Téma

Globalizace: Zkušenosti, instrumenty, procedury

Den první: Vize rozvojového světa

Jedním z důležitých výsledků prvních dvou ročníků Fora 2000 bylo potvrzení poznatku, že světu hrozí rostoucí polarizace mezi těmi jeho částmi, které lze označit jako centrum a periferie. Nejde pouze o geografické rozlišení: periferie má i "tradiční " podobu upadajících čtvrtí moderních západních měst obývaných marginalizovanými sociálními skupinami, může mít formu zaostávajících venkovských oblastí, můžeme k ní však řadit i ekonomické či hodnotové oslabování středních vrstev nebo jiných sociálních skupin.

Pro regiony, které postrádají ekonomickou dynamiku, bývá příznačný rychlý růst obyvatelstva, slabý stát nebo značná politická nestabilita, často sociální desintegrace, bída a institucionální dysfunkčnost. Donedávna trpěly i technologickým a informačním deficitem, avšak "komunikační revoluce " vyvolaná novými telekomunikačními technologiemi proniká poslední dobou velmi rychle i do nejchudších částí světa. Vzniká tak nový druh napětí mezi technologickým pokrokem a sociální zaostalostí některých společností. V periferních zónách světa pokračuje ekologická devastace, hroutí se původní kultury a uspěchané, často povrchní přijímání západních hodnot nahrává kulturním primitivismu a politickému radikalismu. Importované prvky západní kultury jsou leckde odmítány jako cizorodé, což ovšem souvisí i se staršími příčinami dnešního stavu - s koloniálním dědictvím, s radikálním kultem odlišnosti od Západu, se silnými mocenskými ambicemi nových politických elit.

Perspektivy periferních oblastí jsou různé. Některé z nich mají šanci zachovat si svou identitu, jiné se rozhodnou ji kombinovat s hodnotami Západu, další možná budou akceptovat převážnou část západní modernity a uchovají si pouze některé vnější stránky svých vlastních kultur. Situace je nepochybně velmi nepřehledná a trajektorie dalšího vývoje mohou být velmi rozmanité.

Den druhý: Vize transformujících se zemí a vyspělého světa

Bylo by neprozřetelné a naivní domnívat se, že tzv. rozvinutý svět má před sebou jednoduchou a srozumitelnou budoucnost. I když nemusíme souhlasit s pesimisty, kteří se domnívají, že nejbližší desetiletí přinesou Západu otřesy horší než ty, kterými prošel ve 20. století, není důvodu představovat si, že jeho příští cesty budou jednoznačné. Řada problémů této části světa bude paradoxně důsledkem jejích úspěchů, a neřešená dilemata bohatého centra b dou navíc patřit mezi základní příčiny marginalizace periferních oblastí.

Rychlé procesy globalizace vyostřují potřebu nalezení co možná příznivého poměru nezbytných změn a nutné stability - a obdobnou potřebu stanovení vhodné proporce změny a zachování kontinuity, řádu. Dynamika moderního kapitalismu spojená s rychlými proměnami způsobu života, ale také lidských hodnot, totiž znejisťuje a zneklidňuje život velkých mas lidí, kteří ztrácejí v tomto "úspěšném " světě orientaci.

Ekonomie soudobého kapitalismu a s ní spojené globalizační procesy v některých ohledech nepříjemně komplikují vztahy mezi demokracií a tržním hospodářstvím. Jejich v minulosti tak často symbiotický vztah, kdy jeden druhého podporoval, je narušen. Dynamika ekonomiky je dnes některými pozorovateli obviňována, že přímo ohrožuje demokratické instituce. Zejména to platí o velkých nadnárodních ekonomických aktivitách. Rodí se návrhy nových forem moci, vlády a nové podoby regulace společností - a nejde v nich pouze o vztahy politiky a ekonomiky, ale též o vztahy ekonomiky a životního prostředí.

