Slavnostní zahájení

Václav Havel
Dámy a pánové, vážení přítomní, vítám vás co nejsrdečněji v Praze na druhém Foru 2000, na jeho dnešním slavnostním zahájení v tomto staroslavném sále. Dovolíte-li, řekl bych úvodem několik slov o genezi těchto konferencí, o tom, proč vznikly.
Když jsem se stal prezidentem, začal jsem z důvodů docela srozumitelných jezdit po světě. Podle Ústavy prezident zastupuje stát navenek. Procestoval jsem možná padesát, možná osmdesát zemí všech kontinentů a ve všech těch zemích jsem se setkával s novými a novými tvářemi dnešní civilizace a všechny ty problémy, které jsem znal z literatury a z moudrých knih, se mi náhle jakoby otvíraly v nové živosti, pestrobarevnosti. Znovu a znovu jsem si říkal, jak by to bylo dobré, kdyby chytří lidé, nejen z různých konců světa, různých kontinentů, různých kulturních, civilizačních náboženských okruhů, ale i z různých disciplin lidského poznání se mohli někdy setkat někde ke klidnému rozhovoru.
Co by to asi udělalo, kdyby se setkali islámský muftí, japonský buddhista, slavný americký ekolog, brazilský politolog, bývalý či současný politik u jednoho stolu a tři dny si povídali. Jsou velké summity OSN o populaci, o postavení žen, o životním prostředí, jsou to gigantické akce, ale vždycky mají jakési jedno své základní téma. Přitom málokde je možno najít prostor, kde se tato témata setkávají, a přitom víme, jak mimořádně silně jsou navzájem propojena.
Posléze jsem byl několikrát pozván na konference, které pořádal Elie Wiesel. Některou ze svých konferencí hodlal uspořádat i v Praze a mě napadlo, že by to, o čem jsem snil, se mohlo uskutečnit v Praze s jeho pomocí, s jeho zkušenostmi. Proto jsme s Elie Wieselem uspořádali loňské Forum 2000, které mělo být přesně tím, o čem jsem hovořil.
Mám pocit, že loňské Forum 2000 se velmi vydařilo. Přijelo mnoho zajímavých lidí od tibetského dalajlámy přes Šimona Perese, prince Hassana z Jordánska, různých světově známých odborníků v různých disciplinách, bylo tu několik nositelů Nobelových cen. Mně se zdálo, že jejich rozprava byla velmi zajímavá. Měla ovšem i rozmanité chyby, vady, z nichž jsme se, doufám, poučili.
Nemyslel jsem si, že se Forum bude moci každý rok opakovat, ale objevila se Nippon Foundation, významná japonská nadace, která přišla s iniciativou uspořádat toto Forum každý rok až do roku 2001. Dík této nadaci se tu scházíme letos znovu a dá-li Pánbůh, sejdeme se za rok a za další rok a ještě za další rok. A poučeni z eventuálních nedostatků loňského Fora budeme pořádat Fora, jak doufám, stále zajímavější, stále inspirativnější.
Já myslím, že nikdo nedoufá, že toto Forum a právě takovéto Forum ovlivní běh světa. Ale přesto se mi zdá, že jsme povinni dělat vše, co je v našich silách, abychom artikulovali znovu všechna ohrožení dnešní civilizace, abychom - vedeni jakousi základní nadějí, která dává smysl našemu životu - hledali cesty jak odvrátit všechna ta hrozící nebezpečí. Jsme prostě povinni myslet dopředu a nekalkulovat s tím, nakolik já, my, kdokoli z nás opravdu běh světa ovlivní. Mluvíme-li o tom, že dnešní lidstvo musí nalézt novou odpovědnost, odpovědnost za globalizující se svět, za globální civilizaci, pak musíme každý začít sám u sebe. To je, myslím, samozřejmé.
