Téma

Diskuze o vzdělání

Jedním ze tří témat konference Forum 2000 v roce 2000 bylo vzdělávání. Naším cílem bylo zabývat se jím jako důležitou součástí velkých kulturních, sociálních a politických změn soudobého globalizujícího se světa. Procesy integrace světa opírající se pouze o mechanismy hospodářského, technologického a právního propojování jednotlivých částí světa, mohou - nebudou-li současně provázeny změnami ve znalostech, ve zručnostech, v hodnotových orientacích a v postojích lidí - vyvolat velké krize až ostré konflikty mezi jednotlivými regiony světa.

Důležitým nástrojem, který by mohl přispět k prevenci takových krizí a konfliktů, je vzdělávání. Soudobé formální soustavy vzdělávání jsou však vybudovány na axiomech, které korespondovaly odlišným společnostem než těm, ve kterých žijeme a zejména budeme žít. V evropských společnostech je tím např. role, kterou měly školy v rámci národního státu, v jiných společnostech to mohou být jiné podmínky relativně uzavřených komunit a států. Základní podoba soudobého školství v západním světě je nepochybně důsledkem formování národního státu a zejména první a druhý stupeň škol byl klíčovou silou vytvářející v Evropě národní identity. Podobnou roli měly i některé obory, např. historiografie, někdy také geografie, literatura, aj. Problém univerzit a tradic, které vznikly v 19. století a dříve, je odlišný. Zároveň je však uplynulých padesát let jedním z nejslavnějších období dějin této instituce. Přesto se však klade znovu otázka o nutné přeměně univerzit, mimo jiné právě v důsledku globalizačních procesů. Difuse západního typu vysokých škol do odlišných částí světa naráží rovněž na četné problémy.

Přes naléhavost těchto otázek zůstávaly problémy vzdělávání do velké míry stranou pozorností diskusí o globalizaci. Pražská konference chtěla alespoň částečně tuto mezeru vyplnit a na prvém místě chtěla celé toto velké téma strukturovat a položit relevantní otázky. Oblast vzdělávání se nemůže přirozeně procesům globalizace vyhnout. Je svým způsobem jeho součástí, ne-li jedním z jeho faktorů. Hlavním cílem prezentací a diskusí konference v roce 2000 v této oblasti proto bylo:

• objasnění a identifikace jak pozitivních tak i negativních dopadů globalizace na obsahy, formy a struktury vzdělávání a vzdělávacích systémů, ve zkratce, co přináší globalizace a čím eventuálně hrozí;

• jaké důsledky globalizace by měly být vyvozeny v oblasti vzdělávací politiky rozvinutých, zemí, zemí třetího světa a zemí post-komunistických;

• čím může vzdělávání přispět k určité nezbytné humanizaci globalizačního procesu.

Vzdělávání samo o sobě, ať už v souvislosti s globalizačním procesem anebo nezávisle na něm, prochází na prahu 21. století důležitými změnami a snad i jakousi mutací. Lépe řečeno, je vystaveno několika klíčovým výzvám, na které se snaží odpovědět již během posledních deseti až dvaceti let, se kterými se o to víc bude muset vypořádat v budoucnosti a o kterých Forum 2000 také pojednalo. Jednalo se např. o:

• imperativu a konceptu celoživotního učení, který se stává principem pro rozvoj vzdělávání takřka na všech jeho úrovních;

• reformě vzdělávání v perspektivě jeho adaptace na požadavky "společnosti vědění";

• důsledcích a potenciálu nových informačních a komunikačních technologií pro vzdělávání;

• nevyhnutelné expanzi vzdělávacích systémů (zvláště na jejich vyšších úrovních) a současně o naplnění požadavků rovnosti příležitostí pro dosud málo zúčastněné sociální skupiny, tak, aby se čelilo jednomu z pravděpodobných a zároveň negativních důsledků globalizace, tj. oddělení "globálně komunikujících elit" od lokálně uzavřených sociálních skupin, které se prakticky nepodílejí na výhodách globalizačních procesů;

• spojením přípravy k praktickým zručnostem komunikovat mezi rozdílnými kulturami obchodními, technickými a právními na jedné straně, se schopnostmi tolerovat tyto rozdíly a připravovat myšlení a jednání lidí k životu v nadnárodních komunitách na straně druhé.

Nejznámější a nejhmatatelnější aspekty globalizačního procesu se ovšem projevují v oblasti ekonomické. Neméně důležité jsou ale jeho důsledky ve sféře kulturní a duchovní, na které se Forum 2000 také zaměřilo. Bylo proto důležité, že se diskuse o vzdělávání prioritně zabývala právě těmito oblastmi a důsledky.

