„Význam konference spočívá v tom, že poskytuje cennou příležitost pracovat společně na dalším posilování pozitivních prvků globalizace při současné nápravě prvků negativních.”
Yohei Sasakawa, prezident Nadace Nippon, 2003
Úvodní stránka ProjektyKonference Forum 20002000PřepisyDopolední zasedání 17. října

Dopolední zasedání 17. října

Gavan Titley
Mohli by se, prosím, všichni posadit na svá místa, děkuji.

Vaše Excelence, Vaše Výsosti, Vaše Svatosti, vážení hosté, dámy a pánové, přátelé. Cítím, že tu dnes ráno panuje zvláštní atmosféra očekávání. Máme opět možnost důkladně se zabývat tématy, která se určitým způsobem dotýkají životů nás všech. Výjimečná atmosféra je ještě umocněna tím, že se můžeme těšit na panel řečníků, kteří se nejen velmi zajímají o naše témata, ale také k nim značně přispívají.

Je zřejmé, že globální proces není nic nového ve vztahu k náboženským tradicím a zjevně se podílel na vytváření prostředí do podoby, jakou známe dnes. Globalizace jakožto komplexní soubor procesů, které toto Fórum podrobně zkoumá, však před nás klade nové výzvy jak ve zcela specifických, tak i v globálních podobách. Nyní bych chtěl pozvat Tomáše Halíka, profesora Karlovy univerzity a prezidenta České křesťanské akademie, aby přednesl některá klíčová témata, která byla vybrána Fórem 2000 pro tento jedinečný panel.

Tomáš Halík
Kdyby byl proces globalizace představován pouze překonáváním ekonomických a politických hranic a kdyby neotevíral žádný prostor pro sdílení kultur a duchovních hodnot, vedl by ke studenému a nebezpečnému světu. Úkolem Fóra 2000 je zdůraznit vzájemnou závislost politiky, hospodářství, etiky a spirituality. Dnes se náš zájem zaměřuje na náboženství, etiku a spiritualitu. Globalizace se dotýká náboženství v mnoha ohledech tím, jak se jednotlivé náboženské skupiny dostávají do těsnějšího kontaktu. Otevírá se široký rámec možností, přes dramatické konflikty k dialogu a ke sjednocení. Členové odlišných náboženství, kteří žijí v nábožensky pluralistických společnostech, jsou nuceni hlouběji přemýšlet o své víře kvůli sobě samotným a kvůli vztahu k ostatním. Mohou se rozhodnout uzavřít svou duši před okolním světem, odmítnout ho a démonizovat jej.

Zdá se, že společenská role náboženství se mění. Náboženství se stává, možná více než kdy dřív, důležitým nositelem identity jednotlivých společenských a kulturních skupin. V době, kdy se některé národy a některá etnika silně obávají o udržení své identity, se náboženství může stát nástrojem individuálního nacionalistického a společenského zájmu nebo může stavět mosty usmíření a porozumění přes hranice národů, států a kulturních okruhů.

Náboženství může být inspirací pro vytvoření pravidel vzájemných vztahů uvnitř globální vesnice, jako třeba pro mezinárodní právo nebo otázky týkající se etiky ve vědě a pro postupy k ovládnutí přírodních sil. Představuje schůdnou cestu pro hledání společných základů v rozdílných tradicích.

Začneme dvěma oblastmi otázek. Klade tato epocha nové úkoly pro náboženství? Je správné tvrdit, že postmoderní společnost je také společností post-sekulární? Jak se v současnosti mění společenská role náboženství? Objevují se nové aspekty náboženství s tím, jak jiné mizí? Jakou cítí naši zástupci zodpovědnost za svět? Předpokládá se, že náboženství bude měnit tento svět pouze prostřednictvím povzbuzování ke změně myslí a duší lidí podobně, jako některé orientální tradice? Je integrální součástí víry také přímá účast na změnách společenských, hospodářských a politických struktur a podmínek? Patří solidarita, boj za spravedlnost, lidská práva a péče o povahovou integritu k hodnotám, se kterými mohou souhlasit hlavní světové náboženské proudy?

Tématem odpoledního setkání jsou spirituální a etické základy globální civilizace. Jak mohou individuální náboženské tradice přispět k základům globální civilizace? Má tato rodící se civilizace už nějaké určité a možná podvědomé morální a duchovní hodnoty a charakteristiky? Existuje potřeba nebo možnost vytvořit spirituální a etickou základnu pro novou civilizaci? Vznikne něco takového samo od sebe nebo je potřeba tomu pomoci? Je možné říci, že narozdíl od velké divergence v oblasti doktríny, existují analogie a shodné body na poli etiky a spirituální praxe? Jakým způsobem lze předat spirituální odkaz minulosti? Jsme v současnosti konfrontováni s takovými spirituálními a etickými problémy, pro které se nám nedaří nalézat řešení v již existujících tradicích? Otázek je spousta. Jsem hluboce přesvědčen, že je jich dost pro jeden den naší konference a možná dost i pro příští století.

Gavan Titley
Je pro mě nesmírnou ctí, že mohu uvést někoho, kdo nepotřebuje vůbec žádné představování. První klíčovou řeč přednese Jeho Svatost Dalajláma, nejvyšší světský i duchovní vůdce Tibetu a nositel Nobelovy ceny míru.

Dalai Lama
Bratři a sestry,
Je pro mne velkou ctí, že mám možnost dnes tu s vámi být a hovořit. Některé z vás znám už léta a považuji vás za svém učitele, protože jsem se od vás mnoho dozvěděl. Jsem také trochu nervózní, protože moje angličtina není příliš dobrá. Rád bych vyjádřil svůj vděk Fóru 2000 za zorganizování tohoto setkání.

V podstatě všechny bytosti, které mají pocit bytí, nejen pocit života, ale také pocit radosti a strasti, bytosti které pociťují potěšení či bolest a mají schopnost si pamatovat, ty všechny mají společnou jednu věc - pocit svého vlastního já.Všechny mají jedno společné - touhu pociťovat radost a vyhýbat se bolesti. V tomto ohledu my, lidské bytosti, nejsme příliš odlišní od ostatních savců. Jediný rozdíl je podle mého v síle myšlení, v inteligenci. Proto spokojenost, kterou hledáme, není založena pouze na smyslové, fyzikální bázi, tu sdílíme s ostatními zvířaty - jídlo, sex. Některé obavy a znepokojení v našich myslích nepocházejí ze smyslových nebo fyzických bolestí, ale z inteligence.

Věřím, že lidské potřeby nejsou uspokojovány pouze materiálním pohodlím, hmotnými statky, ale také na mentální úrovni se potřebujeme vyhýbat bolestem a problémům, abychom získali klid mysli. K překonání určitého pocitu neštěstí na mentální úrovni potřebujeme také tišící prostředek na mentální úrovni. Kupříkladu osoba, která má rozbouřenou mysl, ji nemůže utišit materiálním pohodlím. I když má peníze, možná je i milionář, možná má i nějaké přátele. Ti však mohou být přátelé spíše jeho peněz než jeho opravdoví přátelé. Materiální pohodlí ho nevyléčí. Naproti tomu osoba s klidem a mírem v duši, sebedůvěrou, dokáže překonat i fyzickou bolest. To dokazuje, že mentální rovina je nadřazena fyzické. Peníze a hmotné statky si jednoduše neporadí s duševními problémy.

I když je moje zkušenost se západní společností omezená, když se setkám se svými přáteli z Ameriky nebo Evropy, kteří mají všechny hmotné statky a materiální bohatství, tak po pozdravu si můžete vyslechnout spoustu stížností a uvidíte neklid v jejich mysli. Nedostatek pocitu bezpečí, pochybnosti a strach dokazují, že materiální zajištění není samo o sobě odpovědí pro lidstvo. Z buddhistického úhlu pohledu lze tento neklid mysli nazvat postiženými city. Některé emoce jsou dobré pro sebedůvěru a vnitřní sílu, ostatní jsou však nesmírně škodlivé pro klid mysli. Když jsme vystaveni těmto emocím, tak často mohou způsobit problémy se zažíváním a spánkem a případně i mohou způsobit fyzické problémy. Emoce jsou tedy velice důležitou součástí našeho života.
Musíme tedy tyto emoce ovládnout, ne ale drogami, alkoholem či injekcemi. Kdyby snad vědci dokázali odejmout část mozku, bylo by to docela užitečné! Pak bychom neměli žádné pocity. Bylo by to ale velice nešťastné řešení a my bychom byli jako roboti. S emocemi je to ostatně jako se vším v přírodě, i zde existují protichůdné síly. Chceme-li omezit jednu sílu, jednu lítost, musíme zvětšit jinou. Pak se první automaticky zmenší.

Ve světě emocí se vyskytuje mnoho protimluv - láska a laskavost oproti nenávisti. Více lásky a laskavosti redukuje nenávist a naopak. Jde o protichůdné síly. Musíme najít způsoby a prostředky na omezení protipólů různých emocí. Musíme vědět, jak na které emoce jít. Emoce jako třeba nenávist, žárlivost a podezíravost jsou ničiteli klidu naší mysli a našeho štěstí. Jsou to opravdoví nepřátelé mezi námi. Protichůdnou emocí k nim jsou láska a laskavost. Cítím, že lidská laskavost, smysl pro zodpovědnost a společnost jsou určitým druhem spirituality. S nimi nepotřebujete víru v náboženském slova smyslu. Dokonce ještě když jsme byli v matčině lůně, dokázali jsme rozpoznat hlas naší maminky, což dokazuje, že i nenarozené dítě má smysl pro intimnost. Je tedy důležité mít zalíbení a prokazovat je od početí do smrti. Roční dítě ještě nemá víru. Ta přichází až později. Tudíž bez ohledu na druh víry, na to, zda jde o věřící nebo nevěřící, toto jsou základní hodnoty pro tento život a ne pouze pro život posmrtný. Tyto hodnoty přinášejí klid mysli.

I přes globalizaci a změny ve světě jsme pořád ještě lidskými bytostmi a i přes pokroky v technologiích nejsme jejich otroky. Myslím si, že lidské hodnoty by měly být nad technologiemi. Toto nazývám světskou etikou. Potřebujeme určitý druh spirituality, abychom naplnili štěstí. Když se jednotlivec stane šťastnějším a klidnějším, pak i jeho rodina se stane šťastnější a více naplněná mírem. Právě tak se může lidská společnost přeměnit.