Proč pořádáme tuto konferenci v Praze? Praha po mnoho staletí byla křižovatkou nejrůznějších geopolitických zájmů, zde se zauzlovaly už od minulého tisíciletí dějiny, dějiny evropské a posléze ve dvacátém století dějiny světové. Zde vznikaly války, končívaly války. A proč by toto město, které bylo vždy křižovatkou těchto rozmanitých zájmů a mocenských ambicí, proč by toto město nemohlo být teď, když jsme svobodni, křižovatkou myšlenek? Myslím si, že tato úvaha též stála asi kdesi v pozadí myšlenky vytvořit tradici těchto konferencí. Myslím, že nejen Praha, ale celá střední Evropa má jakousi zvýšenou vnímavost k hrozícím nebezpečím, jakousi předvídavost. To lze vyčíst z literatury, z literatury vznikající či vzniklé v tomto prostoru. Což to není závazek? Což to není závazek k tomu, abychom právě my zde upozorňovali svět na to, co mu hrozí, abychom poukazovali na jeho krátkozrakost?
Nechci dlouho zdržovat, skutečné Forum, pracovní Forum začne až zítra ráno. Dnes je pouze jeho slavnostní zahájení. Proto mi dovolte, abych vás, mám tím na mysli především naše zahraniční hosty, co nejsrdečněji v Praze přivítal, abych vám poděkoval za to, že jste přijeli, a abych vyslovil naději, že letošní Forum bude stejně zdařilé jako loňské, ba možno-li ještě zdařilejší.Děkuji vám za pozornost.

Yohei Sasakawa
Vaše excelence, prezidente Václave Havle, vysoce vážení účastníci, dámy a pánové.Jako jeden ze sponzorů Fora 2000 jsem velice potěšen, že jsem se mohl vrátit do Prahy - tohoto kouzelného města stovky věží. A jsem velice vděčný za tu velkou čest, že k vám, váženým účastníkům tohoto vizionářského Fora, mohu pronést slovo na uvítanou.
Na loňské konferenci hovořil prezident Havel o významu Fora 2000 a popsal je jako pátrání po tom, co spojuje různá světová náboženství a kultury. Tedy pátrání po společných zdrojích, principech, přesvědčení, aspiracích a imperativech. Mluvil o potřebě kultivace lidského soužití a
o naplnění tohoto záměru duchem - takovým, jejž nazval "přirozeným duchovním a morálním minimem."
Rád bych řekl, že Nippon Foundation plně podporuje koncepce a cíle stanovené pro Forum 2000 prezidentem Havlem. A že jsme opravdu poctěni možností poskytnout naší podporu jejich uskutečňování. Letošní téma perspektiv a problémů globalizace nás přivádí k dalšímu rozměru dialogu v rámci Fora, jenž se týká vytváření harmonického světa pro 21. století.
Musím říci, že se často zamýšlím nad smyslem a směrem globalizace - zda současná vlna globalizace skutečně zasáhne všechny vzdálené kouty světa. Nemohu si pomoci, abych nepřemýšlel, kým je ten, kdo chce globalizaci a kdo ji podporuje? Budou některé země či národy obětovány při jejím nástupu? Může být globalizovaný svět opravdu světem ideálním?
Když sám sobě pokládám takové otázky, velice vzdálen nalezení jakýchkoli odpovědí či závěrů, v mé mysli se vynořují ještě složitější otázky. Vybavuje se mi teorie "střetu civilizací" předložené harvardským politologem Samuelem P. Huntingtonem. A zajímá mne, zda náboženské a kulturní rozdíly, tak hojné mezi civilizacemi světa, způsobí, že mezi těmito civilizacemi dojde ke střetu a kolizi. A nebo, ve druhém případě, zda budou světové civilizace schopny učit se jedna od druhé a koexistovat ve 21. století. Společně s profesorem Huntingtonem doufám v ustavení efektivního mezinárodního pořádku v nadcházejícím století, aby byla zajištěna globální společnost "pozitivního výsledku". Máme-li toho dosáhnout, musíme se starat o to, abychom nedovolili degeneraci východo-západních rozdílů ve východo-západní antagonismy. V komplementárnostech - stavebních kamenech synergií - je bohatství. Ano, dokonce i ve vzájemném srovnávaní intuitivních a racionálních způsobů myšlení a jednání.
