaté země měly zaplatit podstatnou část nákladů. Korektivní a preventivní akce je často nejen levnější, ale i v samém zájmu bohatých. Hlavní pozornost ale byla věnována tomu, kde a kdo o globálních veřejných statcích rozhoduje. Současné mezinárodní rozhodovací struktury jako je G-7, Brettonwoodské instituce nebo Rada bezpečnosti OSN trpí demokratickým deficitem.

Hledání mostů

Spravedlivější obchod, lepší oddlužení, účinnější regulace a efektivní zajištění globálních veřejných statků společně vedou k udržitelnějšímu rozvoji. Co pro rozvoj děláme je ale stejně důležité jako to, jak to děláme. Krátce řečeno, shoda panovala v tom, že proces rozvoje nemůže být oddělen od rozvoje procesu. Demokratické postupy a respekt k základním hodnotám, jako je odpovědnost a transparentnost jsou koneckonců základem jakéhokoliv systému dobré správy.

Přestože účastníci souhlasili, že primární odpovědnost za rozvoj mají obyvatelé chudých zemí, těžko lze od nich očekávat, že globalizaci dostanou pod kontrolu. V současném provázaném světě mohou fungovat jen komplexní, integrovaná řešení. Dosažení lepšího stavu veřejné správy v rozvojových zemích je těžko myslitelné bez legitimní veřejné správy v zemích rozvinutých a bez řádné globální (veřejné) správy. Na základě diskusí během konference lze identifikovat šest překážek, které stojí v cestě realizaci nových konceptů či již existujících národních mechanismů a které brání zlepšení globální veřejné správy:

Vědomí souvislostí

Podle mnohých účastníků je současný ekonomický model zastaralý. Je nutno jej přehodnotit, integrovat do širšího společenského kontextu a zasadit do delšího časového horizontu. Do ekonomického účetnictví musí vstoupit sociální, lidské a přírodní zdroje.

Svázané ruce

Zmenšující se politický prostor svazuje vládám ruce. Politici z bohatých zemí se potřebují zavděčit voličům i podnikům. Chudé země se nemohou vymanit ze závislosti na zahraničním kapitálu a ze své tradiční politické kultury. Ale lidé stále více závisí především na provázaných trzích, kterým z velké části dominují korporace.

Kolektivní (ne)akce

Komplexní a bezprecedentní globální problémy vyžadují efektivní kolektivní akci a sociální kapitál k tomu, aby mohly být řešeny. Zdá se ale, že demokratický deficit, nedostatečná odpovědnost a nejednotné priority uvnitř národních vlád omezují možnosti jak změnit situaci právě těch, kteří změnu potřebují nejvíce.

Nedostatek odvahy a slabé vedení

Občanská společnost zmobilizovala veřejnost a zvýšila povědomí o těchto propastech. Zatímco je ale rostoucí množství lidí uznává, jen malá část vrcholných představitelů podnikatelské a vládní sféry nachází odvahu postavit se této výzvě.

Skryté zájmy

Zastupitelská demokracie trpí, když jsou volby ovlivňovány penězi a když se velké korporace příliš úzce propojují s vysokou politikou. Financování volebních kampaní podnikateli a vliv korporací na politické programy často deformují národní a globální veřejné cíle.

Nerovnováhy moci

Moc korporací a bohatých zemí vede k selektivní realizaci politických programů a mezinárodních dohod, k dvojím standardům v mezinárodních jednáních i v samé tvorbě globálních pravidel. Většina nevládních organizací, menších zemí a chudších lidí na takovém globálním politickém trhu nemůže soutěžit.

Mnoho aktérů globalizace uznává tyto propasti a ví, že je nutné je řešit. Jen velmi málo z nich má ale jasnou strategii, jak svět lepším opravdu učinit. Projekt BGG se snaží urychlit změnu globálního paradigmatu tím, že upozorňuje na překážky, které stojí v cestě politické a ekonomické změně a podporuje demokratičtější proces globálního rozhodování. Usiluje o rozšíření globální komunity těch, kteří přemosťují propasti, stejně jako o rozšíření zásobárny strategií, které jsou pro uskutečnění změny k dispozici. Nadace Forum 2000 i nadále poskytuje prostor tomuto dialogu v duchu pražské filozofické a intelektuální tradice.