Myslím si, že je nezbytné zdůrazňovat prostřednictvím vzdělání, médií a umění důležitost bytí šťastným. Cítím, že lidské hodnoty jsou málo podporovány. Někteří lidé si myslí, že světská etika je odmítnutím náboženství. V Indii je tolik náboženství, že nemohou dát do ústavy jen jedno. Musí respektovat všechna náboženství a neprosazovat jen jedno. Pro šťastnější budoucnost potřebujeme méně násilí, více harmonie, vzájemné pomáhání jeden druhému a udržování lidských hodnot. Při tom mohou hrát důležitou roli různé tradice. I přes různé filozofie všechny směřují k soucitu, lásce, odpuštění, spokojenosti a sebe-disciplíně. Když se budeme nezaujatě učit o tradicích druhých, pak uvidíme, že každá tradice má ten samý potenciál. Různorodost filozofií je pro lidstvo nezbytná. Rozmanitost filozofií představuje krásu lidské inteligence. Stejně jako různobarevná zahrada je přitažlivější než jen jednobarevná. Podobně je i světová zahrada takto mnohem krásnější. Věřím, že až jednoho dne přijedou mimozemšťané z jiného vesmíru, tak ocení různorodost filosofií.
Děkuji.

Gavan Titley
Velice Vám děkuji, Vaše Svatosti. Myslím, že jsem si všiml, jak výkvět tohoto rozmanitého Fóra v průběhu Vaší řeči rozkvétá. Včerejší řečníci označili neustálou změnu a nejistotu jako součást roztříštěného a mnohdy rozporuplného procesu globalizace. Dnes jste se s námi podělil o Váš návrh na vytvoření vnitřního světa, vnitřního života, který může být v rozporu s negativními hodnotami, jež proklamuje svět lidí. Identifikujete tak základní lidské hodnoty a spiritualitu bez ohledu na náboženské tradice jako základnu pro dialog a, doufejme, i pro pokrok.

Dámy a pánové, náš druhý dnešní klíčový řečník arcibiskup Joseph Ganda, arcibiskup z Bo a Freetownu v Sierra Leone. Biskupem byl devětadvacet let. Byl prvním africkým biskupem jmenovaným v Sierra Leone a domnívám se, že je dobře známý a uznávaný pro svou nekonečnou kampaň proti násilí v Sierra Leone.

Archbishop Joseph Ganda
Jsem velmi šťastný, že se mohu účastnit tohoto shromáždění významných mužů a žen, kteří se sešli díky Nadaci Fórum 2000. Rád bych poděkoval panu prezidentovi, že nám umožnil tak blízké setkání. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohl sedět tak blízko Dalajlámovi nebo si tak otevřeně pohovořit s Frederikem De Klerkem.

Ráno jsem si všiml toho vzrušení. Na mysl mi přišlo, jestli potřebujeme globalizovat náboženství. Vždyť už je globální. Všude ve světě tvoří náboženství základnu, na níž můžeme stavět globalizaci. Zde není vhodné místo pro uvádění akademické definice globalizace. Než se však pustíme do diskuse, jaké výzvy klade světovým náboženským tradicím, musíme mít nějakou představu o tomto pojmu. Proto bych se chtěl v první části své prezentace pokusit načrtnout některé hlavní indikátory globalizace. Ty poslouží jako pozadí pro globalizační výzvy. Zakončím pak pokusem o formulování základních otázek týkajících se vlivu na světové náboženské tradice. Doufám, že se mi podaří následujícími slovy podnítit diskusi.

Globalizace představuje velice komplexní řadu procesů, které ještě nemají scholastickou definici. Je však možné ji popsat jejími hlavními indikátory a nástroji, jako jsou třeba moderní komunikační systémy, hospodářství s volným trhem a nové formy geopolitiky se silnými ekonomickými zájmy. Ve druhé části se budu zabývat dopadem globalizace na vzdělání, kulturu a duchovní hodnoty.

Jednou z nejrychleji se rozvíjejících oblastí ovlivňujících globalizaci jsou komunikační technologie, počítače a média z druhé poloviny minulého století. Díky tolika telekomunikačním satelitům kroužícím okolo Země je možná okamžitá komunikace z jedné strany světa na druhou. Jiné typy telekomunikačního zařízení vyvinutého během pár desetiletí umožňují rychlý přenos zpráv a informací z jedné strany zeměkoule na druhou. Z Freetownu v Sierra Leone jsem mohl sledovat postup Tigera Woodse na golfovém šampionátu v St. Andrew's v srpnu a Olympijské hry v Sydney, stejně tak jako pohyby na trzích atd. I naší přítomnosti zde napomohly moderní komunikační technologie. Ty vytvářejí úžasnou globální kosmopolitní společnost, jež teprve musí být definována.

Hospodářství s volným trhem je úzce spjato s komunikačními technologiemi. Někdo tvrdí, že je to skutečná duše globalizace. Hospodářství s volným trhem je globální ve svém rozsahu a nezajímají ho národní, zeměpisné, náboženské a kulturní hranice. Úroveň světového obchodu je mnohem vyšší, než bývala, a zahrnuje daleko širší sortiment zboží a služeb. Globální trhy přejí elektronickým penězům, tedy penězům existujícím pouze v digitální podobě v počítačích. Díky elektronickým penězům mohou finanční instituce a jednotlivci přesouvat neuvěřitelná množství kapitálu. Hodnota peněz, které máme v peněžence, se mění podle fluktuace na finančním trhu.

Objevují se nové formy geopolitiky a hospodářské politiky. MMF a Světová banka jsou těsně spjaty s procesem ekonomické globalizace, který se snaží přizpůsobit potřeby třetího světa tak, aby vyhovovaly surovinovým potřebám industrializovaných zemí. Kupříkladu v Africe MMF podporuje takový model rozvoje, který by mohl sloužit trhům na severní polokouli, tím, že prosazuje monokulturní produkci v zemědělství. Afričani jsou podporováni, aby pěstovali plodiny jako je káva, čaj a kakao, které oni skoro vůbec nekonzumují a dovážejí potom základní potraviny. Zatímco MMF a Světová banka zajišťují tok surovin do industrializovaných zemí, ti druzí se snaží sami prosadit na světových trzích.

Jedním z negativních vedlejších efektů globalizace světového hospodářství je uvržení větší části světové populace do chudoby. Denně jsou biliony dolarů přesouvány z jedné části světa do druhé a na druhé straně miliony lidí nevědí, kde seženou své příští jídlo, protože žijí v hluboké bídě. Dovolte mi, abych přednesl globalizační výzvy pro světové náboženské tradice.

Globalizace, stejně jako všechny lidské projekty, je velice složitý fenomén. Na jedné straně představuje velkou možnost pro pokrok pro světové náboženské tradice a jejich spirituální a morální hodnoty. Na druhé straně znamená i velké problémy pro nás, muže a ženy účastnící se náboženství a pro naše hodnoty. Zdokonalená informační technologie poskytuje širokou možnost propagace náboženství a navázání kontaktů s lidmi z jiných končin světa. Vytváří také možnosti pro stavění mostů, pro mír a soucítění. Máme se mnohem více na pozoru před běžnými problémy lidstva, jakými jsou třeba národnostní konflikty, zbraně hromadného ničení, ekologické krize a bída. Není pochyb o tom, že konflikt na Středním východě má lidský rozměr. Když včera princ Hassan četl text e-mailu, který obdržel, uvědomil jsem si, že se týká nás všech. Existuje tu světová rada a přitom nelze poslat zprávu dvěma vůdcům, kteří spolu v daný okamžik nechtějí mluvit. Jde o krizi lidstva a my známe její důsledky. Možná to pro ně nic neznamená, ale minimálně jde o indikaci skutečnosti, že se to týká nás všech. Stalo se to už v mnoha zemích, kterým se nevěnovala pozornost, ale v tomto případě, když jsou účastny světové síly, se domnívám, že bychom měli být schopni nějakou zprávu poslat.

Globalizace z větší části konzumní společnosti, která klade větší důraz na světské hodnoty než na hodnoty spirituální, předkládá vážné výzvy náboženským tradicím. Za druhé, nelidská bída, v níž žijí miliony lidí, zejména ve třetím světě, je veřejnou urážkou Boha, který stvořil lidské bytosti tak, aby byly dobré. Genesis 1 - 3.1. Myslím si, že svět by si měl pamatovat, že když Bůh stvořil člověka, řekl, že je dobrý. Nemůžeme říci, že o tom nevíme, protože světová média nám o tom všem denně přinášejí zprávy. I když se svět stává globální vesnicí, některé části světa se obávají ztráty své identity a tak přijímají velice tvrdé fundamentalistické postoje, které nepřipouštějí rozmanitost a natož kritiku.

Ve světle toho, co bylo řečeno, co můžeme udělat, abychom využili potenciálu globalizace pro výhody našich náboženských tradic, pro dobro naší planety, pro pokrok lidstva a konečně pro slávu Boží? Copak nám, věřícím lidem bez ohledu na náboženství, tato globalizace neukládá povinnost spolupráce ve světě, který bude charakterizován globální solidaritou a civilizací lásky? Já samozřejmě nemám připravené odpovědi na tyto otázky a proto je zde, na tomto Fóru, prezentuji, abychom se jimi mohli společně zabývat a doufat, že nalezneme realistická řešení. V mých očích je toto Fórum pro nás jedinečnou příležitostí jak po sobě zanechat stopu v historii. Trvá jen tři dny, ale já pevně věřím, že může přinést užitek. Existují náboženské hodnoty, které však někdy nejsou respektovány. Bůh, náš společný pán, který je viděn a nazýván různými jmény, je za nás zodpovědný. Když nás stvořil, řekl: ,,Je to dobré dílo." Příští generace nás velice ostře odsoudí, pokud necháme tento okamžik odplynout bez odvahy vytvořit taková vodítka, která umožní lidstvu, aby bylo společností, jež se bude řídit láskou, která nám umožní obrátit se k Bohu, který je naším původcem a naší věčnou budoucností.