Nenachází se snad v náboženstvích spiritualita a dobro, které ačkoliv pochází ze specifických vyznání, přesahuje rozličné víry, neboť je společné lidské povaze? Smím nabídnout malý, leč zajímavý příklad této spirituality podle análů japonské historie? Sen no Rikyu, slavný mistr čaje pozdního 16. století období Muromači, vytvořil podobu čajového obřadu, jenž zahrnuje jak ducha zen buddhismu, tak křesťanství. Dokonce ani dnes nemusí být milovník čaje vyznavačem jedné či druhé víry, aby ocenil přesahující spiritualitu tohoto obřadu.
Velevážení kolegové,
Mezi národy světa je vskutku mnoho společného. A existuje dostatečný prostor ke vzájemnému poznání toho, co společné není. V procesu rozšiřování našich znalostí a porozumění jeden druhému můžeme navzájem obohatit své životy a kultury.
Chovám naději, že v průběhu třech dní této konference budete schopni nalézt cesty k formování synergií - tedy takové způsoby globalizace, které zaručí radostný, mírový a udržitelný svět po celé příští století.
Děkuji vám.

El Hassan bin Talal (zastoupen zmocněncem Cecilem Houranim)
Vaše excellence, dámy a pánové, vážení hosté, drazí přátelé, ze všeho nejdříve mi dovolte co nejsrdečněji pozdravit prezidenta Havla. Obzvláště mě těší - a jsem si jist, že tento pocit sdílejí všichni, kdo se zúčastní druhé konference Fora 2000 - že prezident Havel může být znovu přítomen, aby nás inspiroval svou představivostí a vedl nás v našich rozhovorech.
Forum 2000 se uskutečňuje v čase, kdy jsou přírodní a lidské katastrofy pociťovány globálně, zejména v populacích a společnostech neschopných či nepřipravených podílet se buď na předcházení, nebo zmírňování následků záplav, finančních kolapsů, mezinárodních, občanských a etnických svárů. Evropa, o níž se mnozí domnívali, že je imunní vůči těm druhům konfliktů, jež postihují rozsáhlá území Středního a Blízkého východu a Afriky, je jevištěm - jen nemnoho kilometrů od samotné Prahy - obnoveného a krutého boje mezi dvěma nacionalismy a dvěma společnostmi. Jedna trvá na suverenitě, druhá na sebeurčení. Půl miliónu uprchlíků v Kosovu je svědkem selhání mezinárodních a regionálních organizací při předvídání či předejití tomuto konfliktu nebo alespoň odsouhlasení jednotné strategie k nalezení řešení.
Na darwinovskou teorii evoluce pohlížejí někteří filosofové a sociologové jako na oporu myšlenky pokroku, názoru, že život na této planetě se stává lepším. Ničení starodávných a tradičních způsobů života, vykořeňování dávno usídlených společenství a zbídačování dříve životaschopných společností - což se před našimi zraky stále odehrává na Blízkém a Středním východě,
v Africe a dokonce v Evropě - jsou důkazem, že intelektuální pokrok lidstva, který v posledních 200 letech přinesl ohromující technologické úspěchy, nebyl doprovázen současným pokrokem ve vztazích mezi lidskými bytostmi, ani ve vztazích mezi lidskými společenstvími. To ve mně vyvolává víru, že nad ideou rozvoje, jež se zdá ovládat politické a finanční strategie některých zemí a mezinárodních organizací, je třeba se znovu zamyslet. Rozlišování mezi rozvinutými společnostmi a méně rozvinutými, či rozvíjejícími se, se stává stále méně výhodným. Takzvané tři světy rozvoje - rozvinutý, komunistický a rozvojový - se rozpadají. Od konce studené války již déle neexistují coby soudržná solidární společenství. Podle mezinárodní politické ekonomie se objevuje alternativní koncepce rozvoje. Odborníci stále více hovoří spíše
o jednotné agendě než o teoriích hegemonie či závislosti. Kupříkladu chudoba již není zaškatulkovávána jako problém třetího světa. Existuje všude.