1. workshop: Obchod a zemědělství: Současná debata a kontroverze

Loňský workshop konference Forum 2000: Mosty přes globální propasti na téma mezinárodního obchodu a ekonomiky vyzval k "zásadní reformě současného systému globální ekonomické kontroly, odstranění dvojích standardů v mezinárodním obchodě a zajištění stejných pravidel hry pro všechny země." Účastníci se shodli na směru nutných reforem, především na demokratizaci a posílení role multilaterálních institucí a posílení soudržnosti jejich politiky.

Letošní konference Forum 2000: Mosty přes globální propasti se konala přibližně měsíc po zasedání Světové obchodní organizace (WTO) v Cancúnu a byla tak jedinečnou příležitostí k reflexi jeho neúspěchu a budoucnosti celého multilaterálního obchodního systému. Klíčové otázky, které měly být zodpovězeny na tomto workshopu byly: Znamená kolaps zasedání WTO v Cancúnu konec multilaterálního obchodního systému a návrat do světa, kde rozhoduje především politická moc? A nebo dává nástup třetího světa jako koordinované politické síly naději, že budou vytvořena pravidla spravedlivého mezinárodního obchodu? Jsou požadavky aliance rozvojových zemí G-22 správným krokem k vytvoření spravedlivých pravidel mezinárodního obchodu? Do jaké míry by měl být tento spravedlivý obchod volný a globální, kolik by ho mělo být? A jak zajistit zemědělcům odpovídající ceny za jejich výrobky?

Moderátor: Frederik Willem de Klerk, bývalý prezident Jihoafrické republiky

 

Koordinátor: Martin Konečný, Masarykova Universita, Brno

 

Panelisté:

Kenneth Ash, zástupce ředitele, odbor potravin, zemědělství a rybolovu, OECD

Mamadou Cissokho, senegalský zemědělec, čestný předseda CNCR (Conseil National de Concertation et de Coopération des Ruraux)

Rian Fokker, mluvčí NOVIB (Oxfam Nizozemsko)

Eveline Herfkens, výkonná koordinátorka generálního tajemníka OSN pro kampaň Rozvojové cíle milénia

Marco Quinones, programový ředitel Sasakawa Africa Association

Francisco Thompson-Flôres, zástupce generálního ředitele Světové obchodní organizace

Alberto Villareal, Přátelé země, Uruguay

1) Multilaterální jednání po Cancúnu

Oblasti shody

• Všichni jsme se shodli na tom, že multilaterální přístup v obchodních jednáních je nejlepší cestou vpřed a že neúspěch v dosažení shody v Cancúnu by mohl vést k přílišné orientaci na bilaterální přístup.

• Shodli jsme se na tom, že multilaterální negociační proces v rámci Světové obchodní organizace (WTO) by měl být co nejdříve opět zahájen. Vyzýváme EU a USA, aby se aktivně snažily negociační proces oživit. Žádáme generálního ředitele WTO, aby navázal přímý kontakt mezi představiteli rozvojových zemí, EU a USA s cílem obnovit jednání.

• Je třeba předejít tomu, aby jednání o čtyřech tzv. singapurských otázkách zabránily důležitým jednáním o zemědělství.

• Problémy mezinárodního obchodu nelze řešit odděleně od ostatních globálních otázek, jako jsou především zadlužení, přímé zahraniční investice a fluktuace devizových kurzů. Bylo by zbytečné snažit se jednat o změně pravidel obchodu, dokud například pokračuje neudržitelné zadlužení rozvojových zemí. Proto se obracíme na všechny zainteresované mezinárodní ekonomické instituce a vlády států, aby na řešení těchto otázek spolupracovaly.

Oblasti neshody

• Někteří z nás považovali Cancún za "velký neúspěch" pro rozvojové země, jiní za "velké vítězství" rozvojových zemí.

• Všichni jsme se shodli na tom, že je třeba obnovit multilaterální negociační proces. Někteří z nás to vnímají tak, že by se mělo pokračovat v jednání zahájeném v Dauhá. Jiní v tomto kole jednání a dokonce i v celém liberalizačním procesu WTO vidí zásadní chyby, které tyto procesy provázely již od počátku, a požadují proto zásadní reorganizaci, která do negociačního procesu vnese větší transparentnost.

2) Aliance G-22 a její požadavky

Oblasti shody

• Vítáme vznik nových koalic rozvojových zemí, které můžou pozitivně přispět k zahájení multilaterálního procesu.

• Domníváme se, že by EU a USA měly vstoupit do multilaterálního dialogu s představiteli rozvojových zemí a vyvarovat se strategie "rozděl a panuj".