Gavan Titley
Klíčovým bodem, jehož jsme se dnes dotkli, je, zda-li má náboženství povinnost přímo se zabývat otázkami společenské spravedlnosti. Myslím, že je pro nás všechny inspirací způsob, jímž jste hovořil o nárůstu nerovnosti zdrojů a zdrcující chudoby v dnešním světě. Podobně jako Jeho Svatost i Vy vyzýváte k dialogu o světské etice a lidskosti. Také vám děkuji za Vaši zmínku o poslání tohoto Fóra.

Tím pro dnešek skončily klíčové projevy. Nyní přejdeme k panelové diskusi. Jsme potěšeni, že je tu s námi prezident Lee Teng-hui, bývalý prezident Taiwanu, člověk, který hrál vedoucí roli v tamním demokratizačním procesu a který je také odborníkem na zemědělství. Pane Lee, ujměte se, prosím, slova.

Diskuse

Lee Teng-hui
Musím pochválit prozíravost prezidenta Havla, že pořádá tuto konferenci. Na úvod mi dovolte říci, že věřím, že my všichni jsme měli velký prospěch z vyslechnutí projevů Jeho Svatosti Dalajlámy a Jeho Excelence arcibiskupa Gandy, které se zabývaly náboženstvím v podmínkách globalizace.

Včera proběhla debata o definici globalizace. Z historického úhlu pohledu je globalizace nekonečný běh evoluce, představující vzájemné působení všech lidí v politické, ekonomické a kulturní oblasti. Dá se říci, že globalizaci iniciovaly velké zeměpisné objevy v patnáctém století. S expanzí do zámoří rapidně vzrostl objem světového obchodu. Založení kolonií umožnilo západním zemím postupně rozšiřovat svůj vliv do Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Průmyslová revoluce vedla k větší průmyslové produktivitě a ke zlepšení dopravních prostředků. Důsledkem toho byla obrovská množství průmyslových výrobků vyvážených do zámoří. Použití parníku a lokomotivy, podobně jako vynález telegrafu a telefonu, zkrátily vzdálenosti mezi národy a kontakty mezi lidmi se staly pohodlnějšími. Rychlý rozvoj vědy a technologie v posledních dvou desetiletích dvacátého století spolu s celosvětovou informační technologií ještě více zrychlily interakce mezi národy a vytvoření globální vesnice.

Globalizace se projevila vytvořením kapitalistického systému a rozvojem světového trhu. Západní národy nashromáždily velké bohatství díky kapitalistickému systému a staly se moderními zeměmi. Působení světového trhu dále poskytuje světovému hospodářství základní mechanismus pro efektivní usměrňování a alokaci zdrojů podle pravidla rovnováhy nabídky a poptávky. Světový trh není pouze místem pro prodej zboží, ukazuje nám také, že kapitalismus je mocný nástroj ke zlepšování produktivity, tvorbě zisku a řízení hospodářství.

Rozvoj světového finančního trhu navíc poskytuje důležitý katalyzátor ekonomické globalizace. V současné době peněžní toky ve světové zahraniční směně více než třicetinásobně převyšují celkový objem transakcí v reálné ekonomice. Rychlost měnových transakcí a směny dále zvyšuje vzájemnou závislost mezi národy stejně jako těsnost propojení domácích a zahraničních ekonomik.

V rozšiřujícím se světovém ekonomickém systému hrají aktivní roli také mnozí nestátní účastníci, kteří činí světovou ekonomiku ještě těsněji propojenou. Nejlépe je to vidět na mnoha nadnárodních korporacích a jednotlivcích, kteří jsou díky flexibilní operační taktice schopni udržet si konkurenceschopnost u různých produktů. Neustále přicházejí s novými výrobky a prostřednictvím fúzí, akvizic a strategických aliancí přinášejí své postupy v obchodní administrativě na světový trh, čímž vytvářejí ekonomický systém bez hranic a poskytují neutuchající vitalitu ekonomické globalizaci.

Na politické aréně je zřetelný globální trend demokratizace. Jak popsal profesor Samuel P. Huntington, první vlna demokratizace se odehrála mezi lety 1828 a 1926, druhá v letech 1943 až 1962 a třetí vlna probíhá od roku 1975 v mnoha různých zemích po celém světě. Fakta ukazují, že v posledních pětadvaceti letech zažilo více než třicet zemí v Evropě, Asii a Latinské Americe - a já jsem pyšný, že mohu říci, že Čína a Taiwan mezi ně patří také - politickou transformaci směrem k demokracii. Řádné volby, svoboda slova, mnoho opozičních stran a mírové převzetí moci se staly běžnými hodnotami mezinárodního společenství a také univerzálním paradigmatem chování pro demokratické země. Nejen to, ale i ochrana lidských práv, zejména svobody slova, svobody vyznání a respektování volby jednotlivce jsou mezinárodním společenstvím stále více zdůrazňovány. Dokonce i nadřazenost suverenity, princip dlouho zdůrazňovaný mezinárodním společenstvím, se vyvíjí. Jak se klade čím dál větší důraz na koncept lidských práv, je mu přikládána postupně větší váha než suverenitě a rozvoj lidských práv je důležitější než ochrana suverenity.

Při pohledu zpět na dvacáté století vidíme, jak rychlé pokroky ve vědě přinesly světu nejen bezprecedentní materiální bohatství, ale také masivní destrukci. Doprovodné společenské změny měly obrovský dopad na spirituální civilizaci. Země se snažily udržet ekonomický růst a přitom čelily enormnímu tlaku rozvoje a konkurence. Lidé tvrdě pracovali, aby si zvýšili životní úroveň, což vedlo k tomu, že materiální uspokojení se stalo jediným měřítkem úspěchu a univerzálně vyhledávaným cílem. I když tato honba za materiálním životem byla silou stimulující společenský pokrok, její přeceňování vedlo k tomu, že lidé zanedbávají svůj duchovní růst při budování materiálního bohatství. Zejména směřování k jednomu standartu hodnot přineslo společenskou systematizaci, která dále zamlžila hodnotu lidské existence. U lidí se tudíž rozvinul pocit prázdnoty tvořící společenskou fragmentaci a distorzi. Politika a ekonomika však nejsou schopny řešit takové problémy lidského ducha a společenské neduhy. Musejí spoléhat na duchovní sílu, která překoná materialistické hodnoty.

Svět, který potřebuje lidská rasa pro svou existenci, není založen čistě na racionalitě. Existuje spousta iracionálních faktorů, jako jsou třeba emoce, vzájemná důvěra a další vzájemné vztahy, které jsou důležité pro přežití. Rozpoznání existence iracionálna je prvním krokem k vyřešení společenských problémů. Musí se začít respektováním individuální svobody a ducha a zušlechťováním hodnot společenského pluralismu, aby bylo umožněno každému jednotlivci uvědomit si hodnotu své existence. Pak se jednotlivec může osvobodit od systematizované společnosti a dát prostor pro růst a rozvoj své duše.

Náboženství hraje velmi důležitou úlohu v procesu tvorby hodnot společenského pluralismu a zušlechťování duchovní síly jednotlivce. To je důvod, proč se na sklonku dvacátého století ve světě objevuje značný trend oživování náboženství a probouzení ducha.

V narůstající globalizaci ponese náboženství na svých bedrech nelehký úkol vyvažovat rozvoj materialistických a spirituálních civilizací. Na počátku nové éry by však náboženství mělo mít nový obsah i výraz.

Náboženství by se mělo vrátit ke svému původnímu základu, mělo by se zabývat lidským charakterem a společenskými potřebami. Nemělo by se zaměřovat jen na jednotlivé praktiky, ale mělo by prezentovat společenskou vizi integrovanou do trendů rozvoje civilizace. Mělo by vystavět nový horizont naplněný spirituální vyvážeností a společenskou harmonií.

Náboženství by mělo rozvíjet více tolerance. Nové výklady náboženských zásad by měly směřovat k jejich větší přístupnosti. Principy, v něž věříme a bozi, které uctíváme v jednotlivých náboženstvích, se možná liší, ale touha po pravdě a respektování přirozenosti jsou stejné. Vývoj náboženství by tudíž neměl směřovat k exkluzivitě, ale ke sledování principů vzájemného respektu a k mírovému soužití.

Náboženství by mělo být těsněji spjato se společností. Náboženství je duchovním pilířem společnosti, zatímco společnost je patronem náboženství. Náboženství tedy není duchovní aktivitou odtrženou od společnosti, ale spíše by mělo být konkrétní realizací spojení se životem společnosti. Pouze sepjetím s ideály světského světa může náboženství dosáhnout přechodu ke spolupráci na realizaci této překrásné perspektivy.

Na závěr bych chtěl říci, že globalizační trend je síla, které nelze vzdorovat. Následováním pokroků v informační technologii, rozšiřováním volného trhu, frekvencí mezinárodní styků podobně jako narůstající mírou vzájemné závislosti národů, poroste den ode dne vliv globální vesnice na každý jednotlivý národ. Není pochyb o tom, že každý se bude denně dostávat do kontaktu s otázkami náboženství a kultury. Měli bychom se stavět před jiná náboženství a kultury s otevřenou myslí a měli bychom naslouchat odlišným názorům se vzájemnou tolerancí, aby se zvláštní charakteristiky různých kultur mohly plně dostat ke slovu. Různí lidé možná budou napodobovat silné stránky druhých jako prostředek k napravení vlastních nedostatků. Není potřeba zdůrazňovat, že největší apel náboženství spočívá v nabádání lidí, aby dělali dobré skutky. V této rychle se měnící informační společnosti bychom měli obrátit tento obyčejný apel v opravdu závaznou pohnutku, vedoucí mezinárodní společenství k harmoničtějším a krásnějším obzorům. Doufáme, že brzy nadejde doba globální svobody vyznání a doufáme, že každý jednotlivý občan globální vesnice bude obdařen duchovní čistotou a bude se radovat z trvalého světového míru. Děkuji.

Gavan Titley
Myslím, že je velice důležité, že jsme se v našich úvahách dotkli skutečnosti, že v politické transformaci směrem k demokracii existuje otázka světské etiky, respektu vůči univerzálním hodnotám a mezinárodnímu právu. Lidé čím dál více kladou tyto pojmy před suverenitu, bod, o kterém hovořil včera doktor Giddens.

