Pražská deklarace 1

Přijatá na 5.konferenci FORUM 2000, Praha, Česká republika, 17.října 2001

1. ÚVOD

Potřeba duchovní, morální a politické globalizace
Globalizace jako proces i jako stav světa je jedním z nejpříznačnějších rysů civilizačního vývoje na přelomu třetího tisíciletí. Její mocná a všudypřítomná dynamika jistě lidstvu přinesla řadu blahodárných vymožeností, zároveň je však mnohými vnímána jako hrozba téměř ve všech oblastech lidského konání. Příslib univerzální prosperity a blahobytu, stojící v jádru moderního věku, se ukázal jako iluze. Velká část světové populace má zkušenost hluboké ekonomické nerovnosti, psychologicky či kulturně se ocitá na okraji společnosti své vlasti, a přes historicky nevídaný rozmach politických institucí ztrácí kontrolu nad vlastním osudem. Biliony každodenně obchodovaných dolarů, široce dostupná lékařská péče ani tři desetiletí zvýšené pozornosti věnované ekologickým aspektům rozvoje neuchránily většinu lidstva před nárůstem rozmanitých forem strádání včetně chudoby, nemocí a zhoršování životního prostředí. Čím je ekonomická a technologická globalizace lidstva dominantnější, tím obtížnější je kontrolovat ji prostředky demokratické politiky. A to je velice znepokojivé. Lidstvu chybí odvaha a vůle ke spolupráci, a vynořují se otázky duchovního základu a morálního ospravedlnění globalizace, která vedle zjevných kladů přináší na jedné straně nebezpečí unifikace kultury, ochuzení světa o jeho pestrost, na druhé straně riziko konfrontace kultur, které si nebudou schopny vzájemně rozumět. Ohroženo je tak pokojné soužití národů i samo přežití lidstva.

Pražský pohled
Po pět podzimů se na Pražském hradě scházeli lidé, které přes všechnu různost spojovala touha společně hledat a nacházet odpovědi na tyto otázky. Byly mezi nimi význačné světové osobnosti - laureáti Nobelovy ceny, prominentní politici, vlivní intelektuálové a akademici, umělci a spisovatelé i představitelé různých světových náboženství a duchovních proudů. Konference nazvané FORUM 2000 se snažily probádat méně zjevné, často rozporné a pokud možno hlubší rozměry celosvětového vývoje. Věříme, že se v tomto smyslu v Praze formuje pokus o relevantní odpovědný postoj ke globalizaci, postoj vyznačující se důrazem na duchovní, kulturní a náboženské hodnoty. Pražský pohled se současně inspiroval i kritickým duchem a intelektuální tradicí Prahy, onoho místa na křižovatce evropských dějin, odkud mnohokrát v minulosti vycházely reformní myšlenky a duchovní podněty.
Cyklus konferencí FORUM 2000 se právě dovršil. Jeho účastníci by rádi nabídli výsledky těchto diskuzí všem, kdo mají největší odpovědnost za osudy národů a za stav veřejného mínění, a obracejí se proto zvláště naléhavě k politikům a k náboženským vůdcům. Obracejí se ale i k vědcům a k podnikatelům, k tvůrcům umění i k pracovníkům médií, a především k mladým lidem na celém světě. Vyzýváme všechny lidi, jimž není lhostejný osud světa, aby zodpovědně přemýšleli o problémech, které se pokoušíme vyjádřit v této Pražské deklaraci.

2. HLAVNÍ ÚKOLY

Konference FORUM 2000 pořádané v letech 1997-2001 poukázaly na řadu závažných problémů tohoto světa na prahu nového tisíciletí. Většina jich se vztahovala alespoň k jednomu z okruhů, které naznačují i možné cíle pokusů o změnu:

Etické minimum
Rozsah a rozmanitost forem, v nichž se vyskytlo násilí ve dvacátém století, je třeba mít neustále na paměti i ve století jedenadvacatém. Je užitečné vyjádřit a nezbytné respektovat globální etické minimum reprezentující základní mravní principy lidstva. Patří k nim příkaz humánního zacházení s každou lidskou bytostí a zlaté pravidlo platné mezi jednotlivci i mezi lidskými společenstvími: „Co chceš, aby ti činili druzí, čiň ty jim, co nechceš, aby ti druzí činili, toho se vystříhej.“ Bdělé etické vědomí by mělo napomoci zmírnit nesmírné lidské utrpení, zastavit ničení životního prostředí a omezit dramatický zánik rostlinných a živočišných druhů i mizení lidských kultur. Světové zdroje jsou využívány velmi nerovně a nepřiměřeně. Jednou z největších zkoušek dneška je proto otázka, jak převést potenciální zdroje z výroby zbraní a drog, z nadměrného luxusu, a materiální spotřeby do úsilí zmírňovat chudobu a hlad, léčit nemoci, zabraňovat násilným konfliktům, řešit problémy spojené s globálním oteplováním a s přírodními katastrofami.

