Ehud Barak: multilaterální spolupráce jako klíč k podpoře demokracie a svobody

Jedním z nejvýznamnějších hostů letošního ročníku konference Forum 2000 byl izraelský vicepremiér a ministr obrany Ehud Barak. Svůj projev přednesl druhý konferenční den před početným publikem, skládajícím se z delegátů a návštěvníků konference, mezi nimiž nechyběli bývalý český prezident Václav Havel či přední blízkovýchodní mírový aktivista, pocházející z pásma Gazy, Izzeldin Abuelaish. Ve své řeči se Ehud Barak věnoval roli demokracie ve světě v kontextu současných bezpečnostních hrozeb a potřebě spolupráce vůdčích světových osobností v úsilí čelit těmto hrozbám a posílit tak demokracii a svobodu ve světě.

Podle Ehuda Baraka je nejušlechtilejším cílem lidstva život v demokratických a svobodných podmínkách. Ohlížejíce se za českou historickou zkušeností s demokracií, Barak vyzdvihl význam osobností jako je Václav Havel, který je podle něj symbolem pravého ducha demokracie a svobody v tom smyslu, že byl ochoten v zájmu jejich dosažení přinést oběti a následně také schopen demokraticky vládnout.

Nicméně demokracie a svobody ještě ve světě nebylo plně dosaženo, dodal Ehud Barak. Na otázku, jaký je stav demokracie a svobody v dnešním multipolárním světě, Ehud Barak odpověděl, že je zároveň dobrý i méně dobrý. V této souvislosti například zmínil, že dvě třetiny světové populace stále „nežijí v podmínkách demokracie nebo svobody, případně obou.“ I přesto však dle Baraka lidstvo kráčí směrem vpřed, a tedy tou správnou cestou.

Hrozby radikálního terorismu „darebáckých států“ a šíření nukleárních zbraní v kombinaci s hlubokou ekonomickou krizí a negativními změnami klimatu Ehud Barak vnímá jako největší překážky na cestě k demokracii. Výsledek boje s těmito hrozbami dle Ehuda Baraka „rozhodne o povaze a úspěchu cesty k demokracii a svobodě, nepochybně v našem koutu světa, nepochybně v širším prostoru regionu Blízkého východu, a věřím, že také na celém světě.“ Ehud Barak vnímá stát Izrael jako ohnisko tohoto boje, jelikož zmíněné hrozby, které mají dopad také na ostatní státy mezinárodní komunity, se nachází v jeho bezprostřední blízkosti.

Ehud Barak se poté blíže věnoval nebezpečí, které Írán představuje pro celý svět svým reálným úsilím o získání jaderné zbraně. Pokud se toto Íránu podaří, znamenalo by to konec všech nadějí o světě bez jaderných zbraní. Íránský úspěch by mohl motivovat i další země regionu, konkrétně Turecko, Egypt nebo Saudskou Arábii, k jejich vývoji. Ehud Barak zdůraznil, že je třeba zaujmout širší a rozhodnější postoj ve snaze zabránit šíření jaderných zbraní, a to především v souvislosti s aktivitami Severní Koreje. Írán bude podle Baraka blízce pozorovat reakce mezinárodního společenství na severokorejský vývoj vojenských jaderných schopností, jakož i jiné země, které by se o totéž v budoucnu chtěly pokoušet.

Co se týče reakcí demokratických zemí na zmíněné hrozby, Ehud Barak zaměřil pozornost na problém pomalé schopnosti „mobilizovat se“, a to z důvodu přílišného zatížení skepsí a individualismem. Nicméně, když se těmto státům mobilizace podaří, mohou být silnější než kterákoliv „tyranie“. Spolupráce demokratických států je podmínkou pro schopnost čelit společným hrozbám. Měla by probíhat na úrovni diplomatických jednání, sdílení informací, ale také skrze společné plánování operací zaměřených na konkrétní cíle. Vzhledem k vážnosti současných bezpečnostních hrozeb ve světě, Ehud Barak považuje za naprosto nezbytné, aby se vůdčí světové osobnosti spojili s Čínou, Ruskem a Indií, a zažehnaly tak nebezpečí plynoucí z činností „darebáckých států“, Al-Káidy, fenoménu šíření jaderných zbraní, ale také například z naléhavé situace v Afghánistánu nebo Pákistánu.

To bude vyžadovat více než „změnu paradigmatu“ v mezinárodních vztazích. Státy musí být také přesvědčeny o prospěšnosti a smysluplnosti této spolupráce. Ehud Barak v tomto smyslu navrhuje zajít ještě dále a odstranit podmínku demokracie jako předpoklad k dialogu.                                       

Ve vztahu ke snahám o ukončení izraelsko-palestinského konfliktu se Ehud Barak vyjádřil s optimismem, když řekl, že „nyní nastal ten pravý čas“ na jeho řešení, protože je zde „společný zájem, vůle lidu i zralost politiků“.  Zdůraznil však potřebu odhodlání a schopnosti učinit rozhodnutí, jakkoli se tento úkol může jevit jako složitý. Podpořil prezidenta Obamu v jeho úsilí zprostředkovat mír v regionu a vyjádřil podporu, i ve jménu izraelské vlády, jeho cílům a prioritám pro vznik samostatného státu Palestiny. Barak dodal, že mír mezi Izraelem a Palestinci bude mít praktický dopad i symbolický význam pro zbytek světa.

V závěrečné části projevu Ehud Barak uvedl, že cesta k demokracii a svobodě na Zemi bude úspěšná, pouze pokud se lidé svobodného světa spojí a budou společně jednat.  Výsady demokratických států, kterými jsou správný přístup k ekonomii a vědě a svobodný rozvoj ducha, dodají tomuto společenství potřebnou sílu.