Dámy a pánové, i když mnoho naši debat zde klade do popředí roli globální technologie a telekomunikací, možná bychom mohli omezit jejich přítomnost na Fóru tím, že vypneme nebo ztlumíme mobilní telefony.

Naším dalším řečníkem je doktor Karan Singh, známý člen indického parlamentu, spisovatel, myslitel a filozof s velmi širokým okruhem zájmů.

Karan Singh
Pane prezidente Václave Havle, vážení účastníci Fóra 2000 a přátelé. Konečně jsme dosáhli dlouho očekávaného třetího milénia. Fórum 2000 pod vizionářským vedením prezidenta Havla je nyní přichystáno čelit mnoha výzvám, které před nás klade jedenadvacáté století. Patří mezi ně politické problémy po celém světě, které musejí být nutně řešeny, široce rozšířený neustávající fenomén bídy a deprivace, jež technologie a věda, bude-li použita svědomitě a uvážlivě, může překonat v průběhu následujících dvaceti let. Vážné ekologické problémy jako třeba globální oteplování, tání ledovců a další devastace prostředí, které byly tragickým rysem dvacátého století, nebo přetrvávající hrozba jaderného konfliktu, který by mohl zničit naši planetu.

Lidstvo stojící v tomto kritickém bodě má před sebou spirituální výzvu vytvořit takovou globální etiku, která umožní lidem na celém světě překonat dlouholetou historii konfliktů a vytvoří trvalé klima míru a harmonie. Globalizace se svými pozitivními i negativními důsledky je nevratným procesem. S tím, jak se globalizace zrychluje, byly nejen překonány bariéry mezi národy a lidmi, což je pozitivní vývoj, ale došlo také k masivnímu kolapsu jakéhokoli druhu koherentního systému hodnot, takže současné dospívající generace nemají žádná jasná vodítka pro své úvahy a činy.

Jako důsledek toho všeho, i přes zářivé a bezprecedentní úspěchy vědy a technologie v průběhu dvacátého století, šlo o nejvíce smrtící a ničivé století v celé lidské historii. V mnoha válkách proběhlých ve dvacátém století bylo zabito přes dvě stě milionů lidí. Organizovaný zločin a náboženský fanatismus, obchod s drogami a s lidmi, nelegální obchod se zbraněmi a velice rozšířené individuální a kolektivní násilí vrhají svůj zhoubný stín na lidskou civilizaci. Nádherná, téměř zázračná technologie televize a internetu je masivně zneužívána k neustálému proudu násilí a hororů, k vštěpování sklonu k nadměrné spotřebě a značné promiskuitě do lidským myslí po celém světě, jehož zhoubný efekt neovlivní pouze několik příštích desetiletí. Těžká rána, kterou jsme uštědřili biosféře, způsobila pohromu pro naše přirozené prostředí. Světová populace překročila šestimiliardovou hranici a počet mužů, žen a dětí trpících bídou neustále narůstá. Pandemie HIV/AIDS hrozí zdecimovat jednu zemi rozvojového světa po druhé.

Tyto negativní aspekty globalizace představují hlavní výzvu pro všechny velké náboženské tradice lidstva. Náboženství hrálo v historii extrémně důležitou roli. U mnoha z toho, co je v lidské civilizaci velkolepé nebo vznešené - umění a architektura, právo a literatura, tanec a hudba, morální kodexy a náboženské texty - lze vystopovat původ v některém z velkých náboženství, bez nichž by lidstvo bylo nesmírně ochuzeno.

Na druhou stranu jsme nuceni připustit, že mnohem více lidí, což je dosti tragické, bylo zabito a mučeno, pronásledováno a považováno za choré právě ve jménu náboženství než ve jménu čehokoli jiného. Dokonce i když tu dnes k vám promlouvám, zuří po světě bitvy ve jménu náboženství a lidé jsou masakrováni ve jménu boha, kterého každé náboženství považuje za milostivého a soucitného. Celé populaci je vštěpována potřeba zabíjet a umírat pro jejich náboženství, takže tisíce mladých lidí vyrůstají v přesvědčení, že jejich nejvyšším posláním je zničit jiné mladé lidi, kteří patří k jinému náboženství. Taková situace samozřejmě není nadále přijatelná pro žádnou zdravou a lidskost vyznávající společnost. Záleží na náboženských vůdcích, aby hledali kreativní řešení pro tuto výzvu, aby překonávali bariéry nenávisti a exklusivismu, fanatismu a fundamentalismu a aby se vydali směrem k nové éře založené na respektování všech velkých náboženských tradic lidstva.

To nutně vyvolá kreativní a trvající dialog mezi velkými světovými náboženstvími. Hnutí Interfaith, které začalo prvním Světovým náboženským parlamentem v Chicagu roku 1893, se velice snaží podporovat takový dialog zaměřený na zdůraznění základních elementů ve všech náboženstvích a sdružuje lidi různých vyznání k hledání míru, harmonie a vzájemného porozumění. Z popudu pana Kofi Annana, generálního tajemníka OSN, se před pár týdny konal v Hlavní zasedací síni OSN Světový mírový summit náboženských a duchovních vůdců na přelomu tisíciletí. Ten představuje rozpoznání skutečnosti, že bez harmonie mezi náboženstvími bude skutečně nemožné vybudovat na planetě Zemi mírovou společnost. Deklarace vytvořená po summitu a nazvaná ,,Příspěvek k celosvětovému míru" předkládá hlavní výzvy náboženským a duchovním vůdcům v kontextu naší rychle se rozvíjející globální společnosti. Jde o významný dokument, na který bych chtěl upozornit své kolegy a jehož kopii jsem přiložil k textu svého projevu.

Základní bod, který je nutno akceptovat, je, že k Bohu vede spousta cest. Od samého úsvitu dějin je hledání boha hlavním rozměrem ve všech velkých světových civilizacích. K Bohu se přistupovalo různými způsoby, byl popisován různými slovy a portrétován v různých formách. Tato pluralita cest k Bohu je jedním z nejvíce překvapujících rysů historie lidstva, dobře je vyjádřena ve slavném Vedic dictum - Ekam sad vipraha bahudha vadanti - Pravda je jedna, Moudrý ji nazývá mnoha jmény. To poskytuje ideologické základy pro hnutí Interfaith.

My všichni se můžeme pevně držet víry, že naše vlastní náboženství je tou nejlepší cestou k Bohu, je však nepřípustné, abychom využívali teroru a nátlaku ke vnucování tohoto názoru lidem jiných vyznání. Kdo jsme? Obyvatelé nepatrného smítka prachu ve vesmíru, kteří se snaží omezit nezměrnou zář Boha na určitou entitu, na určitý bod v čase či na určitý text? V naší galaxii existují miliardy sluncí, jako je naše, a miliardy galaxií v nekonečném vesmíru kolem nás. Není příliš arogantní uzurpovat si monopol na božské vědomí nebo exkluzivitu na kontakt s Bohem? Ve své otevřené poznámce jste zmínil pokoru, pane prezidente. Tady nejde o pokoru, ale o její opak, o aroganci.

Úchvatná fotografie planety Země pořízená z vesmíru, by měla viset v každé školní třídě, jednací místnosti a v každém parlamentu po celém světě. Ukazuje totiž náš svět takový, jaký doopravdy je - nepatrné smítko pulzujícího života uprostřed nekonečného vesmíru - a je jedinečným symbolem vznikající globální společnosti. Neodhaluje žádné zeměpisné, rasové nebo náboženské odlišnosti, zobrazuje naši planetu jako vesmírnou loď řítící se časoprostorem s celým lidstvem na palubě.

Když se přeneseme přes příšerná traumata dvacátého století, budeme potřebovat vytvořit nové písně, nové symboly, nové mýty, novou dimenzi uvědomování si, že je potřeba zachovat a rozvíjet nové globální vědomí. Právě o toto se moudří lidé po celém světě pokoušejí ať vědomě či podvědomě, ať ve vědě či ve filosofii, náboženství nebo jakékoli jiné oblasti lidské činnosti. Je nanejvýš vhodné, že Fórum 2000 v roce 2000 zdůraznilo téma duchovních hodnot. Láska, soucit, vzájemné porozumění, respekt k učitelům a starším, stejná úcta a ochrana žen, zvláštní péče a ohleduplnost vůči dětem, závazek vyléčit rány způsobené matce Zemi, řešení konfliktů a vytváření atmosféry míru, to jsou duchovní hodnoty, jež musí být zdůrazněny.

Zejména je důležité, aby vzdělávací systémy všude ve světě odrážely tyto hodnoty, jelikož jsou to právě mladé generace, které musejí ocenit důležitost harmonie vzájemné důvěry, aby mohly budovat zdravou a bezpečnou globální společnost v následujících desetiletích. Včera jsem vás upozornil na Mezinárodní komisi OSN pro vzdělávání v jedenadvacátém století a znovu bych chtěl apelovat na vážené členy panelu, aby se podívali na tento dokument. Vedle formálních vzdělávacích struktur musí být ve vznikající globální společnosti také dobře kočírován nebezpečný válečný vůz představovaný ohromnou silou televize a internetu. Současně se náboženství musejí dotknout problémů bídy a deprivace, útlaku a vykořisťování, chtějí-li zachovat svou relevanci v této době. Takovéto přeformulování náboženství, coby pozitivní a život posilující transcendentní instituce, je největší výzvou, před jakou lidstvo, nacházející se v kritickém bodě své dlouhé a bolestné historie, stojí. Je to výzva, k níž musíme my, co jsme se sešli v prostorách překrásného Pražského hradu, zaměřit svou mysl a své dovednosti v následujících letech.