• Zároveň vyzýváme čelní představitele tzv. koalice G-22, aby se aktivně podílela na multilaterálních jednáních takovým způsobem, který bude zohledňovat potřeby všech jejích členů. Vyspělejší země v rámci G-22 by také měly sehrát aktivní roli v zapojení nejméně rozvinutých zemí a menších zemědělců.

3) Jak volný by měl být obchod, aby byl spravedlivý?

Oblasti shody

• Zastáváme jednotný názor, že je nutné učinit přítrž dumpingu dotovaných výrobků na zahraničních trzích.

• Shodli jsme se na tom, že zcela volný obchod v oblasti zemědělství není možný, nicméně ze strany bohatých států je trh třeba více uvolnit. Dotace na zemědělskou výrobu a vývoz je nutné snížit a zajistit lepší přístup na trh zmírněním obchodních bariér - zejména vysokých cel na zpracované výrobky.

• Souhlasíme s tím, že je třeba rozlišovat mezi různými typy rozvojových zemí, které mají rozdílné potřeby (např. málo rozvinuté a nově industrializované země). Jsou nutná diferenciovaná obchodní pravidla, nikoli univerzální řešení pro všechny. Prioritou pro rozvojové země je zlepšení přístupu na trhy, pro některé také vyšší ochrana domácí produkce.

• K tomu, aby rozvojové země z obchodu profitovaly, nepotřebují pouze lepší přístup na trhy, ale také mnohem výraznější státní investice do rozvoje domácího zemědělství, zvyšování produktivity, zlepšování kvality výrobků a trvale udržitelného rozvoje venkovských oblastí z hlediska životního prostředí.

• Je třeba rozlišovat mezi dobrými a špatnými subvencemi. Také je nezbytné na základě vhodnějších kritérií lépe definovat "dotace deformující trh". Špatné dotace jsou veškeré dotace, které podporují nadprodukci a dumping, a patří mezi ně i některé subvence v současnosti považované za "méně nebo minimálně deformující trh". Investice do rozvoje lidských zdrojů, zdokonalování dovedností rolníků, zvyšování zdraví a bezpečnosti, rozvoje marketingu v zemědělství, výzkumu a ochrany životního prostředí nepatří mezi dotace deformující trh, a tudíž by měly být podporovány.

• Všichni máme obavy, že zdravotní a bezpečnostní normy mohou v budoucnu sloužit jako nová, skrytá forma protekcionismu a zmařit vše, čeho bylo dosaženo pro zlepšení přístupu na trh díky snížení cel.

Oblasti neshody

• Někteří z nás vnímají zemědělské výrobky jako standardní obchodní komodity, zatímco jiní zdůrazňují lidskoprávní rozměr obchodu se zemědělskými produkty.

• Všichni jsme se shodli na tom, že je třeba podporovat drobné rolníky a napomáhat jim k dosažení efektivnější výroby. Někteří z nás se však zároveň domnívají, že je třeba podporovat rolníky pěstující pouze pro vlastní potřebu a pomáhat jim také v přechodu ke komerčnímu zemědělství. Jiní jsou přesvědčeni, že hospodaření pouze pro zajištění vlastního živobytí by mělo být zachováno.

4) Jak zajistit spravedlivé ceny zemědělských komodit?

Oblasti shody

• Všichni jsme se shodli na tom, že cenová stabilizace je žádoucím cílem. Základním řešením klesajících cen zemědělských komodit je ukončení nadprodukce v bohatých zemích, a sice snížením dotací zemědělské výroby. Uvědomujeme si však, že to pro vyřešení problému nadměrné nabídky nestačí.

Oblasti neshody

• Máme různé názory na způsob řízení zásobování.

• Rovněž jsme se neshodli na roli velkých zemědělských podniků ve snižování světových cen komodit.

2. workshop: Nadnárodní korporace: Udržitelnost, odpovědnost a partnerství

Na konferenci Forum 2000: Mosty přes globální propasti v roce 2002 definovali její účastníci společně sdílené hodnoty, kterými by se měly korporace řídit a proběhla řada debat o tom, jak převést tyto hodnoty do konkrétních kroků. Účastníci workshopu "Etika, odpovědnost a udržitelnost ve světě nadnárodních korporací" se společně shodli na tom, že "je nutné vyvinout strategii, která by - ukotvená rámci OSN - vedla k větší odpovědnosti, transparentnosti a udržitelnosti".