Zpracovali: Jiří Musil, Ladislav Čerych

Kultura a umění v globalizovaném světě

V minulých staletích byla kultura a umění jedním z motorů propojování národů a oblastí. Zatímco "běžný" člověk se mnoho nenacestoval, umělečtí tvůrci putovali ze země do země - ať už zváni panovníky a mecenáši nebo z vlastní aktivity. V antickém starověku se to týkalo především rétorů, jejichž mnohotvárná aktivita v médiu jazyka asi nejvíce odpovídala tomu, co dnes nazýváme "intelektuálem". Od vrcholného středověku až po naše časy jsou "poutníky" především hudebníci a výtvarníci - ti, jejichž obory jsou díky nezávislosti na médiu jazyka přirozeně "světovější". Naopak, obory s jazykem spojené se od vzniku národních literatur často cítily tendencí k "nadnárodnosti" a "globálnosti" ohroženy, neboť "stát se světovými" pro ně znamená se svého původního média tvorby skrze překlad vlastně zříci.

Dvacáté století však přineslo pro umění i problém dříve neznámý: Masová a především elektronická média šíří spotřební kulturu, která je "globalizovaná" už skrze své médium. "Tradiční" a "velké" umění se musí s náporem této nové kultury vyrovnávat.

Forum 2000 proto věnovalo v letošním roce jeden ze dnů svého jednání právě otázkám kultury a umění v globalizovaném světě. Pozvalo k rozpravě jednak některé teoretiky kultury, jednak výkonné umělce, kteří dotek či střet "národního" a "světového", "výsostného" a "všeobecně srozumitelného" zažívají ve své zcela konkrétní tvůrčí činnosti.

Během "kulturního dne" byly položeny tyto základní otázky o vztahu umění a globalizace, a to v obojím směru:

1. Co znamená umění pro globalizaci - je i dnes jejím vehiklem nebo spíš jedním z "center odporu", a v čem?

2. Co znamená globalizace pro umění - je šancí, výzvou nebo ohrožením, a v čem?

Účastníkům diskusí jsme se nesnažili podsouvat odpovědi. Zato jsme jim jako inspiraci nabídli několik dalších, dílčích otázek:

Jakou úlohu mohou v globalizovaném světě hrát jednotlivé národní kultury - zvláště ta jejich část, vázaná na jazyk (literatura a do značné míry divadlo)?

Jak pociťují umělci z jednotlivých národů tlak "světové" kultury, do jaké míry pro ně splývá s kulturou americkou?

Jak se liší situace národních kultur, které jsou ex definitione menšinové (evropské národy "pod padesát miliónů", národy Afriky), od situace těch, jejichž jazyková kultura alespoň někdy "světovou" byla, a už není (Italové, Němci, Francouzi)?

Je situace uměleckých oborů, nevázaných na jazyk, zvláště hudby, opravdu "snazší"?

Je umění už natrvalo věcí menšin, zatímco většina lidstva je odkázaná na konzumaci mediálního kýče?

Jak se umělci dívají na téma "mesaliance" některých svých kolegů, kteří "sestupují" do světa médií a "vyššího populáru"? (fenomén "tři tenoři" apod.)

Má, může a smí umění i ve 21. století hrát úlohu národního, politického či jiného buditelství (fenomén feministické kultury) - nebo má, může a smí rezignovat na vazbu se společností (či společnostmi) ve jménu "čistého umění"?

Zpracoval: Doc. Martin Putna

Náboženství v procesu globalizace

Globalizace je sociokulturní revoluce, která se v mnohém ohledu týká náboženství:

• jednotlivé náboženské systémy se dostávají do těsnějšího kontaktu, náboženství jsou nucena se navzájem konfrontovat a otevírá se pestrá škála možností vzájemných vztahů od dramatických konfliktů přes dialog po splývání,

• příslušníci různých náboženství, žijící v nábožensky pluralitní společnosti, jsou nuceni sami před sebou i před druhými hlouběji reflektovat a obhajovat svou víru - anebo se uzavírat před svým okolím, odmítat ho a démonizovat,

• proměňuje se sociální role náboženství: náboženství stávají významným nositelem a obhájcem identity jednotlivých sociálních a kulturních skupin, mohou nabývat vrchu militantní fundamentalistické směry, náboženství se mohou stát nástroji politických, nacionalistických a sociálních zájmů - anebo mohou budovat mosty smíření a porozumění přes hranice národů, států a kulturních okruhů,

• kontakt náboženství může vést k oslabení tradičních náboženských institucí a vzniku nových náboženských hnutí, někdy inspirovaných dosud vzdálenou náboženskou kulturou,

• myslitelé, čerpající z jednotlivých náboženských tradic, mohou přispět k debatě o společných hodnotách, na nichž lze budovat pravidla vzájemných vztahů uvnitř "globální vesnice", např. mezinárodní právo či úmluvy, týkající se např. etiky vědeckého výzkumu, ekologických opatření či kontroly zbrojení.

Některé náboženské proudy ovšem teorii, ba sám pojem globalizace odmítají jako ideologický nástroj západního kulturně-politického imperialismu. Bylo proto třeba si vyjasnit, jak se jednotlivá náboženství na globalizaci dívají a co pod tímto pojmem vlastně rozumějí.