Přátelé, musí nás těšit, že i když jsme jen dočasní obyvatelé malé planety letící vesmírem, doutná v každém z nás schovaná jiskřička vědomí, která může být rozdmýchána do plápolajícího ohně duchovní realizace, která přesáhne pulzující prvotní chaos Prostoru a Času. Abychom toho dosáhli, musíme se zaměřit na rozměr, který je často zastíněn září a leskem, rychlostí a stresem moderní společnosti. Musíme znovu objevit onu podstatu záře jiskřící v srdci každé lidské bytosti bez ohledu na její rasu nebo náboženství, pohlaví nebo národnost, kterou svatí a proroci všech náboženství zanechali jako svůj odkaz. Toto je ona zlatá nitka duchovního vědomí spojující lidskou rasu do celku, který sanskrtské texty nazývají Vasudhaiva Kutumbakam, Svět jako jedna rodina. Lidská duše je dnes roztříštěna a rozdrobena a může být uzdravena jedině vnitřním procesem meditace, modlení a introspekce, které musejí být nalezeny ve všech náboženských tradicích světa. Nikdy neztraťme ze zřetele tuto základní pravdu uloženou ve vzdálených zákoutích našeho vědomí, protože při konečném zkoumání se k Bohu můžeme dostat jedině hlubokým vnitřním hledáním, a tak můžeme naplnit náš individuální i kolektivní osud na planetě Zemi.

Gavan Titley
Velmi Vám děkuji, pane Singhu, nejen za Vaše elegantní nastínění našeho pohledu na existenci, ale také za Váš praktický příspěvek ke vzdělání, víře a potřebě společenského prostředí.

Jsme poněkud v časové tísni, ale i náš další host má co říct ke globalizaci. Musí brzy opustit konferenci, aby stihl letadlo a dostal se zpět přes Atlantik do Spojených států. Naším dalším řečníkem je Thomas A Dine, prezident rádia Svobodná Evropa, který dříve pracoval pro americkou Agenturu pro mezinárodní rozvoj. Pane Dine, ujměte se, prosím, slova.

Thomas A Dine
Vážím si příležitosti účastnit se Fóra 2000 pořádaného prezidentem Václavem Havlem. Prezident Havel je morálním a politickým architektem znovu definované a revidované mezinárodní komunikační společnosti, které předsedám.

Chci začít svoji rozpravu nastíněním rozdílu mezi slovy ,,tolerance" a ,,souhlasné přijetí". Tolerance je definována jako schopnost snášet bolest, snášet vyznání a praktiky, které se liší od našich vlastních, strpět je. Souhlasné přijetí jde ještě dále. Je pozitivní. Znamená skutečný souhlas s tím či oním buď v podobě slov nebo činů. Takový souhlas vyžaduje pochopení.

Mají-li v náboženství existovat opravdové svobody, svoboda projevu, vyjádření prostřednictvím životního stylu, pak nesmíme vůči žádnému jinému vyznání nebo víře strpět bolest, ani blahosklonnost, ale přijmout a uznat rozdílnosti náboženských a etnických skupin. Podle mě musí jít o více než jen o toleranci, musí dojít k souhlasnému přijetí a musí existovat vědomé, mimořádné úsilí vzdělávat a obracet narušitele tolerance na její zastánce a trestat ty, co prosazují intoleranci.

Intolerance a nepřijímání druhých je starý a stále znovu se objevující globální problém, jemuž lidstvo čelí i dnes. Většina lidstva přistupuje k tomuto problému s lhostejností. Většina lidstva ještě nenašla způsob, jak se efektivně vypořádat s touto ničivou silou ve společnosti, s touto rakovinou společnosti. Připadá mi, i když ještě nikdy situace nebyla tak vážná, jako je teď v našem zmenšujícím se životním prostoru, že bychom měli prověřit rozrůstání se této choroby lidského charakteru. Výzva spočívá v tom, že se naučíme přijímat druhé, nalézat jejich cenné stránky a radovat se z odlišností spíše než je používat jako výmluvu pro vyzdvihování jedné skupiny a potlačování druhých.

Kdyby se tomuto problému věnovala odpovídající pozornost, další tíživé problémy by mohly být snadněji vyřešeny. Když však budou i nadále ovládat naše osobní, meziskupinové a národní vztahy strach a nenávist a z nich pramenící intolerance nebo neochota přijímat druhé, nebude mít vyřešení ostatních problémů nakonec takový význam.

Přesně řečeno, jelikož je problém intolerance velice starý, je možné, že chybujeme, když hledáme nějaké nové komplexní řešení. Musíme se snažit směřovat k lepšímu přístupu k věci, k porozumění významu souhlasného přijetí. Jinak by se mohlo nedosažitelné nejlepší řešení stát nepřítelem dosažitelného dobrého řešení.

Archeologické a historické záznamy ukazují, že lidé vždy rozlišovali mezi ,,námi" a ,,jimi" a s první skupinou zacházeli jako se zvláštní, nadřazenou, a s členy druhé jednali jako s těmi, co si zaslouží méně respektu, jako s podřadnými. Vytváření si odstupu je součástí naší lidské povahy. Musíme si vytvářet odstup, abychom se vyznali v našem světě.

Jestli je ale udržování si odstupu součástí toho, co nás činí lidmi, pak tím jistě není porovnávání mezi skupinami lidí budící závist. Jak obyvatelstvo narůstalo a rozšiřovalo si své pole působnosti, dostávalo se zároveň více do vzájemného styku a více si uvědomovalo rozdíly a odstup nejen v rámci vlastní komunity, ale také uvnitř komunit svých sousedů. Ne vždy si uvědomilo, že tito sousedi jsou pochybní jen proto, že jsou jiní.

Místo toho se učilo tomuto způsobu reagování v rodinách, ve školách a v politických systémech. Tragédií je, že se vždy našlo příliš mnoho lidí připravených kázat náboženské a rasové předsudky. Vzpomeňte si na slovo z amerického muzikálu Jižní Pacifik uvedeného na Broadwayi v roce 1940: ,,Musíte být důkladně vyškoleni, abyste také nenáviděli všechny lidi, které nenávidí vaši příbuzní." V průběhu zaznamenané historie mnozí, kteří vedli nějakou skupinu lidí, se snažili těžit z odstupu od druhých prospěch pro svou vlastní politickou agendu, pro maximalizaci své síly a oslabení druhých. Až příliš často mělo toto získávání prospěchu podobu vyzdvihování členů vlastní skupiny a dehumanizace lidí vně skupiny.

Nyní, při vstupu do jedenadvacátého století, se lidé ptají, jestli je možné zabývat se tímto globálním problémem. My všichni známe výsledky krutých mezinárodnostních, mezináboženských bojů v bývalé Jugoslávii, ve Rwandě a na tolika dalších místech, dokonce i v této části světa proti lišícím se Romům. My všichni jsme viděli, jak se bojovníci pokoušeli dehumanizovat své protivníky, aby je mohli zabít. Byli jsme šokováni zohyzděnými muži, ženami a dětmi, znásilňováním lidských těl i myslí, pošlapáním lidskosti ve všech těchto konfliktech. Samotný fakt, že ti, kteří chtějí zničit své nepřátele, je musí nejprve dehumanizovat, nám možná ukazuje důležitý směr.

U všech lidských bytostí, dokonce i u těch nejkrutějších, lze pozorovat tabu zabíjení lidí lidmi. Z toho plyne, že ti, kteří by tak činili v masovém měřítku, musejí nejprve zbavit své protivníky lidskosti, jejich lidské ceny, jejich sebeúcty. Skutečnost tohoto dehumanizačního procesu překládá perspektivu naší společné lidskosti, prubířského kamene hodnot setkání jako je Fórum 2000. Říká nám to, že se svědomím, se společným úsilím můžeme pohnout nejprve sami se sebou a pak i s ostatními a překonat potřebu, která se zdá být překonatelná jen ztěží, potřebu třídit lidi do kategorií a pak považovat jedny za hodnotnější než jsou ostatní.

Otázka zní: Jak máme pokračovat? Naše společná historie nám říká, že každý jednotlivec, každá generace a každá společnost potřebuje bojovat se sebou samou, aby překonala takové třídění. Já věřím, že můžeme dělat více a aforismus, který říká, že porozumět všem znamená odpustit všem, není pravdivý nebo alespoň není pravdivý ve významu, v jakém se obvykle uvádí. Existují neodpustitelné činy a existují lidé, jimž nelze odpustit, neexistují však lidské společnosti, jimž by se nedalo odpustit.

Abychom si to uvědomili - a abychom si to uvědomovali stále znova a znova - musíme se obrátit na obě formy vzdělávání, jak na vzdělávání ve školách, tak i na vzdělávání prostřednictvím moderních sdělovacích prostředků.

Komunikační technologie byla často špatně využita k rozdělování a ovládání lidí. Komunikační technologie existují proto, aby nám umožnili pochopit jeden druhého - internet, rádio, televize a tisk. Až dosud byla všechna tato média příliš často využívána těmi, kteří se jen velmi málo zajímali o podporu porozumění, spíše je využívali k šíření pronikavých destruktivních sdělení.

Všichni z nás už byli vyděšeni sděleními plnými nenávisti, která teď putují přes elektronickou hranici. Nesvobodná média v bývalé Jugoslávii nesou odpovědnost společně s Miloševičem za rozpoutání čtyř současných balkánských válek. Když jsme vyděšeni, často nejsme schopni jednat. Nejsme schopni se postavit takovým nenávistným a naprosto špatným sdělením jinými, mnohem nadějnějšími a pravdivými sděleními. Někdy, jelikož jsme plni obav, jsme zastrašeni, jsme uvedeni do rozpaků a někdy zkrátka nevíme, co dělat. Musíme se naučit, jak zareagovat, jak zvrátit postup intolerance a jak bojovat za příjímání a porozumění jeden druhému.

Dnes bych s vámi rád sdílel myšlenky, které se objevily při mé práci v mezinárodní komunikační společnosti. Snažíme se vyvinout a vyzkoušet demokratické myšlenky pro rádio a internetové použití, abychom překonali intoleranci v náboženství, v otázce rasy, národnosti a vyjádření. Zkušenosti za poslední tři roky mně ukázaly, o jak složitý problém jde.

Každý den se v Rádiu Svobodná Evropa scházíme k projednání redakčního postupu. Sleduji naše arménské a ázerbajdžánské vedoucí jazykových služeb - kteří vysílají do zemí rozdělených dvěma náboženstvími a dvěma oddělenými kulturami, do zemí, které jsou spolu ve válečném stavu - jak se setkávají k rozhovorům o tom, jak se dostat přes tyto rozpory. Dělají to jako kolegové a od té doby naše vysílání reflektuje tento druh spolupráce. Oba dva vidí svět odlišně, podobně jako jej vidí lidé ze zemí, do nichž vysílají, ale jelikož tito kolegové mohou spolupracovat a jejich zprávy a informační programy to dokazují, budou toho snad také schopni jejich posluchači. Alespoň je to naším cílem a naší nadějí.