Globální demokracie
Bohatost života na Zemi se projevuje mimo jiné i v nepřeberném množství způsobů, jakými si lidé organizují své záležitosti. Je velmi důležité chránit pluralitu podob správy věcí veřejných a občanské účasti na ní. Avšak určité univerzální normy - snad nejlépe vystižené v koncepci lidských práv – je třeba jasně hájit a získávat pro ně co nejširší světovou podporu. Každá lidská společnost a vláda je jistě nedokonalá, avšak je třeba vyjádřit zřetelná měřítka pro to, jak odlišit demokratické instituce, dobré vlády a otevřené společnosti od těch forem vlády, které poškozují lidskou důstojnost, diskriminují menšiny a nerespektují vládu zákona. Úkol globální demokracie spočívá v tom, hledat takové instituce a mechanizmy, které budou současně chránit hodnoty společné celému světu i lokální rozdílnosti.

Politická funkce globální ekonomiky
Globální kapitalismus je zdrojem jak rostoucího bohatství, tak rostoucího napětí ve světě. Je nemožné dlouhodobě zachovat legitimitu globálních trhů, pokud přinášejí výrazný prospěch pouze pětině obyvatelstva planety Země, a to za cenu využívání přírodních a lidských zdrojů zbývajících čtyř pětin. Soutěž bez pravidel a neomezená kapitálová mobilita v konečném účinku ohrožují jednotlivce a společnosti. Představují vedle totalitárních a příkazových ekonomik opačný extrém. Hlavní úkoly globální ekonomiky do budoucna, totiž podpora efektivnosti a rozvoje při zajištěné ochraně životního prostředí a těch, kteří v globální soutěži dosud ztrácejí - nejsou čistě ekonomickými problémy, nýbrž musí být řešeny i v rámci politických a společenských institucí. Snahu o efektivitu hospodářských politik je třeba doplnit politickou prozíravostí a morální odpovědností.

Místní identita, sociální kapitál a lidský rozvoj
Ideální ekonomikou budoucího světa není přísně regulovaná ekonomika, nýbrž ekonomika, která povzbuzuje a upevňuje pozitivní podoby místní nebo regionální identity, zhodnocuje sociální kapitál a rozvíjí individuální lidské schopnosti a možnosti. Světová ekonomika se nikdy nesmí zcela vymknout lidské kontrole, a proto je nezbytné její možné destruktivní účinky vyvažovat udržitelným místním rozvojem. Neustále musíme hledat rovnováhu mezi kapitálovými investicemi a investicemi do vzdělání, mezi omezeným užitkem z komparativní výhody a podporou občanské společnosti a mezi rolí státu a rozvojem soukromých aktivit.

3. CO PĚSTOVAT

V průběhu cyklu FORUM 2000 se jeho účastníci snažili vyjádřit hodnoty společné všem světovým náboženstvím, kulturám a společenstvím, hodnoty, které by se mohly stát jádrem planetárního etického kodexu, společným duchovním základem lidstva. Není možné se smířit se stavem, kdy silami formujícími jednotlivé národní společnosti jsou nekontrolovaný ekonomický rozvoj a partikulární politické okolnosti. Je třeba více pečovat o skutečný zdroj hodnot, o duchovní základy civilizace, hledat a hájit společený etický kodex, usilovat o univerzální shodu v pojetí lidských práv – a teprve na tomto základu vytvářet a kultivovat politické instituce a rovněž jimi se snažit ovlivnit proces ekonomické a technologické globalizace.