Zatímco stále více korporací vítá koncept udržitelného rozvoje jako způsob zvyšování tržní hodnoty a současně i hodnot sociálních a ekologických, zástupci nevládních organizací často argumentují, že chybí konkrétní, hmatatelné výsledky. Mnohostranná partnerství, dobrovolná seberegulace a sociální odpovědnost v současné době představují priority v agendách nadnárodních korporací. Jsou tyto "vnitřní" strategie efektivní - dokážou zajistit vedle zisku také požadovanou úroveň sociální odpovědnosti a udržitelného rozvoje? Co je nutné udělat, aby fungovaly lépe? Nebo mají pravdu kritici z nevládního sektoru, požadující intervence "zvenčí", tedy externí regulaci aktivit na místní, národní a mezinárodní úrovni? Nebo je efektivní a žádoucí využívat kombinovaných postupů, například v podobě externího hodnocení toho, jak jsou dobrovolná pravidla seberegulace dodržována (jako například Global Reporting Iniciative)? Jaká je budoucnost mnohostranných partnerství v kontextu zmíněných odlišných strategií?

Moderátor: Tom Spencer, výkonný ředitel Evropského centra pro veřejné záležitosti, Velká Británie

 

Koordinátor: Colm O'Cinneide, právník, University College London

 

Panelisté:

William Bourdon, právník Asociace Sherpa, bývalý generální tajemník Mezinárodní federace lig za lidská práva

Deborah Doane, programová ředitelka, Transforming Markets, New Economics Foundation

Lord Holme of Cheltenham, předseda řídícího výboru Komise pro životní prostředí při Mezinárodní hospodářské komoře a zvláštní poradce předsedy společnosti Rio Tinto ve Velké Británii

Erik Jonnaert, ředitel vnějších vztahů pro Evropu, Blízký východ a Afriku, Procter & Gamble

Joshua Karliner, zakladatel a bývalý výkonný ředitel, Corp Watch

Michael Klein, viceprezident Světové banky, hlavní ekonom Mezinárodní finanční korporace

Heinz Rothermund, bývalý výkonný ředitel, Shell Exploration and Production International

Matti Wuori, poslanec Evropského parlamentu a bývalý předseda Greenpeace International

Zúčastnili jsme se živé výměny názorů jakožto jednotlivci, měli jsme však stále na paměti svou odpovědnost vůči organizacím, které zastupujeme.

Shrnuli jsme změny, které svět zaznamenal od poslední debaty na Foru 2000, a jsme přesvědčeni, že by se debata o odpovědnosti korporací neměla vyjímat z celkového globálního kontextu a oddělovat od ostatních témat projednávaných na Foru. Jedná se o naléhavé otázky, kterým je třeba se bezodkladně věnovat.

Uvědomujeme si, že otázky odpovědnosti, transparentnosti a legitimity nejsou zdaleka jednoduché. V některých oblastech se diskuse mezi představiteli občanské společnosti a zástupců korporací výrazně polarizovala, v jiných dochází k pokroku. Tato témata je však třeba projednat s velkou naléhavostí.

Jsme si vědomi toho, že diskuse byla nutně omezena složením naší skupiny a dospěli jsme k závěru, že je třeba debatu rozšířit a zahrnout do ni další klíčové aktéry.

Letošní diskuze

Někteří panelisté v poslední době zaznamenali pozitivní přístup korporací k dlouhodobě udržitelnému rozvoji jakožto součásti nové obchodní politiky. Jiní tuto změnu vnímají jako větší zájem ze strany korporací o nastolení rovnováhy mezi udržitelností a ziskovostí.

Někteří panelisté upozornili na potřebu úpravy mezinárodních právních norem, která by zohlednila novou nadnárodní povahu korporací, jejich vliv na stav lidských práv ve světě, životní prostředí a zodpovědnost, kterou s sebou nese jejich činnost v demokratických podmínkách. V souvislosti s potřebou zajistit větší odpovědnost firem vnímají mnozí jako zásadní rozvoj možností občanské společnosti.

Všeobecně jsme se shodli na tom, že se řešení problematiky odpovědnosti korporací neobejde bez silnější role vlád. Někteří účastníci měli pocit, že důležitou otázkou je i odpovědnost nevládních organizací, jiní se však domnívali, že ta je již zajištěna stávající právní předpisy a i samotnou povahou práce nevládních organizací.

Všichni panelisté se usnesli na tom, že je nutné, aby se vlády více angažovaly v agendě trvale udržitelného rozvoje, a to v oblasti regulace i dobrovolné akce. Někteří vyjádřili pochybnost nad tím, zda bude, vzhledem k povaze politických systémů některých zemí, taková aktivní angažovanost možná. Někteří účastníci zastávali názor, že by korporace ani jiné zájmové skupiny neměly financovat politické strany a volební kampaně a že by jejich lobovací praktiky měly být transparentní. Ostatní s tím nesouhlasili.