Každý den se naši programoví pracovníci ze střední Asie setkávají a pokoušejí se sestavit, vyrobit a vysílat vyvážené a přesné informace pro lidi, kteří nemají žádný jiný zdroj takových zpráv a informací. Až příliš často naši posluchači slyšeli jen o kultu jedné osobnosti a příběhy o domnělých nepřátelích, tedy jen takové informace, které jejich vůdce určí. Naše vysílání je jednoduše o říkání pravdy o tom, co se děje v jejich zemi a říkáme to jejich jazykem. Posluchači ze střední Asie se mohou začít vyptávat na to, co je jim říkáno státním rádiem a propagandistickou mašinérií kultu osobnosti. Díky dotazování se začnou zamýšlet a to umožní pokročit dále.

Dennodenně jsme vysílali a vysíláme pro lidi z bývalé Jugoslávie ve čtyřech různých jazycích a propagujeme souhlasné přijímání a čestnou hru. Místo abychom propagovali větší Srbsko nebo větší Chorvatsko, předáváme místní zprávy od stovek našich externích spolupracovníků v Srbsku, Černé Hoře, Kosovu, Chorvatsku a v Bosně. Vysíláme o současných událostech v demokratickém kontextu při respektování principů přesnosti, vyváženosti a objektivity.

I když vysíláme pro posluchače, kteří se neúčastní konfliktu, snažíme se hovořit o konfliktech takovým způsobem, aby naši posluchači pochopili podstatu sporu a byli tak imunní proti těm, kteří by je chtěli svést na podobnou cestu. V žádném z těchto případů nejsme stoprocentně úspěšní. Rád ale dodávám, že v průběhu nedávných voleb a v povolební krizi v Jugoslávii, ukázal místní výzkum, že naše vysílání je nejposlouchanější jak v denním tak i v týdenním srovnání. Každodenně se snažíme najít cesty, jak lépe dělat svou práci, jak zajistit, aby naše vysílání podporovalo takový druh porozumění, které udělá ze slepého fanatismu a nenávisti nepřitažlivé volby.

Ne vždy jsme dosáhli svých cílů, ale byli jsme dost úspěšní na to, aby nás to povzbudilo k dalšímu pokračování. Dopisy, telefonáty a stále více také e-maily nás povzbuzují.

Staří Řekové vyzývali občany polis, aby poznali sebe sama. Byla to nutná, nikoli však postačující podmínka pro rozvoj naší civilizace. Naše společná výzva je nyní rozšířit tento příkaz tak, aby obsahoval skutečnost, že můžeme poznat a nakonec i přijmout sami sebe jen díky poznání, oslavování a přijetí druhých ve světě, jež se neustále zmenšuje a jehož lidé se musí stát lepšími, důstojnými sousedy.

Děkuji vám.

Gavan Titley
Děkujeme, pane Dine. A přejeme vám šťastnou cestu. Navázal jste na včerejší diskusi, v níž jsme se zabývali možností dobře propracované mediální praxe, jež by vytvořila komunikační kanály, které by čelily nenávisti a intoleranci. Vaše myšlenky o rozdílech a nedůvěře mezi různými skupinami odráží řeč pana Singha o dědění fanatismu z generace na generaci. To mi připomíná jednu anekdotu z oblasti nedaleko mého bydliště Belfastu. Z města, které je rozděleno otázkami náboženských a kulturních identit. Mladík jde po ulici, zastaví ho nějací muži a ptají se: "Jsi katolík anebo protestant?" Mladík přemýšlí, jak se z toho vyvléci a odpoví: "Jsem žid." Ti muži se zatváří rozpačitě a pak řeknou: "Fajn, ale jsi katolický žid anebo protestantský žid?"

Dalším řečníkem bude rabín Albert Friedlander, rabín Westmisterské synagogy, děkan Školy Leo Becka v Londýně a prezident Světové konference náboženství za mír.

Albert Friedlander
Jsem umírněný žid. Právě jsme skončili období pokání a konfesí. Rád bych se s vámi o jedno malé doznání podělil. Nedávno jsem se svěřoval svému doktorovi s problémem, že při kázáních usínám a on odpověděl: "Ale to usínají všichni." "Jenže ta kázání dělám já," řekl jsem mu na to. Vy jste aspoň měli přestávku na kávu, takže v sobě máte dostatek drog, abyste vydrželi následující minuty, ve kterých se pokusím vypořádat se s výzvami, jež zde přednesla řada vynikajících řečníků přede mnou.

Hodně jsme mluvili o globalizaci. Uvědomili jsme si důležitost komunikace a to i pro náboženství. Zároveň jsme si však také vědomi bolestí a utrpení, které nás v blízké i daleké budoucnosti očekávají. Přítomnost Šimona Perése nám připomíná tíhu dneška. Někde za horizontem se k nám blíží čtyři jezdci z Apokalypsy. Přinášejí temnotu, jež může zničit práci, kterou jsme za minulé roky odvedli. Když v roce 1994 přebíral Šimon Perés spolu s Jicchakem Rabinem a Jásirem Arafatem Nobelovu cenu míru, básník Jehuda Amichai četl svou báseň "Divoký mír":

Mír beze slov.
Bez dunění razítek, chci ho
jemný nad námi, jako línou bílou pěnu.

Ten sen se vzdálil, stejně jako se vzdálil mír. Zemřel v ruinách zapálených svatostánků, v řevu lůzy na kdysi posvátných ulicích. Můžeme se vrátit k mírovému procesu jako aspektu naší práce, který nás přivedl sem do Prahy? Je to jednak otázka pro ekonomy, kteří sledují stoupající ceny ropy, upadající burzu a narůstající obavy obchodníků, ale hlavně jde o výzvu pro státníky a politiky, jež se všemi silami snaží obnovit atmosféru, ve které se mohou uskutečňovat jednání. A také se jedná o výzvu všem přítomným náboženským představitelům, kteří si uvědomují, jak náboženství v této důležité době selhala.

Mluvím jako prezident Světové konference náboženství za mír. Minulý týden hovořil náš moderátor Jeho královská výsost princ El Hassan bin Talal o potřebě přínosů, které náboženství mohou poskytnout válkou zmítaným oblastem, kde nenávist nahradila respekt k druhým. Řekl:

"Vedle politického příspěvku k mírovému procesu, jeho podchycování, vedení a podpoře, musí stát angažovanost skutečných civililizačních dědictví tohoto regionu. Těmito dědictvími jsou tři monoteistická náboženství: islám, křesťanství a judaismus. Místo aby byly prameny rozdílů mezi lidmi, musí být tyto tradice pochopeny jako hlavní vklady do mírovému procesu. Protože tyto tradice sdílejí společné morální hodnoty důležité k budování míru a společného soužití, je jejich mobilizace nutností jak neodkladnou, tak dlouhodobou."

Známe logiku agrese, která nevyhnutelně vede k eskalaci násilí a výrazně se odcizuje původním pramenům. Obávám se, že stejné agresivní vzory existují i uvnitř náboženství. Tehdy je o své dokonalosti přesvědčeno natolik, že vylučuje jakoukoli schopnost chápání jiných náboženství s jejich osobitým přístupem k Bohu. Plameny fanatismu mohou zachvátit svatyně a zničit věrné. V tóře se např. píše o Nedavim a Avihovi, synech Áronových: "Podivné oběti přednesli před Pána, jež si on nežádal ... i zničeni byly mocným plamenem." Tóra neříká, co to bylo za tyto podivné oběti. Tradicionisté tvrdí, že Nedav a Avih chtěli změny; liberální myslitelé v tom vidí nebezpečí fanatismu víry, který je sebezničující a vede náboženství ke strnulosti a odcizení se světu. V době globalizace se nemůžeme uzavírat za zdmi. Potřebujeme otevřená náboženství a ne jedno, jež je s výjimkou několika svých stoupenců pro všechny uzavřeno. Logika vylučování druhých je falší našich náboženství. Musíme si uvědomit, že monopol na svatý prostor mezi Bohem a lidstvem neexistuje.

A také je zde logika lásky a vzájemného porozumění. Ta více než cokoliv jiného je oním příspěvkem, jež náboženství může dát světu v této důležité době. Někteří dnes přicházejí do Jeruzaléma se zapálenou pochodní v rukou. Jiní mají oheň v srdci a ten může buď roztavit led nenávisti anebo roznítit sváry. Jeruzalém je nepochybně svaté místo pro mnoho náboženství a spousta z nich spolu soutěží o dominanci nad středem města. Zvláštní, že město tak plné svaté historie, s tolika místy rozjímání, může být naplněno takovým hněvem a nenávistí. Pokud existuje řešení, třebas i dočasné, musí přijít od politiků z obou stran. Ti však musí být poučeni těmi nejušlechtilejšími učeními jejich vyznání.

Vždy jsem sem přijížděl, abych se poučil moudrostí vědců a učenců, kteří se tu díky prezidentu Havlovi sešli. Je mi jasné, že věda a náboženství musí spolupracovat. Dalajláma ve své autobiografii Svoboda v exilu napsal:
"Protože věda má na naše životy stále větší vliv, zvětšuje se také úkol náboženství a duchovna připomínat nám naše lidství. Věda a náboženství se nevylučují, ale vyžadují vzájemné porozumění. Věda podobně jako Buddhovo učení mluví o základní jednotě všech věcí."