Jedno je jisté:staré způsoby a zvyklosti výkonu politiky, často pomalé a líné, už nemohou být účinné. Soudobá politika musí být akceschopná, pružná, rychlá a musí se opírat o mnohem hlubší věcné a odborné znalosti než kdykoli v minulosti. Tlak na tuto inovaci politické kultury a politických zručností je stupňován nutností reagovat na globální ekonomickou a technologickou transformaci. Tradiční formy politického jednání už nejsou schopny se s novými podněty vyrovnat. To platí zejména o politických paradigmatech, která vznikla v době rozvinutého národního státu. Koncepce moci, území, hranic a zejména rovnováhy moci, které jsou tak úzce svázány s ideou národního státu, přestávají být funkční. Vznikají nové formy moci a nové formy vzájemné kontroly, překrývání kompetencí a nesmlouvavého ověřování. Vedle tradičních supranacionálních struktur vznikají nové, obtížně zařaditelné a obtížně definovatelné transnacionální jednotky jako Evropská unie.

Globalizace ovšem představuje i výzvu pro ekonomiku. Jsme svědky vzniku prvních mechanismů budoucí informační společnosti. Zdá se rovněž, že některé modely neoklasické ekonomie vybudované na konceptu rovnováhy už nepomáhají porozumět dnešnímu hospodářskému světu. Stále více je zřejmé, že soudobá ekonomie musí více brát na vědomí externality neboli úhrn veškerých vedlejších účinků hospodářské činnosti a že musí více než dosud brát v úvahu všechny sociální, ekologické a mravní kontexty dnešního světa.

Den třetí: Společné vize

Globalizační procesy nastolily v neobyčejně vyhrocené podobě otázku, zda vůbec lze harmonizovat politické svobody, ekonomický výkon, sociální soudržnost dnes již tak silně fragmentovaných společností a udržet kvalitu životního prostředí alespoň na úrovni, která by umožnila samu další existenci přírody. Sluší připomenout, že všechny tyto hodnoty mají poněkud odlišnou povahu v periferních a centrálních oblastech světa.

Úvahy o hledání rovnováhy přestávají v západním světě důvěřovat automatice trhu a hledají regulační mechanismy mimo ekonomii. To je jistě legitimní, ale zároveň tu hrozí některá nová nebezpečí. Lze si představit vznik jakýchsi ekologicky motivovaných autoritativních politických struktur, ba dokonce autoritativních struktur zodpovědných za rozdělování neobnovitelných zdrojů. Ano, a v katastrofických scénářích jsou myslitelné i válečné konflikty motivované přerozdělováním těchto zdrojů. Ať již je nám bližší optimistický nebo spíše pesimistický výhled, je zřejmé, že nové promýšlení způsobů globálního řízení či vládnutí vyžaduje vzhledem k oslabení role národního státu a ke komplikacím vztahů mezi ekonomií, politikou a životním prostředím novou definici poměru sil mezi soukromými složkami soudobých společností, státem a občanským sektorem. Téma korporativní zodpovědnosti a "dobré společnosti "se tak nutně dostávají na pořad dne i v celosvětovém měřítku.

Vše nasvědčuje tomu, že dynamika rozvinutých částí světa narazila na hranice dosavadních forem uspořádání vztahů mezi ekonomií a politickými strukturami, které byly zděděny z epochy suverénních národních států. Problém je závažný, protože západní pojetí demokracie je úzce vázáno na ideu národního státu. Rozšíření demokracie na nově se rodící transnacionální útvary, nemluvě o demokracii ve světovém měřítku, není dosud dostatečně promyšleno. Je však zřejmé, že přemýšlení o těchto otázkách je zcela nezbytné a že by se mělo stát hybatelem toho, co lze nazvat rodící se světovou občanskou společností. Forum 2000 chce být jedním z těch míst, kde vně oficiálních politických struktur vznikají podněty k formulování možných odpovědí.