Slavnostní zahájení

Jiří Musil
Vážený pane prezidente, vážený pane Sasakawo, dámy a pánové, drazí hostí, kteří jste přijeli z různých částí světa a vážení hosté z České republiky!

Vítám vás srdečně jménem těch, kdo připravovali Forum 2000 v tomto roce. Scházíme se ve Vladislavském sále již počtvrté, abychom zahájili naše společné přemýšlení jak přispět k tomu, aby rychlé proměny světa označované pojmem globalizace probíhaly humánně. Připojujeme se zde k těm, kdo usilují o lidskou tvář globalizace. Chtěl bych však zdůraznit, že si plně uvědomujeme, jak nesmírně těžký úkol to je. Nemůžeme si dovolit nevidět, že vedle pozitivních stránek spojených s rostoucí celkovou propojeností světa, s hospodářským pokrokem poměrně velkých regionů naší planety, s rostoucími kontakty mezi lidmi a kulturami různých částí světa, s vytvářením nových a úspěšných nadnárodních společenství existují rovněž četná a vážná nebezpečí.
Dovolte, abych jen velice stručně zmínil některá z nich. Růst sociálního napětí jak v chudých tak i v bohatých zemích, finanční a ekonomické nejistoty, obavy lidí z chaosu a z budoucnosti obecně, ze ztráty práce, z pokračujícího zhoršování životního prostředí v mnohých částech světa, z nových zdravotních a biologických rizik a konečně z nových globálních forem zločinnosti a násilí. Co nás však myslím nejvíce znepokojuje je, že k těmto problémům patří také rostoucí xenofobie, rasismus a z toho vyplývající konflikty. Měli bychom tato rizika ostřeji vnímat a především jim čelit. Jsme přesvědčeni, že mezi nástroje, které mohou zlidšťovat globalizaci, patří prohlubování a zpřístupňování vzdělání, stejně tak jako široký přístup k informacím, umělecká reflexe, a zejména formování společných duchovních hodnot a norem. Byli bychom šťastni, kdyby naše forum k realizaci těchto cílů přispělo.
Dámy a pánové, mám tu čest moderovat toto slavnostní zahájení naší konference. První projev pronese prezident České republiky pan Václav Havel. Pane prezidente, buďte tak laskav a ujměte se slova.