Jakožto rabín, denně předříkávající formuli "Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný", mohu souhlasit s tímto skvělým duchem, jehož vznešený život v exilu ozařuje náš svět. Karan Singh nám dnes ráno opět připomněl, že pravda je jedna, moudří ji však nazývají mnoha jmény. Einsteinova jednotná teorie prostoru je toho dokladem. Věda nás učí, že rozum je neoddělitelný od víry; a věda si uvědomila, že její hledání pravdy je též formováno vírou. Dovolte mi připomenout učení Karla Jasperse. (Mohlo to být horší: Předtím jsem našel citát z Heideggerova "Sein und Zeit"!) Podle Jasperse existují dva typy absolutní pravdy. Jedna zdůrazňuje to, co je absolutně platné, druhá pravda po nás žádá totální oddanost. Obecná platnost patří vědě, může být ověřena a všichni ji musí přijmout za správnou a pravdivou (Wahr und Richtig). Právě kvůli tomu, že je obecně platná a ověřitelná nevyžaduje si bezpodmínečnou historickou věrnost bytí (den unbedingten geschichtlichen Einsatz der Existenz). Něco jiného je, když konfrontujeme existencionální jádro s úplným odevzdáním se pravdě. A protože jest pravdou, vyžaduje od všech lidí, kteří ji přijmou, bezpodmínečné odevzdání sebe sama. Zde se nejedná o vědeckou pravdu, ale o náboženské, filosofické a etické pravdy - pravdy víry. Jaspers ukázal tyto dva přístupy na příkladu Galilea na jedné straně a Giordana Bruna na straně druhé ve své knize Der philosophische Glaube. Galileo mohl konfrontovat svou pravdu s duševní vyrovnaností a obezřetností. Podřídil se moci, ale mohl si pro sebe zabroukat "a přece se točí". Bruno dal za svoji pravdu život, za tu pravdu, kterou našel ve své víře. Galileův přístup nám může být bližší, musíme však pochopit rozdíl mezi jejich podmíněným a bezpodmínečným odevzdání se své vizi absolutní pravdy. To, co přetrvává, co k nám dnes z jejich vizích promlouvá, je právě ono spojení naší existence s vizí, s čímž se v naší době setkáváme v různých náboženstvích.

Nejopravdovější, nejexistenciálnější a vedoucí pravdou náboženských vyznání dneška je vize míru. Ta nevypadá reálně, spíš než děti Abrahámovy - islám a judaismus, které by se měly objímat a utěšovat - si dnes dovedeme představit apokalypsu. Leč pravdou, jíž se společně bezmezně oddáváme, je vědomí, že existuje budoucnost spatřená proroky.

"Lo yissa gov el ~ov cherev, lo vilm'du od milchama" - "Národ nepozvedne meč proti druhému národu; a ani už nebudou vzývat válku."

Kéž žijeme s touto pravdou, kéž se za ni modlíme a kéž jí sloužíme. Děkuji vám.

Gavan Titley
Vzpomínám si, jak jste se zde loni svěřoval s vašimi obavami, že vaše učení lidi uspává. Po té, co váš přítel pravidelně během vašich kázání usínal, zeptal jste se ho: "Proč spíš, když kážu?" Odpověděl: "Rabíne, věřím Ti."

Děkuji vám za volání po struktuře hodnot pro lidstvo, která může pramenit v mnoha vyznáních. Ve smyslu filosofického rozdělení pravdy, jež jste přednesl, je toto uskutečnitelné.

Další řečník není zde na Fóru poprvé. Jde o profesora, který mimo jiné sepsal knihy zabývající se ekonomickou antropologií.

Takeaki Hori
Děkuji Vám, pane předsedající. Když jsem zjistil, že se mám zúčastnit této diskuse, necítil jsem se ve své kůži. Jsem nejméně nábožensky založený člověk zde a o náboženství nevím nic. Když jsem sem přijel, opravdu jsem se snažil přijít na něco, co by se týkalo duchovní nebo náboženské dimenze. Včerejší debata byla výhradně o vzdělání a každý se pokoušel pochopit, analyzovat či přesně definovat procedury globalizace. Pokaždé, když mluvil nějaký řečník, říkal jsem si, že mám o čem přemýšlet. Tady v Praze začal můj proces celoživotního vzdělávání.

Snažil jsem se nalézt nějakou anekdotu nebo si připomenout vlastní pocity, které by ilustrovaly můj přístup k proměnám globalizace. Vrátil jsem se ke svému loňskému projevu a uvědomil si něco o svém rodinném životě, jež je pro mě tabu. Má žena mi často říká: "Neříkej nikomu, co se děje u nás doma!" To je velmi duchovní debata mezi mnou a mojí ženou. Potom jsem přemýšlel o své rodině a o tom, jak ji tyto procedury ovlivňují. Přemýšlel jsem o své dceři. Má dcera dostala od japonské vlády stipendium do Ameriky. Minulý květen odjela do Kanady. Byla nadšená a poprvé byla také vystavena globalizačním procesům. Jako správný otec jsem ji prosil: "Slib mi jen jedinou věc," a to nemám žádné rasové předsudky, "nezačínej si nic s chlapci, kteří pocházejí z Číny, Koreje nebo Japonska. Kanada je multikulturní země, a tak se snaž mluvit s anglicky nebo francouzsky mluvícími lidmi." Jedině tak by se mohla tu řeč pořádně naučit. "Ale proč, tati?" ptala se. Řekl jsem jí, aby neztrácela čas. Později bude třeba mluvit na konferenci a ohromí všechny svou angličtinou. Zavolala mi za dva měsíce a sdělila mi, že má čínského přítele. Zeptal jsem se jí proč a byl jsem dost rozčilený. Řekla mi, že na té univerzitě nestudují žádní Kanaďané, že je tam 1400 Taiwanců, takže se nepotkáváte s nikým jiným. To bylo hrozné zklamání.

Pak přijela zpátky a řekla: "Tati, našla jsem si bělocha." Tenhle chlapec byl Australan a měl velmi silný australský přízvuk. Toto je jeden z globalizačních procesů odehrávajících se v mé rodině. Vrátila se mi dcera z Ameriky a mluvila chinglish, japalish anebo nějakou prapodivnou australštinou. Co mohu dělat? Možná byla chyba posílat ji do Kanady. Jestli má někdo nějakou radu, prosím řekněte mi ji. Toto je jeden z účinků globalizace. Zajímalo by mě, jak tam žije. Jednou mi zavolala, aby mi řekla, že si může s matkou telefonovat přes internet 24 hodin denně a že to není drahé. Jinak řečeno, má žena se učí s počítačem, sedí před ním a lelkuje a když zabliká malé světélko, hodiny telefonuje.Toto je další efekt globalizace v osobní rovině.

Mohli byste si myslet, že se odchyluji od tématu, od duchovního rozměru globalizace, ale tohle je duchovní rozměr, který se mě dotýká. Jako sociální antropolog se musím dotknout několika aspektů duchovní transformace vztahující se ke globalizaci. Můj kolega pan Shirashi klade velký důraz na jazyk a angličtina v tomto smyslu nemá konkurenci. Pokud si najdete nějaký slovník vydaný v 19. století (ať už to bude slovník řečtiny nebo latiny), naleznete tam velmi užitečné duchovní výrazy: spiritus sanctus atd. Mladá generace dneška, generace mé dcery, se nikdy nesnažila přijít na význam tohoto duchovna. Na konci 20. století podobné výrazy v těchto řečech pozbyly svou důležitost a nikdo je už za důležité nepokládá. Opačně se to má s konzumerismem, materialismem, universalismem či finanční situací. Každý si snaží zajistit bezpečí skrze konzumerismus. Co se globalizace týče, nejsem pesimista, ale v tomto ohledu cítím jisté obavy. Jak poznamenala Jeho Svatost, od ostatních savců se lišíme naší inteligencí. Jako prostý člověk a laik věřím, že duchovno můžete nalézt kdekoli (možná i v lese) a my se musíme postavit tomuto materialismu. Stává se ze mě více a více nábožensky založený člověk.

Gavan Titley
Děkuji Vám za vaši prezentaci atraktivní metody jazykového vzdělávání a za opětovné zdůraznění duchovních a kulturních kontextů, v kterých se lidé nacházejí. Globální setkávání může přinášet i to. Studentské fórum mě požádalo, abych delegátům připomněl, že v předsálí nám na naší nástěnku mohou napsat, co tyto výzvy znamenají pro mladou delegaci.

Dalším řečníkem je Yousif al-Khoei, ředitel londýnské nadace al-Khoei, která se stará o vzdělávací instituce pro muslimské komunity v Londýně, New Yorku a Bangkoku. Těšíme se na vaše vystoupení.

Yousif al-Khoei
Děkuji vám, že jste mě pozvali, abych tuto debatu obohatil o muslimský pohled na věc. Dovolte mi začít prohlášením, že islámská civilizace se vždy zapojovala do globálních procesů interakce a vzájemného obohacování, jež existují na různých úrovních i dnes. Nevidím žádný podstatný rozpor mezi globalizací a islámskou tradicí. Během svých dějin byl islám jak příjemce tak iniciátor globalizace, jejích interakcí a procesů.

Začnu malým příkladem odehrávajícím se na úrovni idejí: muslimští filosofové středověku byli pro Západ zprostředkovateli odkazu starších civilizací, např. řecké. Islám z podstaty svých duchovních a etických hodnot chrání a podporuje vzdělanost, což je proces, který poskytl západním civilizacím přetrvávající a pozitivní dědictví.

Měl bych se zamyslet nad současnou diskusí o globalizaci a náboženství z perspektiv, které mohou být nazvány "Vnitřní" a "Vnější". Nejdříve tedy pohled z vnějšku - současná realita.

Muslimský svět je dnes z velké míry svět rozvojový. V rozvinutém světě, a to nemluvím jen o Evropě, existují důležité a rostoucí muslimské komunity. Nyní bych se rád soustředil na rozvinutý svět.

Díváme-li se na věc takto, otázky, problémy a procesy spojované s globalizací a rozvojovým světem jsou analogické k otázkám, problémům a procesům globalizace a islámu. Z toho vyplývá, že separátní diskuse o vztahu islámu a globalizace, jejích vlivech, plusech a minusech není potřebná.

Muslimské společnosti hodně ovlivnilo dědictví kolonialismu. Proto byl jejich komparativní vývoj zadušen stejně jako ve většině rozvojového světa. Abychom pochopili rozdílné dopady globalizace, musíme si tyto souvislosti uvědomit. Chudoba, nedostupnost vzdělání, elitářské udržování statu quo pomocí armády, zhoršování životního prostředí, absence zákonnosti a upírání občanských svobod jsou v těchto společnostech často realitou. Jak se diametrálně rozdílné složky těchto společností vyrovnají s výzvami globalizace je otázkou budoucnosti. Jisté indicie, které nám umožňují zvážit výhody a nevýhody globalizace, nicméně již existují.