Pokračování debaty

Účastníci usoudili, že:

• je třeba, aby byla tato problematika projednávána v širším kontextu jako součást debaty o vytvoření globálního systému hodnot. Je třeba se hlouběji než dosud zabývat pojetím odpovědnosti a tím, kdo ji nese. Nevládní organizace i soukromé firmy by v tomto procesu měly sehrát pozitivní roli. Mnohem aktivnější by však měly být i vlády, a to na národní i mezinárodní úrovni. Měly by lépe plnit své povinnosti a poskytnout podmínky pro všechny tři skupiny aktérů, aby mohly společně směřovat k plnění Rozvojových cílů milénia.

• Klíčovými cíli jsou odpovědnost, legitimita a transparentnost. Je třeba vyvinout nový přístup, který by zajistil dosažení těchto cílů. Ten by měl zahrnovat kombinaci závazných a dobrovolných postupů s mezinárodním dopadem. Klíčovou otázkou však zůstává poměr mezi právně závaznými a dobrovolnými postupy. Jak zajistit, aby příliš mechanicky pojatá regulace nakonec nebránila vývoji nových metod odpovědnosti, které si flexibilně vytvářejí samy korporace? Jak zajistit dosažení reálného pokroku v této otázce a zabránit tomu, aby skutečné výsledky nahradila pouhá rétorika?

• Jaká je budoucí role multilaterálních institucí v tomto procesu a v současném politickém kontextu? Důležitá bude úloha OSN, zejména vzhledem k doporučením podkomise OSN o odpovědnosti korporací, nicméně je třeba zvažovat zapojení i dalších mezinárodních organizací.

• Transparentnost lobování a financování v rámci kontaktů mezi nevládními organizacemi, korporacemi a vládami, je také zásadní.

3.workshop: Zahraniční dluh: Otázka udržitelnosti a legitimity

Předluženost chudých zemí není spojena pouze s otázkami ekonomickými či právními. Často za ní stojí také politická rozhodnutí a odpovědnost. V době bipolárního uspořádání světa rozhodovaly o půjčkách do značné míry právě zájmy politické. Produktivita takových půjček však byla pochopitelně nízká a celá řada zemí, kde od té doby proběhly demokratizační změny, se s těmito starými závazky vyrovnává dodnes. Zatímco věřitelé se ke konkrétním problémům post-totalitních zemí dnes často otáčejí zády, jejich zadluženost hrozí destabilizovat nový pořádek. Kritici takového postoje dlouhodobě argumentují tím, že dluhy jsou nelegitimní a nemusí být tedy spláceny. Irák je konkrétním příkladem situace, kdy jsou stávající mechanismy pro řešení zadluženosti velmi zpochybňovány. Jedná se o precedens použitelný také v jiných případech? Jakým způsobem můžeme posuzovat oprávněnost dluhů a jak k dluhům "nelegitimním" přistupovat? Účastníci tohoto workshopu měli také diskutovat o existujících a nově vznikajících návrzích na restrukturalizaci dluhu a o způsobu jak otevřít rozhodování o nich veřejné kontrole.

Moderátor: Jürgen Kaiser, Národní koordinátor, Milostivé léto 2000, Německo

 

Koordinátor: Jan Štěpán, Vysoká škola ekonomická, Praha

 

Panelisté:

Patricia Adams, výkonná ředitelka Probe International, Kanada

Catherine Barber, poradkyně pro hospodářskou politiku, Oxfam, Velká Británie

Thomas Dawson, ředitel Odboru vnějších vztahů, Mezinárodní měnový fond

Francis Lemoine, vedoucí analytik, EURODAD, Belgie

Jana Matesová, vrchní poradkyně výkonného ředitele, Skupina Světové banky

Davison Mulela, náměstek ministra zahraničí, Zambie

Otázka oprávněnosti pohledávek vůči zemím Jihu se zpravidla nezkoumá, pokud je výše dluhu považována za udržitelnou. Takový postup tento dluh legitimizuje a způsobuje, že se věřitelé budou chovat nezodpovědně i v budoucnu. Irák s celkovým dluhem cca 380 mld. USD a HNP ve výši 25 mld. je příkladem, který mluví za všechny: nejde zde pouze o neudržitelé zatížení, ale i o dosti sporné nároky věřitelů, kteří financovali zbrojení a nákladný životní styl tamějšího diktátora.