Václav Havel
Dámy a pánové, vážení přítomní,
i já vás velmi srdečně vítám zde ve Vladislavském sále na slavnostním zahájení Fora 2000. Vítám všechny účastníky Fóra, kteří přijeli na naše třídenní rozjímání z nejrůznějších konců světa.
Stalo se už určitou tradicí, že při tomto slavnostním uvítání zopakuji několika větami genezi celého projektu Fora 2000. Zopakuji to proto, že sestava přítomných se přece jen proměňuje a jsou zde účastníci, kteří tu jsou poprvé a možná nevědí, jak se celá věc zrodila. Idea Fora 2000 vznikla před pěti lety, kdy jsem se v jednom rozhovoru svěřil Elie Wieselovi se svým pocitem, že po světě je roztroušeno mnoho moudrých lidí pocházejících z různých kultur, z různých civilizačních okruhů, z různých zemí, z různých kontinentů, lidí velmi různých profesí - politologové, politici, sociologové, fyzici, futurologové - a že by bylo dobré uspořádat společnou rozpravu těchto moudrých lidí, kteří se tak či onak trápí osudy této civilizace a hrozbami, jež se nad ní vznášejí. Z toho vzniklo první Forum 2000, které se konalo před čtyřmi lety. Musím v této souvislosti zmínit ještě jednu osobu, totiž pana Sasakawu, který od začátku tomuto projektu přál a který se rozhodující měrou zasloužil o to, že po zdařilém průběhu první konference se mohly konat další a že se z Fóra stala trvalejší událost. Letos se koná Forum 2000 již po čtvrté. Pomalu, ale jistě vstoupilo do obecného povědomí, o Fóru se ví, je o ně zájem. To je samozřejmě dobré. Snad bych se měl ještě zmínit o tom, že na začátku byla ještě jedna myšlenka, totiž že Praha je město, které je pro tento typ setkání svým způsobem velmi vhodné, dokonce je k tomu jakýmsi způsobem předurčené, protože v minulosti, byť už dosti dávné, bývala Praha skutečnou křižovatkou, tedy místem setkávání rozmanitých kultur, etnik, tradic, civilizačních proudů, duchovních proudů, společenských hnutí, a na tuto svoji multikulturní a svým způsobem multipolární tradici by měla Praha navázat. Zdá se mi být k tomu určitým způsobem disponovaná.
Letošní Forum, tak jako ta předchozí, má své speciální zaměření, které by se dalo velmi obecně nazvat vzdělanost. Domnívám se, že asi jedna z věcí, o níž se bude hodně mluvit a k níž se budeme na tomto Foru vracet, bude otázka, co se vlastně rozumí vzdělaností. V dnešní době se tím stále méně rozumí jakási encyklopedická suma znalostí konkrétních faktů. Stisknutím klávesy na počítači můžeme ihned zjistit libovolná konkrétní fakta, a nemusíme si je tudíž všechna pamatovat. Co by se pojmem vzdělanost mělo asi myslet stále víc a stále zřetelněji, je schopnost vnímat hlubší a skryté souvislosti jevů, schopnost vnímat i dvojznačnost, dvojsmyslnost různých jevů, vnímat nebezpečí těch věcí, které mají krásnou tvář, a naopak skrytý dobrý smysl těch, které ji navenek nemají, schopnost myslet systémově a umět též výsledky svého přemýšlení jasně a srozumitelně vyjádřit. To bude stále více úkolem vzdělanců, zatímco stále méně se vzdělaností bude myslet kompletní znalost všeho. Není myslím lidského mozku, který by mohl všechno vědět. A vůbec to není zapotřebí. Člověk už vymyslel leccos, co může v sobě uchovávat vědomosti a informace místo něho. Mluví se v poslední době mnoho o globalizaci. Začínám se už trochu bát to slovo užívat, protože mám dojem, že si pod ním každý představuje něco jiného, a každý to, co se mu hodí. Nicméně, mám-li ho užít, chápu globalizaci jako jev morálně neutrální. Je to prostě jen určitý jev. Globalizovaný svět se může vyvíjet skvělým způsobem, a může se i řítit do záhuby. Bude-li se vyvíjet skvělým způsobem i bude-li se řítit do záhuby, nebude to ani vinou, ani zásluhou globalizace, ale člověka; toho, jak se chová, jakou míru odpovědnosti nese, jak je schopen vnímat hlubší souvislosti jevů. Předpokládám, že toto a desítky dalších témat budou předmětem našich rozprav, jimž přeji úspěch.

Děkuji vám.

Jiří Musil
Pane prezidente děkujeme Vám za Vaše slova. Naším druhým vzácným řečníkem je pan Yohei Sasakawa. Pan Sasakawa je známým japonským filantropem a prezidentem Nippon Foundation. Díky velkorysosti a porozumění této nadace můžeme organizovat naši sérii konferencí Forum 2000. Chci ještě také připomenout, že díky Nippon Foundation se mohou scházet také studenti z celého světa v Praze každý rok, aby z hlediska mladých lidí přemýšleli o budoucnosti. Nedávno se Studentské forum konalo také v Buenos Aires a my doufáme, že tento proces, který začal v Praze, se bude šířit dál.
Máme z toho velikou radost, a chci zdůraznit, že bez vás by to nebylo možné. Přijměte náš srdečný dík. Pane Sasakawo, prosím ujměte se slova.