Článek 1
Solidarita, rovnost a spoluúčast
Současné nerovnoměrné využívání zdrojů a ekonomických výhod vyžaduje celosvětový systém solidarity, který by ochraňoval základní práva těch, kdo se nemohou plnohodnotně účástnit mezinárodní soutěže, natož v ní pak úspěšně konkurovat. Právo každého člověka na spravedlivé a rovnocenné lidské zacházení a právo lidí na spoluúčast v rozhodování o záležitostech, které na ně mají vliv, by měly patřit mezi základní kameny globální civilizace v 21. století. To se zvláště týká postavení žen, v neposlední řadě těch, které jsou oběťmi zneužívání ve vlastních rodinách a domácího násilí.

Článek 2
Tolerance, pochopení a ochrana rozdílnosti
Rozmanitost globální civilizace patří mezi její největší bohatství. Představuje rezervoár zkušeností, znalostí a alternativ. Ochrana odlišných forem správy věcí veřejných a kulturního vyjádření, jakož i odlišné náboženské víry a životního stylu - jednotlivců, skupin a společenství, zvláště slabých a menšinových – jsou proto pro budoucí globální společnost naprosto nezbytná. Právo být jiný by mělo platit všude tam, kde toto právo neotvírá cestu k netoleranci či porušování jiných lidských práv.

Článek 3
Respekt a zodpovědnost
Veškerý život na naší planetě včetně lidské existence je zakotven ve vyšším řádu, přesahujícím naše životy. Měli bychom to respektovat jako jednotlivci, společenství i národy a jednat podle toho jako odpovědní správci, přemáhat pokušení k osobnímu i skupinovému sobectví. Respekt k člověku, ke každé lidské bytosti, k lidskému životu ve všech jeho etapách a formách a odpovědnost za životní prostředí a za budoucí generace jsou klíčovými předpoklady trvalé udržitelnosti, kontinuity a humánnosti globální civilizace.

4. CO ZMĚNIT

Výše deklarované hodnoty nejsou v žádném případě pro lidstvo něčím zcela novým. Mnohé z nich jsou ostatně, jakkoliv nedostatečně, již zmiňovány ve významných mnohostranných úmluvách, v různých slavnostních dokumentech i v mezinárodním právu. Potíž je v tom, že nejsou účinně podpořeny adekvátními a fungujícími institucemi. Mezi cíle FORA 2000 od počátku patřila snaha definovat institucionální rámec, který by umožnil přeměnit tyto hodnoty v praktické nástroje, překonat jejich případné vnitřní konflikty a stanovit globální priority.

Článek 4
Spojené národy
Největší a nejreprezentativnější ze všech světových institucí stále zaostává za skutečným stavem dnešního světa. Hlasování v Radě bezpečnosti stále odráží spíše rozdělení moci v polovině minulého století než současnou potřebu účinného globálního dialogu, všeobecné spoluúčasti, nové energie a nového étosu. Reforma OSN by měla mimo jiné směřovat k vytvoření odpovědného orgánu OSN, který by se věcně zabýval planetární krizí životního prostředí. OSN nového tisíciletí musí být pružnější a účinnější, její akce rychlejší a adekvátnější. Jen tak může být její autorita posílena.

Článek 5
Mezinárodní právo
Ačkoliv bylo podepsáno a ratifikováno mnoho celosvětových dohod, jen několik jich bylo skutečně naplněno. Mezinárodní právo musí projít reformou, aby překonalo svou nestabilní, rozpornou a nezávaznou povahu a aby zajistilo účinný, průhledný a rovnoprávný mechanismus vynucování práva. Pouze tehdy však mohou globální hodnoty převládnout nad partikulárními zájmy a krátkodobými ohledy.

Článek 6
Bretton-woodské instituce
Mezinárodní měnový fond, Světová banka a nedávno i Světová obchodní organizace jsou často předmětem kritiky, odmítání i dramatických protestů. Tyto instituce mají značný potenciál pro pomoc v rozvoji těch nepotřebnějších, pro spolupráci na vytváření celosvětových ekonomických, ale i zákonných a etických norem, jakož i pro jejich vymáhání. Aby tento potenciál mohly realizovat, musí se ovšem nejprve více otevřít, být transparentnější a odpovědnější v celé šíři záběru svého působení a zcela v souladu s velkou mocí a vlivem, jimiž dispononují. Apelujeme proto na vlády, aby v tomto směru na on instituce vyvíjely tlak, avšak žádáme též věcnější postoj médií, konstruktivnější a především neagresivní podněty kritiků a demonstrantů a věší angažovanost a tvořivost diplomatů a ekonomů.