Je zřejmé, že v zemích se střední úrovní příjmů se budou finanční krize opakovat. Potřeba komplexního mechanismu, který by neudržitelný zahraniční dluh řešil, je proto nesporná. Návrh Mechanismu k restrukturalizaci zadlužení (SDRM) však nezískal superkvalifikovanou většinu 85 % nutnou pro schválení členskými státy Mezinárodního měnového fondu (MMF). Přestože si 70 % hlasujících přálo pokračovat v diskusi o mechanismu na půdě MMF, vzhledem k pozici USA byl návrh odložen.

Iniciativa HIPC (Iniciativa pro vysoce zadlužené chudé země) byla sice krokem vpřed, jelikož poskytla určitý rámec pro odpuštění některých dluhů, nicméně své původní cíle nesplnila a v blízké budoucnosti bude muset projít reformou.

Rozvojových cílů milénia (Millennium Development Goals) nebude možné dosáhnout, aniž by byly k dispozici další zdroje získané úlevami při splácení dluhu a dodatečnou pomocí.

Oblasti shody

• Je žádoucí a nutné, aby se otázka legitimity stala standardní součástí řízení zahraničního dluhu.

• Pokud to byly demokratické režimy, které nezodpovědně poskytovaly půjčky nelegitimním vládám, pak by následky tohoto jednání měli nést daňoví poplatníci. Avšak v případech, kdy sama vláda poskytující půjčku nemůže být považována za legitimní, musí být nalezen nový způsob jak odpovědnost posuzovat.

• Pokud v rámci MMF nebude nalezen reprezentativnější způsob hlasování, bude třeba najít alternativní přístup, jako např. návrh nevládních organizací pro spravedlivou a transparentní arbitráž (Fair and Transparent Arbitration Process, FTAP).

• Kodex chování při řešení dluhu, který nebude pro věřitele právně závazný, nemůže být základem rámce pro restrukturalizaci dluhu.

• Je třeba zajistit odpovědnost věřitelů

- Bilaterální dárci (tj. vlády vyspělých zemí) by měli pocítit zodpovědnost pod tlakem daňových poplatníků, kteří by fakticky platili za případné nezodpovědné chování svých vlád.

- Doktrína nelegitimních dluhů je slibný koncept, který by bylo v některých případech možné použít pro dohnání věřitelů k odpovědnosti.

• K zajištění odpovědnosti věřitelů i dlužníků musí být půjčky vždy transparentní.

• Iniciativa HIPC 2 rozhodně není dostatečná pro dosažení potřebného oddlužení chudých zemí.

• Současnou definici udržitelnosti dluhu je třeba změnit; měly by se jí řídit ve větší míře také nevěřitelské instituce, aby byl zřejmý skutečný dopad zrušení dluhu na snížení chudoby. Definice musí explicitně brát v úvahu potřebu zdrojů nutných pro dosažení Rozvojových cílů milénia

Účastníci se neshodli,

• zda je, vzhledem k náročnosti spojené s jejím prováděním, Doktrína nelegitimních dluhů aplikovatelná.

• jakým způsobem by mnohostranní věřitelé (MMF/Světová banka) měli nést finanční zodpovědnost nebo dokonce vinu za chyby, kterých se dopustí.

• zda je vůbec realistické dohodnout a zavést celosvětový rámec pro řešení platební neschopnosti nebo restrukturalizaci dluhu mimo Brettonwoodské instituce a zda by uplatňování takové dohody bylo dostatečně vymahatelné.

• zda by dodatečné prominutí dluhů mohlo být financováno z rezerv mezinárodních institucí, aniž by ke krátkodobému ohrožení jejich finanční situace.

Doporučení

Legitimitu dluhů zděděných po tyranských režimech je třeba vyhodnotit a vlády by měly spolupracovat na poskytnutí veškeré potřebné dokumentace oficiálním i nezávislým posuzovatelům.

• Pro zajištění transparentnosti a odpovědnosti a pro jasnější představu o legitimitě dluhů je třeba při posuzování jejich platnosti v co největší možné míře uplatňovat nezávislý soudní audit.

• Je třeba podpořit všechny aktéry trhu i občanskou společnost v tom, aby pracovali na dalších návrzích týkajících se vytvoření nezávislého mechanismu na řešení dluhů, který by ctil pravidla právního státu.

• Pro aktuální případ zahraničního dluhu Iráku doporučujeme,

- aby byla v rámci veřejného a transparentního procesu určena platnost a legitimita dluhů dříve, než dojde k jejich splácení.