Ústředním tématem této konference je Globalizace - zkušenosti, nástroje, procedury. Nicméně, ke stavění na zkušenostech a specifikování praktických nástrojů a procedur nestačí říci, že globalizace sešla ze své cesty nebo že se stala Platónovou jeskyní či jeskyní, z níž můžeme uniknout pouze po tektonickém vyzdvižení. Jsem pevně přesvědčen, že setkání vynikajících osobností, jako je toto na Foru 2000, pomůže vypracovat alternativní únikovou cestu prostřednictvím oné jednotné agendy pro světový rozvoj. Za tím účelem musíme přehodnotit vztahy mezi státy, jakož i vztahy mezi státem a občanskou společností. Toto je první krok na dlouhé pouti od civitas k humanitas. Používáním těchto slov nemám v úmyslu předkládat jednorozměrnou karikaturu úkolu, jenž leží před námi. Nechci být ani přehnaně filosofický či utopistický. Abychom se dostali od zkušeností k nástrojům a procedurám, musíme uznat, že současný zmatek na světových trzích v jistém smyslu obstaral sjednocující prvek mezi všemi státy. Prokázal naši společnou zranitelnost vedlejšími efekty globalizace. Ovšem abychom se chopili této příležitosti, potřebujeme schopnost vést či jiné státnické schopnosti. Z tohoto hlediska bych vás rád upozornil na jordánskou iniciativu ve Spojených národech na počátku 80. let. Od té doby, co byla poprvé představena koncepce nového mezinárodního humanitárního řádu, více než 120 ze 160 doporučení předložených ve zprávě nezávislé komise pro mezinárodní humanitární záležitosti bylo začleněno do národních a regionálních politik nebo posloužilo jako vodítko při uskutečňování praktických kroků.
Drazí přátelé, prohlášení učiněné na posledním mítinku G7 jsem přijal se smíšenými pocity. Na jedné straně je pozitivní, že poskytlo náznak směru pro formování mezinárodní finanční struktury. Avšak na druhé straně se nepřihlásilo k přesahujícím problémům, jimž my všichni čelíme v našich rozpadajících se, nebo raději integrujících se, třech světech. Jsem přesvědčen, že Forum 2000 může napomoci zaplnit toto vakuum, tuto mezeru.
Na závěr bych rád vyjádřil svou lítost, že mezi vámi dnes nemohu být osobně, abych vyslechl vaše příspěvky, ale velmi se těším na to, až si prostuduji a pečlivě promyslím výsledky vašich rozprav.
Bůh vám všem žehnej, salaam alejkum.

Jiří Musil
Pane prezidente, paní Havlová, pane Sasakawo, vážení hosté, drazí delegáti, rád bych jménem poradního výboru zahájil naši konferenci několika slovy, slovy týkajícími se samotného pojetí a programu Fora 2000, a také snad něčím o našich záměrech do budoucnosti.
Vždy jsme chtěli, aby tyto konference neměly podobu ani formálních politických rozhovorů, ani skutečně vědeckých konferencí odborníků. Toto jsou konference, na nichž přivádíme dohromady lidi, kteří si uvědomují všechny potíže a nebezpečí, ale také všechny naděje a možnosti, jež tento svět potřebuje. Od samého začátku jsme vždy byli odhodláni přivést k jednomu stolu zástupce největších světových kultur a náboženství: filosofy, vědce, ale též bankéře, spisovatele, politiky a umělce, všechny ty, kdo mají co říci
o globálních problémech, jimž dnes čelíme.
Vždy nám také záleželo na tom, abychom ke stolu přivedli lidi, kteří nám pomohou porozumět různým geografickým regionům světa. V poslední době jsme znovu přemýšleli o samotném smyslu - samotném významu - těchto setkání a napadlo nás, že bychom snad mohli také začít hovořit o prvních zárodcích něčeho, co bychom nazvali "novou světovou občanskou společností". Zde v Praze bychom rádi otevřeli nové cesty tomuto způsobu myšlení.
Program naší konference postupně získal strukturu. Ona struktura je následující: dohromady by se zde v Praze mělo odehrát pět konferencí. Po každé z těchto hlavních událostí bude následovat několik událostí menších. Jinými slovy, program se neskládá toliko z těchto velkých událostí. Například tento rok jsme zorganizovali studentskou konferenci - a v tom bychom rádi pokračovali. Dnes, na této konferenci, jsou rovněž přítomni někteří studenti.
První Forum, které se odehrálo v Praze roku 1997, se pokusilo podle skutečnosti nakreslit velkou mapu světa, v němž žijeme, a také načrtnout některé možnosti, dilemata a odpovědnosti, které před námi stojí. Forum v roce 1998 by mělo posílit a prohloubit náš analytický pohled na svět a mělo by rovněž odhadnout všechny naděje a rizika našeho dnešního světa.