Yohei Sasakawa
Vaše Excellence, pane prezidente Václave Havle, vážení hosté, dámy a pánové,
dnes se scházíme zde v tomto starobylém městě v Praze, abychom zde zahájili čtvrtou konferenci Forum 2000. S myšlenkou organizovat toto forum přišel původně pan prezident Havel a já. Oba jsme se shodli na tom, že je potřeba narýsovat určitou představu přicházejícího 21. století, jakýsi návod, který by z tohoto století udělal století naděje.
Rozhodli jsme se, že se toho pokusíme docílit tím, že zorganizujeme setkání moudrých lidí celého světa. Původní plán byl zorganizovat pět takovýchto konferencí, to znamená že před námi je již jen jedna. Jsem si jist, že ti z vás, kteří se zde dnes shromáždili, si plně uvědomují význam tohoto fora, které se koná na rozhraní mezi 20 a 21. stoletím. To by nám mělo dát příležitost podívat se na to, co se událo v minulém století, možná že dokonce v minulých dvou tisíci letech. Mohli bychom se pokusit shrnout zde historii lidstva a vyslat určitou zprávu celému světu k otázce samotné koexistence. Měli bychom hovořit o tom, jak můžeme spolu žít v tomto novém století globalizace.
V tomto duchu je posláním tohoto fora, alespoň já se tak domnívám, dosáhnout nové hodnotové orientace, která by nás dovedla k tolerantnější a otevřenější globální komunitě, kde bezpečí a mír budou zajištěny pro všechny lidi. Možná že to myslí pan prezident Havel, když hovoří o morálním minimu. Já toto morální minimum považuji za něco co má mnoho společného také s naším krédem,
kterému říkáme "globální minimum". Globální minimum je koncepce, pro kterou se Nadace Nippon rozhodla angažovat se v oblasti základních lidských potřeb a dělá to již po dobu delší než tři desetiletí. Poskytujeme humanitární pomoc lidem, kteří trpí v důsledku nejrůznějších problémů způsobených nerovnoměrným rozdělením bohatství a příležitostí.
Pokoušíme se zlepšit minimální životní úroveň lidí tak, aby se mohli maximálně těšit ze života. V této sérii For 2000 jsme již hovořili o pozitivních i negativních dopadech globalizace a hovořili jsme o nich z nejrůznějších úhlů pohledu. Rozšiřování nebo rozšíření počítače, které můžeme považovat za jakousi hnací sílu globalizace, znamenal obrovský a do značné míry pozitivní dopad na společnost vzhledem k tomu, že je počítač velice prakticky využitelný a rychlý a má navíc široký geografický dosah. Současně s tím však došlo i k nárůstu sociální nerovnosti, čehož důkazem je i nové slovní spojení, které se začalo používat - digitální propast. Paralelně se vznikem této digitální propasti tržní ekonomika i nadále rozšiřuje již existující propast mezi rozvinutým a rozvojovým světem. Kromě toho globalizace, jak již samo toto slovo naznačuje, ukazuje na celosvětovém poli, který z těchto pólů je silnější, který je slabší, kdo jsou vítězi a kdo naopak poražení. Rozzlobení demonstranti, kteří naplnili ulice Prahy před třemi týdny stále ještě nezmizeli z našich myslí.
Globalizace se stala morální otázkou. 21. století se nesmí stát stoletím, které by umožňovalo pouze vybrané skupině těch šťastlivých, aby stále vítězili na úkor těch ostatních.
V projevech, které jsem přednesl při příležitostí minulých tří For, jsem zdůraznil nutnost tolerance, chápání, nedotknutelnosti kultur a hodnot každého národa, každé etnické skupiny. Koncepce globálního minima, o kterou bych se s vámi rád podělil, vychází právě z těchto myšlenek a obsahuje následující zásady. Vzájemné přijetí rozdílů, které mezi námi existují, přijetí také toho co my jako lidské bytosti absolutně nesmíme tolerovat a jakým způsobem bychom měli alespoň uznávat platnost každého z nás, i když se můžeme navzájem lišit. Jinými slovy, musíme se pokusit vytvořit etický standard, který vytvoří jakési minimum, na kterém se bude dařit toleranci a společným hodnotám.
Měli bychom rozptýlit nihilismus, který provází konec století a místo toho se pokusit najít právě toto globální minimum, tak jak pokračujeme v naší cestě do budoucnosti. Doufám, že se mnou budete souhlasit, že toto by se mělo stát i postojem celého našeho Fora, že toto by se mělo stát podstatou toho, co chceme předat příští generaci.
Jak všichni víte, toto Forum se rozvinulo v jakési hnutí. V hnutí, které je inspirující pro podobné aktivity na celém světě. Jedna z takovýchto aktivit je Studentské forum, které svolává velice aktivně mladší generace, to znamená ty budoucí vedoucí představitele světa. Uvědomujeme si, jak obrovský je potenciál těchto mladých lidí, kteří budou dále rozvíjet to, o co se toto Forum snaží.
Musíme být připraveni vytvářet jakési globální minimum, na kterém se všichni budeme moci shodnout v době, kdy stojíme na prahu 21. století. Tento duch musí dále rozvíjet mladí lidé. Já osobně pevně věřím, že toto Forum přinese své plody. Děkuji vám.