- aby byla podniknuta politická iniciativa směřující k uspořádání souhrnné konference o dluzích, které by se zúčastnily všechny zainteresované subjekty, zejména irácké skupiny zastupující občanskou společnost, a která by proběhla po dárcovské konferenci konané příští týden v Madridu.

• Přetvořit iniciativu HIPC 2 tak,

- aby se jí účastnilo více zemí,

- aby u zemí, které se potýkají s potížemi, byla uplatňována větší flexibilita v podmínkách a při hodnocení výsledků země

- aby odpuštění dluhu bylo větší.

Pokud nebudou výsledky uspokojivé, pak iniciativu bude třeba nahradit novým rámcem.

• Občanská společnost i mezinárodní instituce musí zvýšit tlak na vlády rozvinutého Severu, aby splnily své předchozí závazky - zejména Rozvojové cíle milénia a Monterreyský konsensus. Jedná se o zvýšení objemu pomoci a hodnocení udržitelnosti dluhu, které explicitně počítá se zdroji nutnými pro plnění Rozvojových cílů milénia.

• Hodnocení nejefektivnějšího využití dodatečných zdrojů je třeba věnovat více pozornosti - zejména pokud jde o rozhodování mezi úlevou při splácení dluhu oproti jiným formám financování a pomoci.

4. workshop: Globální veřejné statky: ambiciózní přístup nebo nemožný ideál

Pražská deklarace, která vznikla v roce 2001 z podnětu účastníků konference Forum 2000, uvádí, že "výzvou pro globální demokracie je hledání nástrojů a institucí, které spravedlivě ochrání jak globálně sdílené hodnoty, tak lokální rozdíly". Téma veřejných statků představuje právě takové sdílené hodnoty a je zásadní výzvou pro existující nástroje globální správy. Panelisté tohoto workshopu měli diskutovat o něčem, co lze nazvat jádrem - ať již pozitivním či negativním - globalizačního procesu. Z tématu globálních veřejných statků nelze vyloučit žádného spotřebitele na světě: představuje otázky tak široké jako zajištění míru a bezpečnosti, zmírnění pandemie HIV/AIDS či zabezpečení finanční stability. Koncept globálních veřejných statků ukazuje na nutnost vytvořit globální pravidla, která by efektivně řešila takové problémy. Účastníci tohoto workshopu zvažovali konkrétní institucionální opatření, operační politiku a finanční mechanismy, které by zajišťovaly přístup ke globálním veřejným statkům.

Workshopu se zúčastnili zástupci multilaterálních institucí, občanské společnosti a vlád.

Moderátor: Lord Desai of St Clement Danes, ředitel Centra pro studium globálního řízení, London School of Economics

 

Koordinátor: Gavan Titley, výzkumník, Renvall Institute, Helsinky

 

Panelisté:

Debi Barker, výkonná ředitelka, Mezinárodní fórum o globalizaci (IFOG)

Shih-meng Chen, president Institutu Ketagalan, bývalý viceguvernér centrální banky Tchaj-wanu

Inge Kaul, ředitelka Odboru rozvojových studií při Rozvojovém programu OSN (UNDP)

Björn Lomborg, profesor statistiky na katedře politologie Aarhuské university, Dánsko

Jana Matesová, vrchní poradkyně výkonného ředitele, Skupina Světové banky

Rémi Parmentier, zakladatel a bývalý politický ředitel, Greenpeace International a ředitel Varga Group

Současný stav problematiky

• Globální veřejné statky (Global Public Goods, GPG) jsou konceptem, který se teprve utváří a který je předmětem mnoha diskusí. Zde jsme za GPG považovali statky, které jsou zásadní pro život nás všech a které nelze efektivně zajistit pouze prostřednictvím trhu a národních politik.

• V současných podmínkách globalizace jsou lidé i finance mobilní. Vede to k nestabilitě a plodí problémy překračující hranice jednotlivých národních států. Nedávná krize spojená s rozšířením nemoci SARS byla dalším důkazem toho, že zdraví světa je třeba chránit a rozvíjet globálně.

• Čistě ekonomickou řečí je v současné době poměr nákladů a výnosů, pokud jde o globální statky i "nedostatky", neefektivní a nespravedlivý. To znamená, že na globální veřejné statky všichni vynakládáme víc, než kolik společně získáváme. A naopak důsledky globálních problémů nese daleko širší okruh lidí, než který je způsobuje. Pasivita v jejich řešení však s sebou nese náklady, které jsou minimálně stejně vysoké jako náklady spojené s nápravnými opatřeními.