Článek 7
Světová náboženství a církve
Mezináboženská setkání, která neodmyslitelně patří ke konferencím FORUM 2000, prokázala, že představitelé církví a náboženství jsou schopni hledat a ocenit to, co je spojuje výše, než to, co je rozděluje. Náboženství mají olbřímí potenciál pro budoucnost lidstva; mohou hrát významnou roli v usmiřování rozdílných kultur, v šíření univerzální etiky a společně pracovat na vytváření morálního klimatu v globalizovaném světě. Za určitých okolností a v jistých formách však mohou být náboženské ideály a symboly zneužity k eskalaci konfliktů mezi menšími i většími skupinami a společenstvími. Apelujeme proto na věřící různých náboženství a na jejich představitele, aby podporovali všechny aktivity směřující k prohlubování dialogu, vzájemného poznání, porozumění a spolupráce lidí přes hranice jednotlivých náboženství a duchovních proudů a distancovali se od všech projevů netolerance a násilí.

Článek 8
Nadnárodní korporace
Globální obchod se podílí na stále větší části materiálního bohatství a nadnárodní korporace jsou primárními nositeli růstu, inovace a tvořivosti. V mnoha oblastech neexistuje nikdo jiný, kdo by poskytoval lidem potřebnou práci, kapitál a technologii. Ekonomická globalizace propůjčuje nadnárodním firmám obrovskou moc a vliv. Jejich působení však v určitých případech nebere ohled na lokální kontext, škodí životnímu prostředí a přímo či nepřímo porušuje lidská práva. Mají-li se ony korporace stát odpovědnými a respektovanými partnery rozvoje globální společnosti, musí hrát výše zmíněné hodnoty – v konkrétní podobě morálních kodexů, sociálních a ekologických auditů - v jejich chování podstatnější roli než doposud.

Článek 9
Vzdělání a úloha národního státu
I přes pokračující proces mezinárodní politické integrace jsou národní státy velmi významnými subjekty mezinárodního dění. Většina států má dnes demokraticky zvolenou vládu. Role státu v éře globalizace by neměla být redukována, nýbrž transformována tak, aby odrážela celému světu společné globální hodnoty. Státy by měly vytvářet pro nevládní organizace a soukromé firmy takové právní prostředí, aby mohly jednat co nejsvobodněji, a zároveň by měly vkládat maximum zdrojů do vzdělání jako základní podmínky lidsky důstojné budoucnosti, ale i do budování a udržování infrastruktury a komunikací, do záruk bezpečnosti, rozvoje mezinárodní spolupráce a rozvoje občanské společnosti. Určování pravidel ekonomické soutěže a vymáhání práva by měly být rozhodujícími úkoly státu.

Článek 10
Základní vzdělání pro všechny
Organizace spojených národů by spolu s ostatními mezinárodními organizacemi a ostatními členskými státy měli připravit celosvětový program zaručující bezplatné základní vzdělání pro všechny děti na světě jakožto jednu z hlavních podmínek překonání negramotnosti a nouze a terorizmu, který z nich pramení.

Článek 11
Odpovědnost nezávislých médií
Média mají zvláštní odpovědnost za to, aby neopakovala a nerozšiřovala falešné informace, stereotypy a předsudky o odlišných náboženstvích a národnostech a nepřitahovala pozornost veřejnosti k obrazům násilí. Platí to zejména pro média, která v určitém kulturním nebo náboženském prostředí zprostředkovávají informace o jiných společenstvích.

Článek 12
Globální občanská společnost
Občanská společnost hraje klíčovou roli v transformaci globálních hodnot do efektivních nástrojů. Energická, nezávislá a vzájemně provázaná občanská společnost by měla pracovat na místní, regionální, národní i globální úrovni. Její nezastupitelnou úlohou je vytvářet přirozené předivo vztahů mezi morálkou, politikou a ekonomikou, mezi trhy a státy, mezi globálním a lokálním, tedy zároveň na všech úrovních i navzájem mezi nimi.