Znamená "globalizace" opravdu jen jiný název pro proces modernizace, který se rozšířil ze Západu na zbytek světa, a který je zejména charakterizován jevy jako kapitalistická ekonomie, národní stát, vědecká racionalita, technologie… Jde o "American way of life", jde o "macdonaldizaci světa"? Možná nejde jen o rozšíření jedné historicky existující civilizace, nýbrž o zrod nové civilizace s vlastními sociálními strukturami. Zdá se, že tato nová civilizace relativizuje všechny dosavadní partikulární kultury včetně jejich náboženských aspektů. Jde o homogenizaci? Nebo jde o spíš o transformaci kontextu, v němž partikulární kultury žijí, aniž by nutně mizela jejich specifika? Možná,že se odehrává paralelně obojí. Jsou náboženství pevně svázána s partikulárními kulturami anebo představují něco univerzálního, věčného? (Zajímavý je např. vývoj v katolické církvi, která patřila k prvním globálním institucím a má velké zkušenosti s vtělováním svých hodnot do různých kultur. Dnes někteří teologové v souvislosti s mezináboženským dialogem hovoří o cestě "od katolicismu ke katolicitě", o církvi jako symbolu a nástroji jednoty celého lidstva...)

Některé paradoxy globalizace:

• Globalizace je univerzalizace (západní kultury) a její partikularizace zároveň. (Robertson: partikularismus se univerzalizuje, univerzalismus se partikularizuje) Představuje sama tato skutečnost šanci či ohrožení vzhledem k univerzálnímu nároku, který tradičně vznášelo evropské křesťanství?

• Propojené společnosti operují sekulárními termíny, mají sekulární pravidla, těžko nějaké partikulární náboženské tradice by přiznaly dnešním světským společnostem transcendentální atributy. Ale společnost sama se stala nejvyšší hodnotou, vyžaduje maximální loajalitu, je kontextem každé smysluplné sociální existence - nejde tu o "náhražkové náboženství", idolatrii společnosti, případně globalizace samé? Vyskytují se různé sekty a kulty, po odeznění kultu individuality a kultu společnosti můžeme čekat nějaký kult globality. Nakolik je to výzva pro tradiční náboženství?

• Globální řád, ovlivněný západním náboženstvím, je sekulární. Mezinárodní právo není nábožensky zakotveno, politické a ekonomické transakce mají nitrosvětský charakter, žádná jednotlivá náboženská tradice nemůže vzít tento řád do své režie. Ale protože globální řád je institucionalizovaný normativní řád, občas se hledá jeho nejhlubší ukotvení ("ultimate foundation"). Co k tomu mohou říci teologové a náboženští vůdci? Jde o to, rozpomenout se na eticko-náboženský zdroj a kontext dnes sekularizovaných tradic (Böckenferde: Demokracie stojí na hodnotách, které sama nevytvořila), anebo je třeba hledat nový "světový etos" pomocí mezináboženského dialogu (Küng)?

• Globalizace produkuje pluralitu, ale ta zas vyvolává touhu po koherenci. Světový řád je velmi diferencovaný - to podněcuje volání po jednotě. Náboženské pokusy o vytvoření jednotného řádu se zdají být odsouzeny k neúspěchu, pokud nejsou vnuceny silou. Je schůdnou cestou hledat nějaké společné elementy v různých tradicích? Je možná kombinace globální tolerance a kritické výměny, aktivní účasti v partikulárních komunitách se smyslem pro přináležitost k většímu celku?

Tyto a jiné otázky bylo možné probrat v třech fázích, ve třech panelech

I. Staví tato doba náboženství před nové úkoly a výzvy?

Diskuse sociologů náboženství a teologů, zabývajících se mezináboženským dialogem, o proměnách forem a sociální role náboženství v procesu globalizace.

• Je postmoderní společnost postsekulární?

• Mění se v současnosti sociální role náboženství? Ztrácí-li se určité aspekty sociální role náboženství oproti minulosti, vznikají nové?

• Jak se náboženství proměňují vzájemným kontaktem, jak na sebe reagují?

II. Odpovědnost náboženství za lidský svět

Diskuse náboženských představitelů o výzvách, šancích a úskalích, které představuje proces globalizace pro jejich náboženské tradice

• Má náboženství měnit tento svět výhradně úsilím o proměnu mysli a duší lidí, nebo se zajímá též o sociální, ekonomické a politické struktury a poměry?

III. Spirituální a etický základ globální civilizace

Diskuse duchovních vůdců o možnostech vkladu jednotlivých náboženských tradic do základů rodící se globální civilizace

• Má už dnes rodící se globální civilizace určité specifické a sdílené (byť třeba nereflektované) morální a spirituální hodnoty a rysy?

• Existuje reálná potřeba a možnost vytvářet spirituální a etický základ nové civilizace? Tvoří se něco takového spontánně, nebo je třeba o to pečovat?

• Co zde svět očekává od představitelů náboženství? Co očekávají náboženské tradice navzájem jedni od druhých? Lze říci, že na rozdíl od velké různosti v oblasti nauky existují analogie a shody v oblasti etiky a spirituální praxe? Jakými cestami lze předat duchovní dědictví minulosti?

Zpracoval: Tomáš Halík