• Cílem koncepce GPG je nově definovat pohled na současné globální problémy. Prostředky pro jejich řešení bychom měli přesměrovat tak, aby všechny zainteresované strany měly motivaci věnovat pozornost péči o globální veřejné statky a zároveň bránit rozvoji veřejných "nedostatků

Oblasti shody

• Panelisté workshopu se shodli, že zde existuje potřeba fóra - zahrnujícího všechny zainteresované strany - které prozkoumá a určí priority společného postupu při řešení problematiky GPG. Funkcí tohoto multilaterálního orgánu bude přesvědčit zainteresované subjekty o výhodách globálního přístupu k veřejným statkům a vytvořit pro to odpovídající, na konsensu založené mechanismy.

• Účastníci analyzovali celou řadu způsobů jak financovat GPG (státní daně, mezinárodní daně jako např. Tobinova daň, nová vlastnická práva, soukromé finanční toky). Ačkoli nedošlo ke shodě o způsobu financování GPG, všichni účastníci se shodli na tom, že součástí konceptu GPG je i redistribuce majetku od bohatých směrem k chudým. Přitom je důležité zdůraznit, , že taková "restrukturalizace nákladů" je prospěšná pro všechny strany.

• Panelisté workshopu navrhli seznam prioritních GPG, které by měly být předmětem jednání na zmiňovaném fóru. Vzhledem k nutnosti otevřít toto fórum široké škále účastníků, workshop vyzdvihl, že níže uvedené priority jsou pouze návrhem. Musí být dále projednány s ohledem na rozdílné potřeby a priority vyspělých a rozvojových zemí.

Těmito prioritami jsou:

• Čistá pitná voda. Panelisté se neshodli na způsobu nakládání s pitnou vodou, ani na tom, zda voda je statek soukromé či veřejné povahy. Důvodem shody na této prioritě nicméně byly dlouhotrvající problémy v přístupu k čisté vodě a narůstající napětí ve světě vyplývající z faktu, že voda je základním přírodním zdrojem.

• Globální problémy spojené se zdravím lidí, např. tuberkulózy, malárie a HIV\AIDS.

• Globální problémy životního prostředí, jako jsou např. stabilita klimatu a biodiverzita moří a oceánů.

• Finanční stabilita. Tento pojem účastníci definovali jako potřebu omezit přílišná finanční rizika s cílem předcházet krizím, spíše než snahu o omezení volnosti tržní konkurence. Následky finančních krizí pociťují bohaté i chudé země a státy dnes všeobecně uznávají, že konkurenceschopné a liberalizované trhy vyžadují regulaci.

• K tomu, aby bylo možné zasáhnout v případě "nedostatků"a zároveň zajistit GPG, je nutné účinně šířit a uplatňovat naše stávající znalosti. Ačkoli účastníci workshopu uznali důležitost práv duševního vlastnictví, zasazovali se o větší flexibilitu v současném režimu tak, aby bylo možné lépe sdílet jeho výhody a řešit vzniklé problémy. To bylo předmětem diskuse zejména v souvislosti se současnými zdravotními krizemi a dohodou TRIPS, tato otázka je však relevantní i v souvislosti se všemi ostatními zde zmíněnými prioritami.

Oblasti neshody

• Neobjevily se žádné zásadní oblasti rozporu, nicméně diskuse o prioritách, formách financování a vhodných či možných orgánech pro rozhodování o GPG byly velmi intenzivní.

• Účastníci se neshodli na přesném charakteru navrhovaného orgánu a předložené návrhy nepodrobili hlubší kritice. Mezi návrhy byly skupina G-29 v rámci reformovaného Valného shromáždění OSN, nezávislá nevládní organizace nebo orgán s úzkými vztahy ke skupině G-8, jejíž státy představují potenciální zdroj financování.

Doporučení a kroky do budoucna

• Hlavním doporučením tohoto workshopu je založení fóra, které by stanovilo priority v oblasti GPG na základě současných znalostí a na základě práce, která již probíhá na vědecké úrovni. Dalším úkolem tohoto fóra by bylo prozkoumat možnosti poskytování GPG v rámci existujících institucí a iniciativ. Řešení každé z priorit bude zřejmě zahrnovat rozdílný typ účastnicích se stran, jiný druh konzultací, výzkumu a financování.

• Workshop byl výzvou politikům, občanům, představitelům komerční sféry a občanské společnosti, aby si uvědomili, že GPG jsou zásadní pro život všech a že výrazné zvýšení povědomí o této problematice je klíčové pro přesměrování stávajících zdrojů směrem k větší efektivitě.