5. JAK VÉST DIALOG

Pětiletá série konferencí potvrdila zásadní důležitost kritického dialogu o problémech našeho společného světa. Svou šíří záběru, neformální atmosférou a složením účastníků představují konference FORUM 2000 experiment. Usilovaly o analýzu globálních problémů, ale současně byly zkouškou vedení celosvětového dialogu o velice složitých otázkách mezi lidmi mnoha různých názorů. Tato zkušenost vytváření kultury citlivého, ale netriviálního globálního dialogu je součástí poselství FORA 2000. Následující principy by měly spočívat v základech každého smysluplného a trvale udržitelného globálního dialogu:

Článek 13
Kultura dialogu
Způsob, jakým jsou diskuse vedeny, je stejně důležitý jako téma, na něž debata probíhá. Bez schopnosti s úctou naslouchat druhým, bez upřímného uznání legitimity jinakosti druhých lidí, kulturní rozdílnosti a rozmanitosti politických forem nemůže žádná globální debata mít smysl nést plody. V případě mnoha složitých problémů a velkých kulturních a názorových rozdílů může založení kultury dialogu po určitou dobu tím jediným, čeho může být prozatím dosaženo. Věříme však, že zkušenost dialogu může být východiskem a počátkem k vytváření takové kultury vztahů, takové globální civilizace, která by činila z této planety bezpečný a důstojný domov pro všechny její obyvatele.

Článek 14
Co nejširší zastoupení
Důsledkem nedostatečné možnosti účastnit se takového  dialogu a být v něm považován za rovnocenného partnera je frustrace, pocit křivdy a nedůvěra. Nevyslyšené hlasy nacházejí nežádoucí způsoby, jak přitáhnout pozornost! Není ovšem v silách žádné konference, ani konference FORUM 2000, vytvořit prostor pro všechny hlasy, které z různých oblastí světa zaznívají. Navzdory tomu je ovšem třeba stále hledat a rozšiřovat diskuzní příležitosti zejména pro hlasy těch, kteří jsou nebo byli nějak znevýhodněni, diskriminováni, a tudíž vytlačeni na okraj světového dialogu.

Článek 15
Názorová pluralita
Usilovat o uniformní jednotu názorů je nejn nereálné, ale také nežádoucí – vedlo by to k nebezpečné kognitivní, a posléze morální a institucionální nadvládě. Představitelé odlišných postojů - kritičtějších, nekonformních a zneklidňujících myšlenek - jsou zcela nezastupitelní pro objevování alternativ, pro věrnou reprezentaci reality dnešního světa a pro budování důvěryhodného globálního dialogu. Takové debaty jsou nutně pomalé, komplikované, nákladné a bolestné, ale významně napomáhají důležitému procesu vzájemného učení se, upevňují kulturu respektu a vytvářejí si atmosféru spravedlnosti

Článek 16
Služba výstavbě globální společnosti
Skutečný dialog je nemožný v situaci převahy či nadvlády některého z jeho účastníků. Vyžaduje jak čestnost, tak obezřetnost. Globální alternativy a životaschopná řešení budeme nalézat, jen pokud budeme odhalovat neplatné předpoklady a zpochybňovat neplatné předpoklady a falešnou logiku, pokud budeme poukazovat na partikulární zájmy, pokud budeme odolávat zjednodušujícím chápáním světa stejně jako nemístnému zevšeobecňování. Pohled každého z nás je silně ovlivněn naší zkušeností a místem, z něhož se díváme. Musíme ve vzájemné diskuzi vytrvale hledat a testovat takové koncepty, strategie a postupy, které mají šanci stát se univerzálními hodnotami a všeobecně přijatelnými pravidly. Bez kultury globálního dialogu vyznějí všechny snahy o kultivaci globální společnosti naprázdno.


6. VÝZVA KE SVĚTOVÉ VEŘEJNOSTI

Pražská deklarace se dotýká složitých globálních problémů, a obrací se tudíž nejprve k těm institucím a skupinám, které nejvíce ovlivňují chod tohoto světa. Ty nesou největší odpovědnost. Konference FORUM 2000 se však vyznačovaly neformálním, přátelským a osobním charakterem debat a setkání. Proto bychom Pražskou deklaraci rádi v tomto duchu otevřenosti a důvěry nabídli všem lidem dobré vůle na naší planetě. Jen tehdy, když si každý člověk začně hlouběji uvědomovat svou spoluodpovědnost za náš společný svět, může být oprávněna naše víra, že to, co v dnešním světě vzbuzuje naděje, převáží nakonec nad tím, co nás ohrožuje.