Měli bychom také diskutovat o samotném významu globalizace. Měli bychom též hovořit o tom, zda globalizace není pouze módním slovem. Existují lidé, kteří říkají, že globalizace je procesem, jenž se vyvíjí po řadu století. Kdybychom se analyticky podívali na to, co se dělo na konci 19. století, mohli bychom odhalit některé prvky toho, co vidíme dnes tady.
Dále bych chtěl zdůraznit, že jsme již zahájili přípravy na Forum v roce 1999. Forum v roce 1999 by se mělo zabývat možnými modely budoucí integrace světa. Mělo by jít o pokus modelovat tento svět na základě některých analytických prací. Jelikož jsme přesvědčeni, že integrace světa - má-li mít pevné základy - by měla spočívat nejen na ekonomických, technologických a politických pilířích, ale také na etických a duchovních zásadách přijatelných pro všechna společenství, rádi bychom Forum 2000 zasvětili velice složité otázce, to jest možnosti vytvořit duchovní rámce pro integrovaný svět.
Program konferencí Fora 2000 je koncipován jako postupně gradující; proto bychom jej v roce 2001 měli završit politickou výzvou, snad bychom ji mohli nazvat "Pražskou deklarací", jež by byla výsledkem našich společných úvah.
Na závěr bych chtěl říci několik slov o Praze a také vysvětlit, proč jsme k úkolu naplánovat a zorganizovat tyto konference přistoupili s takovým nadšením. Praha je seismografem politických zemětřesení. Na tom není nic mytického. Je to celkem snadno pochopitelné vzhledem k poloze města i jeho úloze v historii. Praha je součástí oblasti, kde je tradičně možné pozorovat vztah mezi centrálními regiony Evropy a jejími periferiemi. V dnešním světě sílících kontaktů mezi rozličnými regiony reprezentovanými světovými kulturami, ale též ve světě, kde spatřujeme stále více rozdílů mezi různými částmi světa, má taková zkušenost obecný význam. Být Středoevropanem tradičně znamenalo nacházet se v pozici, v níž bylo možné vnímat všechny myšlenky a hodnoty, které se zde potkávaly, a z těchto myšlenek a hodnot bylo možné utvářet nové názory. Tato kreativní vnímavost a schopnost vytvářet nové kulturní styly se nyní v našem rychle se zmenšujícím světě stává užitečnou dovedností. Abych to vyjádřil jednoduše, mohu říci, že globální procesy vytvářejí čím dál více těchto "středních Evrop". To s sebou pochopitelně také přináší svět, jenž je více interaktivní, svět, jenž vyžaduje nové způsoby vnímání a komunikace.
Opakované historické zkušenosti Prahy a Střední Evropy dosvědčují skutečnost, že integrace spočívající výhradně v hegemonní politické a ekonomické moci nemohla dobře fungovat, pokud nebyla založena na skutečně demokratických hodnotách. Přijetí demokracie jako modelu pro orientaci ve světě, jakož i přijetí demokracie v řízení vztahů mezi národy v masarykovském smyslu, vyžaduje něco, co sahá dále než čistě technokratická, ekonomická a pragmatická koncepce vztahů mezi zeměmi a národy. Integrace, má-li být dlouhodobě úspěšná, musí zahrnovat silnou etickou složku. Z konferencí Fora 2000 se rodí nová pražská tradice. Tato tradice je zaměřena k současnosti, je ovšem také připravena jít ruku v ruce se staršími humanistickými rolemi, jež toto město sehrávalo. Jedna z těchto tradic spočívá výhradně v poskytování praktické pomoci směřující ke spolupráci a integraci v demokratickém světě.
Chtěl bych také říci, že se dnes přihodilo cosi velice symbolického. Dnes byla svatořečena Edith Steinová a já se domnívám, že to je velká událost, událost, na niž bychom všichni měli nahlížet v kontextu témat projednávaných na tomto foru.
Jménem poradního výboru bych vám všem chtěl poděkovat za účast na této konferenci a rovněž bych vám rád popřál dny bohaté na myšlenky.
Děkuji vám.