Podívejme se nejprve na nevýhody.
Důležitou úlohu hraje kultura. Někteří zdůrazňují kulturní hegemonizaci - "macdonalizaci" světa. To , že některé nadnárodní společnosti jsou bohatší než většina rozvojových zemí, je holý fakt. V době jediné supervelmoci, která je schopna těmito globálními kanály prosazovat svou hegemonii - kulturní, ekonomickou a politickou - se stává stále důležitější ochrana před erozí tradičních a často bezmocných společností, jež se snaží o udržení svého způsobu života. Tento aspekt je pro část muslimského světa stejně významný jako pro zbytek světa rozvojového.

Ohromný vliv má také komunikační a technologická revoluce. S vývojem informační technologie a její velké dostupnosti (i když pro politicky mocnou elitu) je spojeno mnoho otázek a výzev. Muslimské společnosti jsou převážně příjemci tohoto fenoménu.

Globalizace však může mít i své výhody. Mohla by zdůraznit úlohu Organizace spojených národů a myšlenky mezinárodních mechanismů, jež by nahradily etiku studené války novou formou vzájemné závislosti a spolupráce. Globalizace může také paradoxně pomoci tříštění moci spíše než její centralizaci. Jako podmínku politického a sociálního rozvoje klade lidská práva a demokracii. To vede ke globální vesnici, kde se odstraní překážky v mnoha odvětvích spolupráce, zintenzívní se ekonomické vztahy, usnadní společenské a kulturní míšení a nakonec se dokonce omezí xenofobie a nedůvěra.

Nyní bych se - s vědomím toho, co jsem řekl - chtěl podívat dovnitř: tzn. na vliv těchto věcí na islámské tradice. Poznání významné úlohy, jakou má islám ve zdůrazňování pozitivních aspektů globalizace, je nesmírně důležité.

Ukáži to na dvou příkladech: na životním prostředí a vývoji právní vědy - idžtihádu.

Co se životního prostředí týče, podle islámu je povinností lidstva jako zástupce Boha na zemi porozumění a ochrana ostatního stvoření, jelikož nám bylo dáno do úschovy.

Dovolte mi citovat ze svatého Koránu:

Jemu patří vše, co jest.
V nebi i na zemi.
Vše se podřizuje Jeho vůli,
a je to On, kdo tvoří. (Korán 30:25)

Islám tudíž pojímá náš přístup k životnímu prostředí také z duchovní perspektivy. V moderním světě mají enviromentální problémy, jakož i zmiňované ekonomické záležitosti, samozřejmě nezpochybnitelný globální dopad. Jejich řešení jsou proto taktéž globálního rázu a islám si toto uvědomuje stejně dobře jako si uvědomuje potřebu porozumění a mezinárodní spolupráce.

Teoretičtěji vzato má idžtihád - způsob interpretace svatých textů - také významný dopad. idžtihád dovoluje islámu, aby se přizpůsobil měnícím se okolnostem a prostředím. Zatímco je neochvějný v prosazování universálních principů, brojí proti rigidnímu, tradicionalistickému, úzkoprsému přístupu, což je něco absolutně neadekvátního v dynamické éře globalizace.

Na začátku svého projevu jsem navrhnul propojení duchovních a etických hodnot s ochranou a propagací vzdělání. Stále věřím, že vzdělání je klíčem k řešení mnoha našich problémů. Jestliže odepřete lidem vzdělání, odepřete jim základní svobody, které byly od úsvitu lidstva náboženskými tradicemi prosazovány. Odepřete lidem vzdělání a připustíte strašlivé praktiky, jež nejenže nikdo nebude kritizovat, ale často se také budou dít ve jménu tradic, nacionalismu anebo náboženství.

My všichni, pane předsedající, včetně některých politických a duchovních vůdců, se potřebujeme naučit umění zprávy věcí veřejných, toleranci a respektu k lidské důstojnosti a duchu. V globalizovaném světě by úkolem náboženství měla být eliminace jak duchovní tak světské chudoby, která dopadá na spoustu lidí.

Maria Celina del Felice
Je hrozně těžké říci něco nového. Ráda jsem se zúčastnila loňského Studentského fóra a poslouchala názory druhých. Uvědomila jsem si tam, že plodného dialogu dosáhneme jen tehdy, budeme-li si vzájemně pozorně naslouchat. Jak již zde bylo řečeno, toto není zanedbatelná skutečnost. Dialog mezi kulturami a náboženstvími je důležitým krokem na cestě k míru. Bývalý kanadský premiér Lester Pearson jednou řekl: "Jak může být mír, když jeden druhému nerozumíme? Jak bychom si mohli porozumět, když se ani navzájem neznáme?" Ve věku globalizace máme k dispozici mnoho komunikačních prostředků, ale přesto si stále nerozumíme. A to neplatí jen pro lidi s odlišným zázemím, ale také pro lidi různých generací. Doma mi často říkají, že mladým lidem je všechno jedno. Mám dojem, že Studentské fórum 2000 dokazuje, že to tak úplně neplatí. Možná jsme nezkušení, ale starosti o budoucnost si rozhodně děláme.
Přemýšlela jsem také o tom, jestli naslouchání těmto nezkušeným mladým studentům má nějaký smysl. Podle mě jde o to, že pokud tyto mladé lidi posloucháte, můžete zaslechnout vzdálenou ozvěnu budoucnosti. Na Studentském fóru jsem se zúčastnila workshopu o životním prostředí. Snili jsme o ideálním životním prostředí a způsobu, jak něčeho takového dosáhnout. Shodli jsme se, že každodenní rozhodnutí dělají materialistická a individualistická těla. Zamýšleli jsme se nad tím, jak proměnit sen o harmonickém soužití s životním prostředím ve skutečnost. Musíme zdůraznit hodnoty, které jsme podle některých ztratili. Respekt a láska k druhým, odpovědná svoboda, solidarita, poctivá práce a zapálení pro věc - nemyslím, že bychom tyto hodnoty ztratili, jen jsme na ně nekladli dostatečný důraz. Dospěli jsme k závěru, že čím míň toho vlastníme, tím jsme bohatší. Mluvíme o materiální chudobě, ale já si spíš dělám starosti s chudobou ducha. Kdybychom nebyli duchovně chudí, spoustu věcí bychom nedopustili.

Chtěla bych se zmínit o vztahu mladých lidí v Latinské Americe k náboženství. Musíme mít na paměti, že demograficky jde o velmi mladý kontinent. Podle ekonomické komise pro Latinskou Ameriku a karibskou oblast je 59% populace mladší devětadvaceti let. Statistiky též říkají, že 9 z 10 latinoameričanů jsou křesťané. Křesťanství však nemusí být jediným zdrojem duchovna. Původní obyvatelé měli dlouho před příchodem kolonizátorů svá propracovaná náboženství, která ovlivňovala jejich životy. Tato vyznání se smísila s křesťanstvím v procesu inkulturalizace a stala se součástí zvyků a tradic. Náboženská shromáždění jsou daleko populárnější než jakékoli jiné mítinky, včetně politických. Tak je tomu alespoň ve městě, odkud pocházím. Politologové nedokáží vysvětlit, proč je kněz populárnější než politici.

Mladí latinoameričané věří v Boha a Krista chápou jako toho, kdo ukazuje cestu. Přesto však tíhnou k osobnějšímu přístupu k víře a standardům náboženských institucí. Minulý rok zazněla na Kontinentálním shromáždění katolické mládeže v Chile kritika církve. Byl jí vytýkán rozpor mezi tím, co hlásá a co dělá, a nedostatek zájmu o chudé nebo lidi na okraji společnosti. Mladí jsou znechuceni těmi, kteří se nazývají křesťany, ale chovají se nekřesťansky. Jsme znechuceni do sebe zahleděnými institucemi, které nám upírají možnost participace. Doufáme také v rozhodnější postoj církve. Katolická církev v Argentině požádala o prominutí za své působení a nedostatečnou obranu lidských práv za minulého vojenského režimu. Pro mě, pro katoličku, jsou podobná gesta povzbuzením na cestě ke spravedlnosti, usmíření a míru. Neměli bychom se obávat přiznání našich chyb. Měli bychom se pohnout kupředu, aby nám mraky skepticismu a lhostejnosti nezabránily dychtit po duchovnu.

Jaké výzvy předkládá před náboženství globalizující se svět, v kterém mají lidé sklon k materialismu a požitkářství? Zdá se, že lidé se dnes více zajímají o koupi nového modelu mobilního telefonu než o to, jak se stát lepším člověkem či lepším otcem. Jak se k těmto kulturním změnám stavějí náboženství? Vypadá to, že reagují třemi různými způsoby. Některá problémy ignorují a neuvědomují si potřebu změny. Jiná spatřují v církvi bezpečné místo, kde jsou mladí lidé od takových ďábelských zvyků uchráněni. Já se ztotožňuji s posledním ze způsobů, při němž jde o kritické zhodnocení změn a o pozitivní, nebojácné vypořádání se s nimi. Náboženství jsou úžasné prameny inspirace, vodítek a příkladů. Usilovně pátráme po vzorech a po světle. Potřebujeme hluboce věřit, že modlitby a čas strávený přemítáním nejsou zbytečné, a že se jedná o nutný krok na cestě k vnitřnímu a sociálnímu míru. Společné hodnoty náboženství nás musí sjednotit. Když se světová náboženství nezapojují do dialogu a nejsou iniciátory mírových procesů, jaký příklad pak dáváme těm, kteří v mír nevěří, těm, jež se ještě nerozhodli, jestli se staví na stranu kultury smrti nebo kultury života? Ráda bych nakonec řekla španělské Gracias, čímž dávám najevo svoji víru, že jste všichni v Boží přízni.

Gavan Titley
Gracias a te también, slečno Del Felice za to, že jste svými myšlenkami přispěla k nikdy nekončícímu prosazování duchovních hodnot nad materiální logikou. Děkujeme také za poukázání na potřebu pojmenovat historické nespravedlnosti a důležitost procesu umíření.

Dospěli jsme k závěru tohoto dopoledne, takže musím poděkovat našim hlavním řečníkům a popřát vám dobrou chuť.

2000

Podporují nás

International Visegrad Fund

 

Najdete nás na